Jaroslav Šimsa
Jaroslav Šimsa (12. října 1900 Praha – 8. února 1945 Koncentrační tábor Dachau[9]) byl český publicista a filosof, aktivní zejména v prostředí Československé YMCA. Byl studentem Emanuela Rádla[10] a Josefa Lukla Hromádky a stoupencem názorů Tomáše Garrigua Masaryka. Ideologicky byl angažovaným křesťanem a socialistou.[11]
| Jaroslav Šimsa | |
|---|---|
.jpg) Jaroslav Šimsa | |
| Narození | 12. října 1900 nebo 12. dubna 1900 Praha |
| Úmrtí | 8. února 1945 (ve věku 44 let) Koncentrační tábor Dachau |
| Příčina úmrtí | epidemický tyfus |
| Povolání | spisovatel, publicista, překladatel a filozof |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | filozofie, práce s mládeží, publicistika a překlad |
| Ocenění | Československý válečný kříž 1939  (1946)Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 1. třídy in memoriam (1992) |
| Děti | 1 dcera + 2 synové [1] |
| Příbuzní | Milena Šimsová (snacha)[2] Jiří Šimsa[3], Anna Hrudková[4] a Martin Šimsa[5] (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| manželka | Marie Šimsová (roz. Kohoutková) [6] |
|---|---|
| dcera | Jana Pokorná (roz. Šimsová) (* 1934) [1] |
| syn | Jan Šimsa (1929–2016) [7] |
| snacha | Milena Šimsová (roz. Procházková) (1932–2022)[8] |
Život
editovatJaroslav Šimsa vyrůstal v chudé katolické rodině bez otce.[12] Proto si od mládí musel přivydělávat, zprvu jako ministrant a roznášením novin, později už si vydělával psaním, zejména do Národního osvobození. Po maturitě přestoupil do evangelické církve. Krátký čas působil ve Skautech práce, později byl jednou z nejvýraznějších osobností v Lize lesní moudrosti, kterou v letech 1926–1928 vedl jako náčelník. Zde také společně s Miloslavem Vavrdou založil vydavatelství Les, kde vychází woodcrafterská literatura. Pracoval v soukromém[6] archivu T. G. Masaryka[13] a krátce po svatbě s Marií Kohoutkovou (1906–1988) vstoupil do YMCA, kde pracoval v letech 1929 ve vydavatelském oddělení, v letech 1933–1938 na pozici sekretáře Akademické YMCA a pak jako programový sekretář YMCA.[14] V témže období také pracoval jako redaktor Křesťanské revue.
Po začátku nacistické okupace se aktivně podílel na II. odboji, například spoluzakládal petiční výbor Věrni zůstaneme.[9] Dne 27. února 1940 v sedm hodin ráno[1] byl ovšem zatčen gestapem na základě udání, že je v kontaktu s Edvardem Benešem. Od té doby byl Němci vězněn. Pod dohledem gestapa byla i jeho manželka, která se musela pravidelně hlásit v Petschkově paláci.[1] Nejprve byl vězněn v Praze na Karlově náměstí, pak v koncentračním táboře v Terezíně a přes dva roky v Mnichově. V roce 1943 došlo ve Stuttgartu k soudu s obviněnými ze Šimsova okruhu. Jemu samotnému nebyla vina prokázána,[1] nicméně zůstal i nadále ve vazbě. Po soudu jej eskortovali přes Ulm, do koncentračního tábora v Terezíně, pak byl krátce vězněn v Praze[1] na Pankráci a nakonec byl převezen do koncentračního tábora v Dachau. Tady se na začátku roku 1945 nakazil skvrnitým tyfem a ten se také stal příčinou jeho úmrtí (skonal dne 8. února 1945 v noci v 03.30 hodin).[1]
I ve vězení psal, jeho vězeňská tvorba byla později několikrát vydána, díky Česko-německému fondu budoucnosti také v němčině.[11]
V roce 1946 mu byl in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939[9] a v roce 1992 řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.[15]
Pamětní deska v paláci YMCA
editovat
Pamětní deska "Obětem 2. světové války" je umístěná ve vestibulu paláce YMCA (v budově na adrese: Na Poříčí 1041/12; 110 00 Praha 1 – Nové Město). Pamětní deska připomíná tři sekretáře organizace YMCA, kterými byli: Rudolf Mareš (1909–1944), Jaroslav Šimsa (1900–1945) a Jaroslav Valenta (1911–1942), kteří zemřeli v letech nesvobody 1939 až 1945 a kteří se účastnili protinacistického odboje.[16]
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- ŠIMSOVÁ, Milena. V šat bílý odění (Zápasy a oběti Akademické Ymky 1938–1945) [online]. 1. vyd. Benešov: Eman, 2005 [cit. 2015-11-23]. EAN: 9788086211459; Vázaná, 256 stran, 14,5 × 20,5 cm. ISBN 80-86211-45-2.[17]
- Šimsa, Jaroslav, Šimsa, Jan, ed. a Šimsová, Milena, ed. Úzkost a naděje: Dopisy, sny, události 1940–1945. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1969. 209, [2] s. Kalich.[18]
- Šimsa, Jaroslav. Úzkost a naděje: dopisy, sny, události, traktáty 1940–1945. 2., dopl. vyd. Benešov: YMCA v ČR v nakl. EMAN, 2003. 255 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-86211-31-2.[19]
- Šimsová, Milena. Svět Jaroslava Šimsy. 1. vyd. Benešov: Ve spolupráci s YMCA Brno vydalo [nakl.] EMAN, 2013. 620 s. ISBN 978-80-86211-91-6.[20]
Reference
editovat- ↑ a b c d e f g ŠIMSOVÁ POKORNÁ, Jana. Trochu vzpomínek na dětství. Pětka, informační měsíčník pro občany Prahy 5. Prosinec/leden 2015/2016, s. 14, 15. Měsíčník MČ Praha 5 (www.ipetka.cz). Registrační číslo MK ČR E 20262.
- ↑ Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Kalich. 2019.
- ↑ Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Kalich. 2019.
- ↑ Paměť národa. Dostupné online. [cit. 2024-11-13].
- ↑ Paměť národa. Dostupné online. [cit. 2024-11-13].
- ↑ a b MENŠÍKOVÁ, Miroslava, PhDr. Jaroslav Šimsa (* 12.10.1900 – † 8.2.1945 Dachau) [online]. Brno: Encyklopedie Brna (encyklopedie.brna.cz), rev. 2015-00-24 [cit. 2016-01-08]. Dostupné online.
- ↑ HLAVATÝ, Pavel. Jan Šimsa – „Nepodepíšu nic, s čím nesouhlasím“ [online]. www.rozhlas.cz, 2014-10-02 [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
- ↑ ŽÁRSKÁ, Monika. Laudatio pro Milenu Šimsovou (k 13. říjnu 2006) [online]. PROTESTANT - nezávislý evangelický měsíčník, 2006-09-01 [cit. 2015-12-26]. Dostupné online.
- ↑ a b c Slovník českých filosofů – Jaroslav Šimsa. Brno: Masarykova univerzita, 1998. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. ISBN 80-210-1840-2. Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ PLECHÁČ, Miroslav. Učedník dobrého mistra. Protein. 2006. Dostupné online. Archivováno 30. 10. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ a b UHL, Petr. Ne proti Němcům, ale proti nacismu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2004-1-24 [cit. 2012-2-20]. Dostupné online.
- ↑ ZAHRADNÍČEK, Jan. Touha po životě. Bratrstvo. 2002, čís. 8. Dostupné online. ISSN 1213-9351. Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Encyklopedie dějin města Brna – Jaroslav Šimsa [online]. [cit. 2012-02-19]. Dostupné online.
- ↑ ŠIMSA, Jan. YMCA – 2. odboj a poválečné období. In: HYNEK, Jaroslav V. YMCA v proměnách času. [s.l.]: [s.n.], 2010. Dostupné online.
- ↑ Řád T. G. Masaryka [online]. hrad.cz [cit. 2012-02-19]. Dostupné online.
- ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Praha 1, Na Poříčí 1041/12, (palác YMCA): Spolek pro vojenská pietní místa, o.s., 2006-04-03 [cit. 2015-11-17]. Dostupné online.
- ↑ V šat bílý odění; Národní knihovna České republiky
- ↑ Úzkost a naděje (1969); Národní knihovna České republiky
- ↑ Úzkost a naděje (2003); Národní knihovna České republiky
- ↑ Svět Jaroslava Šimsy; Národní knihovna České republiky
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Šimsa na Wikimedia Commons 
Autor Jaroslav Šimsa ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Šimsa
- Jaroslav Šimsa – hrdina odboje proti totalitní moci, ČRo Plzeň
- Protinacistický odboj křesťanů, ČRo Plzeň
- NEBESKÁ, Veronika. Jaroslav Valenta a organizace YMCA v domácím odboji 1939-1942 [online]. Digitální knihovna Univerzity Pardubice, 2006 [cit. 2015-11-23]. (Studijní obor: kulturní dějiny). Umístění tištěné verze: Univerzitní knihovna (sklad); Signatura: D15134; URI: http://hdl.handle.net/10195/18305;. Vedoucí bakalářské práce: Němeček, Jan; Abstrakt: Práce pojednává o činnosti členů YMCA v domácím odboji za druhé světové války se zaměřením na tři nejvýznamnější osobnosti, Jaroslava Valentu, Jaroslava Šimsu a Rudolfa Mareše.. Dostupné online.
