Japonské císařské regálie
Japonské císařské regálie zvané též Tři posvátné poklady (japonsky 三種の神器, Sanšu no Džingi/Mikusa no Kamudakara) jsou meč Kusanagi no curugi (草薙劍), zrcadlo Jata no kagami (八咫鏡) a klenot Jasakani no magatama (八尺瓊曲玉). Představují tři základní ctnosti: chrabrost (meč), moudrost (zrcadlo) a laskavost (klenot).[1] O jejich podobě a původu není nic přesného známo, protože přístup k nim má pouze japonský císař a několik vybraných kněží a při císařské korunovaci jsou regálie zahaleny látkou. Má se za to, že meč je uložen ve svatyni Acuta v Nagoji, klenot v císařském paláci v Tokiu a zrcadlo v komplexu Velké svatyně v Ise.
Legenda
editovatPodle legendy přinesl tyto poklady na Zem legendární předek japonských císařů bůh Ninigi-no-Mikoto, když ho jeho babička, bohyně slunce Amaterasu, poslala na Zem, aby zjednal klid v Japonsku.[2] Tyto poklady byly posléze předány prvnímu japonskému císaři Džimmuovi, který byl Ningiho prapravnukem.[2] Staly se tradičním symbolem císařova božství jako potomka vládkyně bohů Amaterasu, což stvrzovalo jeho legitimitu coby nejvyššího vládce Japonska.
Kroniky Kodžiki a Nihonšoki vyprávějí, že po roztržce se svým divokým bratrem Susanoo-no-Mikotem se před ním bohyně Amaterasu ukryla v jeskyni, čímž uvrhla svět do naprosté temnoty. Bohyně Ama no Uzume pověsila před vchod do jeskyně zrcadlo a klenoty a vylákala Amaterasu ven z jeskyně. Jakmile Amaterasu vyšla, spatřila v zrcadle svůj vlastní odraz, což ji natolik vyděsilo, že ji ostatní bohové mohli vytáhnout. Susanoo jí později jako omluvu daroval meč Kusanagi, který našel v jednom z ocasů osmihlavého a osmiocasého hada Jamaty no Oročiho, kterého zabil.[2][3][4]
Na konci Genpeiské války v roce 1185 byl šestiletý císař Antoku spolu s císařskými regáliemi pod ochranou mocného klanu Taira. Byl při tom, když byli Tairové poraženi klanem Minamoto, s nímž vedli válku, v námořní bitvě v zátoce Dan-no-ura v mělkém průlivu Šimonoseki. Císařova babička Tokiko Taira vrhla do moře nejprve všechny tři posvátné poklady a poté i sebe s malým císařem, aby se jich nezmocnili Minamotové. Nepřátelským vojákům se podařilo zrcadlo vylovit, ale podle zprávy o bitvě jeden z nich, který se pokoušel kazetu se zrcadlem násilím otevřít, náhle oslepl. Klenot krátce nato vylovily lovkyně perel ama, ale meč se ztratil.[5] Existuje řada středověkých textů, které pojednávají o ztrátě meče. Tvrdí se v nich, že jeho replika byla ukována později nebo že onen ztracený meč byl sám replikou, případně že ho vrátily na pevninu nadpřirozené síly.[6]
Role
editovat
Od roku 690 je ústředním prvkem obřadu uvedení na Chryzantémový trůn předávání Tří posvátných pokladů novému japonskému císaři kněžími ve svatyni. Tento obřad není veřejný a posvátné poklady smí podle tradice spatřit pouze císař a vybraní kněží. Ačkoli skutečné umístění pokladů není oficiálně nijak potvrzeno, má se obecně za to, že meč Kusanagi no curugi je uložen svatyni Acuta v Nagoji, klenot Jasakani no magatama je přechováván v prostoru ústřední svatyně Kašiko-dokoro (賢所) císařského paláce v Tokiu, kde je prý rovněž přechovávána replika posvátného zrcadla. Vlastní zrcadlo Jata no kagami má být uschováno v komplexu Velké svatyně v Ise v prefektuře Mie.[7] První obřady, při nichž byly Tři posvátné poklady po 2. světové válce přítomné, byl nástup na trůn a intronizace císaře Akihita v letech 1989 a 1990. Jejich prozatím poslední přítomnost při obřadu byla u příležitosti uvedení císaře Naruhita na trůn. Císař poklady formálně převzal do vlastnictví při krátkém obřadu 1. května 2019.[8][9][10] Posvátné poklady nebyly při těchto veřejných příležitostech nikdy odhaleny, zůstávaly zabalené v balíčcích či krabicích, které je chránily před pohledy nepovolaných očí.
Pokud posvátné poklady právě neslouží ceremoniálním účelům, bývají uschovány mimo dosah veřejnosti a místo jejich uložení není zveřejněno.[11] Podle odborníka na středověké Japonsko Mikaela Adolphsona, který je profesorem na Cambridgeské univerzitě, zvyšuje tato strategie tajuplnost, a tedy i autoritu Třech posvátných pokladů. Profesor Adolphson dále prohlásil, že šintoistická náboženská tradice je "obzvlášť ochranářská", pokud jde o její symboly.[10] V Japonsku podle něj panuje všeobecná neochota umožnit historickou analýzu Třech posvátných pokladů, protože by je to mohlo případně „demytologizovat“.[10]
Odborníci mají za to, že císařské regálie představují splynutí starověkých japonských domorodých skupin s nově příchozími.[12] Tři posvátné poklady jsou symbolem toho, že císař by měl sjednocovat jednotlivé etnické skupiny bez jakékoli diskriminace.[12]
O významu Třech posvátných pokladů pro Japonsko svědčí výnosy, které císař Hirohito vydal na konci 2. světové války, 25. a 31. července 1945, v nichž ministru strážci tajné pečeti Japonska Kóičimu Kidovi nařizuje, aby Tři posvátné poklady chránil „za každou cenu“.[13]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Imperial Regalia of Japan na anglické Wikipedii.
- ↑ ミニ講話 宮司のいい話 (japonsky)
- ↑ a b c ROBERTS, Jeremy. Japanese Mythology A to Z. [s.l.]: Infobase Publishing, 2009. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-2802-3. S. 88–89. (anglicky)
- ↑ Chamberlain (1882). Section XVIII.—The Eight-Forked Serpent.
- ↑ Aston, William George. Nihongi: Chronicles of Japan from the Earliest Times to A.D. 697, Volume 2. [s.l.]: The Japan Society London, 1896. Dostupné online.
- ↑ Turnbull, Stephen (2006) Samurai: The World of the Warrior, Osprey Publishing, ISBN 978-1841769516 (pp. 33–38)
- ↑ Selinger, Vyjayanthi R. (2013) Authorizing the Shogunate: Ritual and Material Symbolism in the Literary Construction of Warrior Order, Brill Academic Publishers, ISBN 978-9004248106 (pp. 114–118)
- ↑ SANSOM, George. A History of Japan 1334–1615. [s.l.]: Stanford University Press, 1961. ISBN 0804705259. S. 9.
- ↑ MCCURRY, Justin. Japan's emperor Akihito abdicates with message of love. The Guardian. 2019-04-30. Dostupné online [cit. 2019-04-30]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ MCCURRY, Justin. Japan welcomes new emperor Naruhito as Reiwa era begins [online]. 2019-05-01 [cit. 2019-05-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Oscar Holland & Chie Kobayashi. Japan's ancient and mysterious royal regalia [online]. 21 October 2019 [cit. 2021-11-26]. Dostupné online.
- ↑ Searching for the Imperial Regalia of Japan [online]. November 2, 2017. Dostupné online.
- ↑ a b Anna Jones. Akihito and Japan's Imperial Treasures that make a man an emperor [online]. 27 April 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne March 24, 2022.
- ↑ Kido Koichi nikii, Tokyo, Daigaku Shuppankai, 1966, pp. 1120–1121.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Japonské císařské regálie na Wikimedia Commons
