Janaki a Milton Manaki

Janaki a Milton Manaki
Národnost	Arumuni
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Janaq (1878 Avdella – 1954 Soluň, Řecko) a Milton (1882 Avdella – 1964 Bitola, Socialistická republika Makedonie) Manaki (nebo přesněji Manaqi) byli balkánští fotografové a filmaři, průkopníci těchto umění na poloostrově. V roce 1905 natočili první film v regionu ve městě Bitola. Na počest jejich práce se každoročně v Bitole koná Mezinárodní filmový festival bratrů Manakiových.^[1] Jsou známí jako autoři více než 17 300 fotografií ve 120 různých místech.

Jména

Bratři byli původem Valaši z pohoří Pindit a přilehlých oblastí. Často se nazývají Janaq a Milto Manaki, Manaqi nebo Manakia. V makedonštině jsou známí jako Janaki a Milton Manaki (Јанаки a Милтон Манаки) a v řečtině Yiannakis a Miltiadis Manakias (Γιαννάκης a Μιλτιάδης Μανάκιας). Ale jsou také známí pod obecným názvem bratři Manaqi, Manaki nebo Manakis.

Životopis

Janaq a Milto Manakiové se narodili v horské vesnici Avdella, tehdy v části osmanské říše, dnes na hranici mezi provincemi Thesálie a Epirus v Řecku.

V roce 1905 koupili v Londýně kameru Bioscope^[2] a použili ji k natáčení různých témat.^[3] Snímek, ve kterém jejich 114letá babička tká přízi na kolovrátku u domu v Avdelle v délce 60 sekund^[4] je řazen mezi první kinofilm na Balkáně.^[5] Dále natočili například návštěvy vysokých úředníků v Bitole, včetně sultána Mehmeda (1911), krále Petra (Petara) a prince Alexandra Srbska (1913) a krále Konstantina a prince Pavla z Řecka (1918); místní svátky a svatby nebo povstalecká hnutí. Otevřeli první kino v Bitole, nejprve na volném prostranství (1921) a poté v sále (1923).

V roce 1906 je pozval na svůj dvůr Karel I. Rumunský a požádal je o zastávání funkce svých dvorních fotografů. Na jubilejní výstavě v Bukurešti získali zlatou medaili.^[6]

Jejich filmové archivy byly v roce 1955 uchovány ve Státním archivu Socialistické federativní republiky Jugoslávie, ale v roce 1976 byly převedeny do Cinemathotéky Socialistické republiky Makedonie (součást svazku jugoslávské federace po druhé světové válce).

Na jejich počest se v Bitole koná každoroční mezinárodní filmový festival.

Příběh bratra Janakiho byl hlavním motivem, na kterém řecký filmař Theo Angelopoulos založil film Shikimi i Uliksit (Τέμά του Οδυσσάς), kde se jako metafora použilo hledání ztraceného filmového kotouče bratrů Manakiů na Balkáně. Film začíná klasickým záběrem na babičku, která přede vlněnou přízi na kolovrátku.

Filmografie

1918 – Přivítání řeckého krále a dědice trůnu Pavla generálem Bojovicem v Bitole
1911 – Pohřeb metropolity Aimilianose z Graveny
1911 – Přivítání sultána Mehmeda V. Reshada v Bitole
1908 – Pozdrav druhé ústavní éry v Bitole
1905 – Přadleny (Avdela)

Celková délka všech filmů vyrobených bratry Manakiovými je asi jedna a půl hodiny.

Galerie

Janaki Manaki, 1899
Janaki Manaki vyfotografovaný při nevolnosti kvůli mořské nemoci na lodi při cestování z Paříže do Londýna, aby si koupil filmovou kameru, 1905
Janaki Manaki fotografovaný před králem Karlem I., Bukurešť, 1906
Milton Manaki na kočáru, na silnici mezi Grevenou a Sorovikjem, 1913
Janaki Manaki, Plovdiv, 1916–1919
Milton Manaki (první zprava) se snoubenkou Vasilikijou Daukou a dalšími příbuznými, Grevena, 1928
Stavba kina Manakiů, Bitola, 1923
Ruiny kina bratrů Manakiů po požáru, Bitola, 1939