Janet Frameová
Janet Frameová, vlastním jménem Nene Janet Paterson Clutha (28. srpna 1924 Dunedin – 29. ledna 2004 Dunedin) byla novozélandská spisovatelka.
| Janet Frame | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 28. srpna 1924 Dunedin  Nový Zéland |
| Úmrtí | 29. ledna 2004 (ve věku 79 let) Dunedin Nový Zéland |
| Příčina úmrtí | leukemie |
| Alma mater | Otažská univerzita |
| Povolání | romanopiskyně, esejistka, básnířka, spisovatelka a povídkářka |
| Významná díla | The Carpathians Owls Do Cry |
| Ovlivněná | William Styron William Faulkner Virginia Woolfová |
| Ocenění | Robert Burns Fellowship (1965) honorary doctor of the University of Otago (1978) komandér Řádu britského impéria (1983) Commonwealth Writers' Prize (1989) Řád Nového Zélandu (1990) honorary doctor of the University of Waikato (1992) Cena ministerského předsedy za umělecký přínos ve fikci (2003) |
| Webová stránka | janetframe |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatStudovala na University of Otago a pracovala jako učitelka. Ve věku 21 let se pokusila o sebevraždu a byla u ní diagnostikována schizofrenie, poté byla téměř deset let hospitalizována v různých novozélandských léčebnách a léčena elektrošoky. Za svoji první sbírku povídek The Lagoon and other Stories získala v roce 1951 Cena Huberta Churche. Následná publicita vedla k tomu, že lékaři se rozhodli upustit od lobotomie, kterou původně chtěli vyřešit její psychické obtíže.[1] Po propuštění z ústavu se jí ujal spisovatel Frank Sargeson a umožnil jí napsat první román Owls Do Cry (1957). Poté se živila jako učitelka tvůrčího psaní, často pobývala v zahraničí a kriticky se vyjadřovala o provinčnosti novozélandské společnosti. Dodatečně bylo zjištěno, že Frameová není schizofrenička a že její potíže pravděpodobně souvisejí s poruchou autistického spektra.
Dílo
editovatLiterární dílo Janet Frameové zahrnuje povídky, romány, eseje i básně. Největší úspěch měla její autobiografická trilogie To the Is-land, An Angel at My Table a The Envoy from Mirror City. Její tvorba se často zabývá tématy osamění a vyvržení, vyznačuje se prolínáním reality a fikce, obrazným jazykem, četnými odkazy na literární klasiku a důrazem na ženskou problematiku, Frameová tak bývá řazena k magickému realismu a postmodernismu a přirovnávána k Virginii Woolfové.[2]
V češtině vyšla sbírka jejích próz Sněhuláku, sněhuláku / Laguna (Dauphin 2019, přeložil Denis Molčanov)
Ocenění
editovatV roce 1965 získala Robert Burns Fellowship, v roce 1983 Řád Britského impéria, v roce 1989 cenu Nadace Commonwealthu a v roce 1990 Řád Nového Zélandu. Byla také nominována na Nobelovu cenu za literaturu.
Jane Campionová natočila podle jejích vzpomínek v roce 1990 film Anděl u mého stolu s Kerry Fox v hlavní roli.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Sněhulák komentuje svět i vlastní tání. Frameovou literatura uchránila před lobotomií. Aktuálně.cz [online]. 2019-08-11 [cit. 2024-08-29]. Dostupné online.
- ↑ Povídky o smutku, jinakosti a vyrovnání se se smrtí. iLiteratura [online]. 2019-07-15 [cit. 2024-08-29]. Dostupné online.
- ↑ Anděl u mého stolu [online]. ČSFD [cit. 2024-08-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Janet Frame na Wikimedia Commons - Janet Frame Literary Trust
