Jaroslav Knížka

český politik a inženýr

Jaroslav Knížka (25. července 1916 Stehelčeves[1]15. listopadu 1990 Praha[2]) byl československý inženýr a politik KSČ z českých zemí, působící na Slovensku, od 60. let první ředitel Východoslovenských železáren a poslanec Slovenské národní rady, na počátku normalizace ministr - předseda Výboru pro dopravu vlády Československé socialistické republiky.

Ing. Jaroslav Knížka
Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1960 – 1964
Ve funkci:
1964 – 1971
Ministr - předs. Výb. pro dopravu ČSSR
Ve funkci:
září 1969 – leden 1971
PředchůdceFrantišek Řehák
NástupceŠtefan Šutka
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSS (KSČ)

Narození25. července 1916
Stehelčeves
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. listopadu 1990 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materČVUT
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

editovat

Vystudoval Vysokou školu inženýrského stavitelství na ČVUT v Praze.[1] Mezi lety 1939 a 1943 byl vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen, po propuštění pracoval jako horník na Kladně.[2] V letech 1946–1951 působil v Poldině huti (tehdy SONP Kladno). V letech 1951–1953 zastával funkci vedoucího výstavby a hlavního inženýra HUKO v Košicích.[1]

V roce 1960 patřil do skupiny českých inženýrů a technických odborníků, kteří byli vysláni na Slovensko za účelem přípravy výstavby a rozjezdu obřího hutního komplexu Východoslovenské železárny. Stal se pak prvním ředitelem tohoto podniku.[3]

Ve volbách v roce 1960 a opětovně ve volbách v roce 1964 byl zvolen do Slovenské národní rady.[4][5] V letech 1960-1968 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[6]

V září 1969 byl jmenován členem československé třetí vlády Oldřicha Černíka jako ministr - předseda Výboru pro dopravu.[7] Tuto funkci si udržel i po výměně v čele vlády v první vládě Lubomíra Štrougala až do ledna 1971, kdy byly výboru československé vlády zrušeny a nahrazeny běžnými ministerstvy.[8][9]

V březnu 1971 přešel na ministerstvo zahraničních věcí, kde byl jmenován velvyslancem ČSSR při Úřadovně OSN v Ženevě, kde působil do listopadu 1975. V letech 1976-78 byl velvyslancem v Řecku a k 1. listopadu 1978 byl jmenován prvním náměstkem ministra Bohuslava Chňoupka, kterým zůstal až do svého penzionování v roce 1982.[2][10]

Reference

editovat
  1. a b c Rudé právo, 1. 10. 1969, s. 2.
  2. a b c Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 421-422
  3. Košické huty vznikli až na druhýkrát [online]. spravy.pravda.sk [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. 1. schůze [online]. psp.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. 1. schůze [online]. psp.cz [cit. 2012-09-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. Vyhľadávanie [online]. upn.gov.sk [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. Prezident republiky jmenoval novou federální vládu. Rudé právo. Září 1969, roč. 50., čís. 229, s. 1. Dostupné online. 
  8. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 615–616. 
  9. Vláda Oldřicha Černíka III. a Lubomíra Štrougala I. (29.09.1969-09.12.1971) [online]. vlada.cz [cit. 2012-09-27]. Dostupné online. 
  10. Velvyslanci České republiky v Řecku [online]. mzv.cz [cit. 2012-09-27]. Dostupné online.