Jaroslav Franěk
Jaroslav Franěk (známý též jako Rozvědčík, 8. října 1897 Nezabudice[1] – 1. července 1943 Věznice Plötzensee) byl československý legionář a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
| Jaroslav Franěk | |
|---|---|
.jpg) Jaroslav Franěk v době služby na chebském letišti v roce 1921 | |
| Narození | 8. října 1897 Nezabudice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. července 1943 (ve věku 45 let) Věznice Plötzensee  Německá říše |
| Příčina úmrtí | popraven gilotinou |
| Národnost | česká |
| Povolání | hospodský |
| Ocenění | Československý válečný kříž 1939 |
| Choť | Matylda Rozmarýnová, Antonie Hornofová |
člen Sokola | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí a první světová válka
editovatJaroslav Franěk se narodil 8. října 1897 v Nezabudicích v okrese Rakovník do rodiny hutníka Josefa Fraňka a jeho manželky Julie, roz. Zýkové jako nejmladší z jejich sedmi dětí. Vychodil měšťanskou školu v Křivoklátu a vyučil se zámečníkem. Po vypuknutí první světové války byl v roce 1915 povolán do c. a k. armády bojovat na ruskou frontu, kde na jaře 1916 přeběhl do zajetí. Okamžitě podal přihlášku do Československých legií, kam byl 5. května 1916 přijat a kde sloužil jako rozvědčík. Bojoval v bitvě u Zborova, kde byl raněn, zasypán zeminou, ale opět vyproštěn. O jeho hrdinství se ve svém díle zmiňuje generál Rudolf Medek. Po prodělaném šoku trpěl epilepsií a do roku 1919 se léčil ve francouzské nemocnici v Saigonu.
Mezi světovými válkami
editovatPo návratu do Československa v říjnu 1919 sloužil do roku 1923 na letišti v Chebu, poté byl přeložen do výslužby. 8. listopadu 1924 se v Praze oženil s Matyldou Rozmarýnovou, ale manželství bylo v květnu 1934 rozvedeno.[2]
V roce 1935 vybudoval v blízkosti rodných Nezabudic u řeky Berounky Hostinec U Rozvědčíka, kterému předcházela dřevěná bouda, a který se stal velmi oblíbeným a populárním. Mezi jeho hosty patřila i rodina Oty Pavla.
Dne 27. června 1936 se podruhé oženil, s Antonií Hornofovou (1904–1981, civilní sňatek).[3] Manželka Antonie Fraňková vedla hostinec po zatčení svého muže, za okupace pomáhala partyzánům, žila zde i po svém odchodu do důchodu.[4][5]
Druhá světová válka
editovatPo německé okupaci v březnu 1939 aktivně vstoupil do protinacistického odboje v rámci Obrany národa. Vytvořil odbojovou skupinu, sháněl zbraně, které dopravoval v pivních sudech. Byl dvakrát zatčen a dvakrát propuštěn, poprvé českými četníky, podruhé gestapem, kdy mu k propuštění pomohl prodělaný epileptický záchvat. Potřetí a naposledy byl zatčen v lednu 1941 a 1. července 1943 popraven v berlínské věznici Plötzensee.
Posmrtná ocenění
editovat- Jaroslav Franěk byl 15. prosince 1945 in memoriam vyznamenán Československým válečným křížem 1939.
- V roce 1997 byla Jaroslavu Fraňkovi odhalena na hostinci U Rozvědčíka pamětní deska.
- V roce 1998 byla Jaroslavu Fraňkovi v obci Nezabudice zřízena pamětní síň.[6]
Jaroslav Franěk v kultuře
editovatPostava rozvědčíka Jaroslava Fraňka se objevuje v dílech Oty Pavla. Díky pobytu Jaroslava Fraňka v Saigonu vznikla legenda, že bojoval v Indočíně, kterou do svých děl převzal i Ota Pavel. Ve filmu Zlatí úhoři jeho postavu ztvárnil Radoslav Brzobohatý, ve filmu Smrt krásných srnců Alois Švehlík.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ Matriční záznam o sňatku
- ↑ Matrika oddaných, Rakovník, 1936-1942, snímek 17. [s.l.]: SOA Praha Dostupné online.
- ↑ Hospodská z Rozvědčíka. Lidová demokracie. 1981-11-03, s. 4. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0323-1143.
- ↑ KŘIVÁNEK, Josef. Lidé z "ryb" Oty Pavla. Květy. 1990-07-13, s. 55. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 023-5849.
- ↑ Pamětní síň Jaroslava Fraňka na stránkách Info Čechy.cz
