Jariv Levin
Jariv Levin (hebrejsky יריב לוין, narozen 22. června 1969) je izraelský politik a poslanec za stranu Likud. V letech 2020–2021 a krátce v prosinci 2022 byl předseda Knesetu. Byl krátce ministrem vnitřní bezpečnosti (2015) a dále ministrem turismu (2015–2020) a ministrem absorpce imigrantů (2018–2019/20). V šesté vládě Benjamina Netanjahua byl jmenován místopředsedou vlády a ministrem spravedlnosti (2022–).
Coby ministr spravedlnosti představil kontroverzní soudní reformu, kterou izraelský parlament schválil v červenci 2023. Schválený zákon omezuje pravomoci Nejvyššího soudu ve prospěch vlády. Proti reformě stála opozice a konaly se pravidelné demonstrace, kterých se účastnily desítky tisíc občanů.[1] Opoziční politici podali proti zákonu žalobu k Nejvyššímu soudu. Ten klíčovou část zákona zrušil v lednu 2024.[2]
Biografie
editovatNarodil se 22. června 1969 v Izraeli. Vysokoškolské vzdělání právnického směru získal na Hebrejské univerzitě. Žije ve městě Modi'in-Makabim-Re'ut, je ženatý, má tři děti. Hovoří hebrejsky a arabsky. Sloužil v izraelské armádě, kde působil ve zpravodajských jednotkách jako tlumočník do arabštiny a velel tlumočnickému armádnímu kurzu.[3] Jeho tchánem je bývalý poslanec Knesetu Ja'akov Šamaj.
Politická dráha
editovatPůsobil jako právník. Zasedal v představenstvu společnosti Company for the Development of East Jerusalem, byl místopředsedou izraelské asociace právníků (Israel Bar Association). Ve městě Modi'in-Makabim-Re'ut předsedal místní organizaci strany Likud. Kromě toho byl členem ústředního výboru strany. Už na vysoké škole působil coby vicepředseda studentské organizace Likudu na Hebrejské univerzitě.[3]
Do Knesetu nastoupil po volbách roku 2009, ve kterých kandidoval za stranu Likud. Od roku 2009 v Knesetu předsedá výboru House Committee, je členem výboru pro překlady a výboru pro ústavu, právo a spravedlnost.[3]
Poslanecký mandát obhájil rovněž ve volbách v roce 2013 a volbách v roce 2015.[4] V květnu 2015 zastával ve čtvrté Netanjahuově vládě post ministra vnitřní bezpečnosti a od května 2015 do května 2020 rovněž působil jako ministr turismu.[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Izraelský parlament schválil kontroverzní soudní reformu. Omezí pravomoci nejvyššího soudu. iROZHLAS [online]. 2023-07-24 [cit. 2024-11-06]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Izraelský nejvyšší soud zrušil hlavní část Netanjahuovy reformy. Odmítl omezení svých pravomocí. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-11-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c Jariv Levin [online]. Kneset [cit. 2011-02-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ All 120 incoming Knesset members [online]. The Times of Israel [cit. 2015-03-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SHARON, Itamar. Who’s who in Netanyahu’s 2015 government [online]. The Times of Israel, 2015-05-15 [cit. 2015-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jariv Levin na Wikimedia Commons
- (anglicky) Kneset – Jariv Levin