Jaroslav Lípa
Jaroslav Lípa (22. srpna 1886 Jičín – 9. srpna 1966 Praha) byl československý diplomat a legionář.
Jaroslav Lípa | |
---|---|
československý velvyslanec v Jugoslávii a vyslanec u jugoslávské exilové vlády | |
Ve funkci: červenec 1938 – březen 1939 | |
Předchůdce | Václav Girsa |
Ve funkci: září 1941 – červenec 1945 | |
Nástupce | Josef Korbel |
československý velvyslanec v Lotyšsku | |
Ve funkci: červenec 1935 – červen 1938 | |
Nástupce | Pavel Jacquier Baráček |
Vojenská služba | |
Složka | rakousko-uherská armáda československé legie |
Hodnost | kapitán |
Jednotka | 31. pěší pluk |
Narození | 22. srpna 1886 Jičín Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 9. srpna 1966 (ve věku 79 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Choť | Ludmila Masaryková |
Příbuzní | Ludvík Masaryk (tchán)[1] |
Profese | diplomat, legionář |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Život
editovatNarodil se v Jičíně. Absolvoval obchodní akademii v Praze a v letech 1906 až 1914 pracoval jako úředník Ústřední banky českých spořitelen. Oženil se s Ludmilou Masarykovou, dcerou Ludvíka Masaryka a neteří T. G. Masaryka. V létě 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. V září 1916 byl na italské frontě zajat a koncem tohoto roku se přihlásil do vznikajících čs. jednotek československých legií v Itálii a posléze byl zařazen do 31. československého pluku.
Diplomatická služba
editovatV říjnu 1918 se stal úředníkem nového československého velvyslanectví v Římě. Od roku 1920 do roku 1923 byl prvním československým konzulem v Miláně. Od prosince 1923 působil jako legační rada II. třídy československého velvyslanectví ve Washingtonu. Od 1. srpna 1932 byl jako chargé d’affaires pověřen vedením delegace v Rize a v červenci 1935 se stal prvním československým velvyslancem v Lotyšsku. Dne 21. září 1937 se zúčastnil v okolí rodinného kruhu Masarykových státního pohřbu Tomáše Garrigua Masaryka v Praze. Od července 1938 až do německé okupace působil jako velvyslanec v Jugoslávii. Po okupaci Československa a uznání Slovenského státu Jugoslávií, byl v březnu 1939 nucen vydat svůj úřad německému velvyslanci v Bělehradě. Poté se v Jugoslávii podílel na organizaci pomoci uprchlíkům a organizování zahraničního odboje. Po vypuknutí Dubnové války v roce 1941 se přes Řecko, Turecko a Palestinu dostal do Londýna, kde vstoupil do služeb československého prozatímního státního zřízení. Dne 3. září 1941 na základě zmocnění prezidenta Edvarda Beneše a v souladu s dispozicí ministra zahraničních věcí Jana Masaryka navštívil Lípa jugoslávského ministra zahraničních věcí Momčila Ninčiće, v souvislosti s pokračováním svého poslání jako diplomatického zástupce u jugoslávské exilové vlády v Londýně. Jugoslávský ministr potvrdil při této návštěvě, že jugoslávská vláda uznává kontinuitu jeho původní akreditace. Velvyslancem zůstal i krátkou dobu po uznání Titovy vlády v roce 1945.[2]
Návrat do Československa
editovatV roce 1945 se vrátil do Prahy. Od září 1945 působil jako odborový přednosta na Ministerstvu zahraničních věcí, odkud byl 4. března 1948, brzy po komunistickém převratu, propuštěn. V 50. letech byl komunistickým režimem jistou dobu vězněn. Zemřel 9. srpna 1966 v Praze.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Dostupné online.
- ↑ Velvyslanci České republiky v Srbsku [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí ČR [cit. 2023-08-16]. Dostupné online.
- ↑ DEJMEK, Jindřich; NĚMEČEK, Jan; MICHÁLEK, Slavomír. Diplomacie Československa. Praha: Academia, 2013. 802 s. ISBN 978-80-200-2285-1. S. 144.