Jang Š’-čchi
Jang Š'-čchi (čínsky pchin-jinem Yáng Shìqí, znaky 楊士奇 ; 1364–1444) byl čínský politik říše Ming. Zastával funkci velkého sekretáře v za vlády císařů Jung-leho, Chung-siho, Süan-teho a Jing-cunga od roku 1402, s krátkou přestávkou roku 1414, až do smrti. Od roku 1424 stál v čele sboru velkých sekretářů, fakticky byl neformální hlavou čínské vlády.
| Jang Š'-čchi | |
|---|---|
 | |
| první velký sekretář | |
| Ve funkci: 1424 – 1444 | |
| Panovník | Chung-si, Süan-te, Jing-cung |
| Předchůdce | Jang Žung |
| Nástupce | Jang Pchu |
| velký sekretář | |
| Ve funkci: 1402 – 1444 | |
| Panovník | Jung-le, Chung-si, Süan-te, Jing-cung |
| Narození | 1364 |
| Úmrtí | 1444 |
| Národnost | Chan |
| Země | říše Ming |
| Alma mater | akademie Chan-lin |
| Náboženství | konfucianismus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jména
editovatOsobní jméno Jang Š’-čchiho bylo Jü (čínsky pchin-jinem Yù, znaky 寓), Š’-čchi bylo jeho zdvořilostní jméno. Používal též pseudonym Tung-li (čínsky pchin-jinem Dōnglǐ, znaky zjednodušené 东里, tradiční 東里). Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Wen-čen (čínsky pchin-jinem Wénzhēn, znaky zjednodušené 文贞, tradiční 文貞).
Život
editovatJang Š'-čchi pocházel z okresu Tchaj-che v prefektuře Ťi-an na jihu provincie Ťiang-si. Patřil ke skupině mladých vzdělanců z akademie Chan-lin, kterým císař Jung-le po nástupu na trůn svěřil vyřizování své rozsáhlé korespondence. Jang a šest jeho kolegů (Chuang Chuaj, Sie Ťin, Chu Kuang, Jang Žung, Ťin Jou-c’ a Chu Jen) byli jmenování velkými sekretáři.[1] Četli podání k trůnu a koncipovali odpovědi. Neměli však žádné pravomoci vůči státní správě. Z denního kontaktu s císařem a možnosti ovlivňovat jeho rozhodnutí však plynula značná moc této skupiny.[2]
Když roku 1414 císař Jung-le vytáhl proti Mongolům, pověřil vládou následníka trůnu Ču Kao-čch’a. Mladší bratr následníka Ču Kao-sü se pokusil vytlačit bratra ze správy státu, Jang Š’-čchi se s Chuang Chuajem postavili na stranu následníka a doplatili na to uvězněním. Jang se dokázal se ospravedlnit a vrátil se do úřadu, Chuang však zůstal ve vězení do smrti Jung-leho roku 1424. Téhož roku Jang Š’-čchi získal po Jang Žungovi hodnost prvního velkého sekretáře a setrval v ní až do smrti.[3]
Společně s Jang Žungem, který zemřel roku 1440 po 38 letech na místě velkého sekretáře, a Jang Pchuem, zastávajícím stejný úřad v letech 1424–1446, byli „tři Jangové“ od druhé poloviny dvacátých let 15. století zosobněním kontinuity vlády a stability říše.[4] Těsně spolupracovali s císaři Chung-siem a Süan-tem. Zvláště Süan-te měl velký respekt k zasloužilým státníkům, kteří zastávali své funkce již za vlády jeho otce a děda. Po smrti Süan-teho stáli společně s císařovnou vdovou Čang v čele země místo nedospělého Jing-cunga.[5]
„Tři Jangové“ byli rovněž pokládáni za nejlepší básníky své doby. Psali v tehdejším oblíbeném stylu tchaj-ke tchi (kabinetní poezie) – prostých, až monotónních básní, velebících panovníka a rozkvět státu.[6]
Reference
editovat- ↑ CHAN, Hok-lam. The Chien-wen, Yung-lo, Hung-hsi, and Hsüan-te reigns, 1399–1435. In: MOTE, Frederick W.; TWITCHETT, Denis C. The Cambridge History of China Volume 7: The Ming Dynasty, 1368–1644, Part 1. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. [dále jen Chan]. ISBN 0521243327. S. 208–209. (anglicky)
- ↑ Chan, str. 209.
- ↑ Chan, str. 201.
- ↑ TSAI, Shih-shan Henry. The eunuchs in the Ming dynasty. Albany: State University of New York Press, 1996. 290 s. Dostupné online. ISBN 0-7914-2687-4. S. 225. (anglicky)
- ↑ HUCKER, Charles O. Ming government. In: TWITCHETT, Denis C.; MOTE, Frederick W. The Cambridge History of China 8: The Ming Dynasty, 1368 — 1644, Part II. Cambridge: Cambridge University Press, 1988. ISBN 0521243335. S. 77–78.
- ↑ CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge, New York, Mebourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi, Dubai, Tokyo: Cambridge University Press, 2010. ISBN 0521116775, ISBN 9780521116770. S. 1–62, na s. 16–17. (anglicky)
