Wikipedie

Jan mladší z Valdštejna

(† 1576), český šlechtic

Jan (mladší) z Valdštejna a na Komorním Hrádku, také Jan z Waldsteinu († 15. června 1576 Praha),[2] německy Johann von Waldstein byl český šlechtic z hrádecké větve rodu Valdštejnů (Waldsteinů). Několik desetiletí zastával nejvyšší zemské úřady Českého království.

Jan mladší z Waldsteinu
Jan mladší z Valdštejna na pamětní stříbrné medaili z r. 1565
Jan mladší z Valdštejna na pamětní stříbrné medaili z r. 1565
Nejvyšší zemský komorník Českého království
Ve funkci:
1570 – 15. června 1576
PanovníkMaxmilián II.
PředchůdceVilém z Rožmberka
NástupceBohuslav Felix Hasištejnský z Lobkowicz
Nejvyšší zemský sudí Českého království
Ve funkci:
1554 – 1570
PanovníkFerdinand I., Maxmilián II.
PředchůdceJan III. Popel z Lobkowicz
NástupceBohuslav Felix Hasištejnský z Lobkowicz
Český místodržící
Ve funkci:
1574[1] – 15. června 1576
PanovníkMaxmilián II.
Malostranský hejtman
Ve funkci:
(určitě 1570) – ?
PanovníkMaxmilián II.
NarozeníLitoměřice
Úmrtí15. června 1576 nebo 16. června 1576
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníkostel Nanebevzetí Panny Marie v Choceradech
ChoťI. Eliška Krajířová z Krajku († 1565)
II. (1566) Magdalena z Vartemberka († 1592)
RodičeVilém z Valdštejna (1475–1557) a Apolonie Černčická z Kácova († 1562)
DětiKateřina (1568–1637)
Adam (mladší) (1570–1638)
Sybilla (1576–1616)
Příbuznísestra: Johana z Valdštejna, provd. z Donína († 1522)
švagr: Bedřich III. z Donína (1482–1547)
sestra: Anna z Valdštejna, provd. Špetlová z Janovic († 1581)
bratr: Bedřich z Valdštejna († 1569)
vnuk: Rudolf z Valdštejna (1592–1649)
vnuk: Maxmilián z Valdštejna (před 1600–1655)
vnuk: Bertold z Valdštejna (1604–1632)
vnuk: Jan Viktorin Karel z Valdštejna (1616 – před 1673)
vnuk: Jan Karel Ferdinand z Valdštejna (1617 – po 1648)
vnuk: Karel Ferdinand z Valdštejna (1628–1660)
děd: Jan Skalský z Valdštejna († 1506)
babička: Anna Rašínová z Rýzmburka
strýc: Zdeněk z Valdštejna († 1525)
strýc: Jiří z Valdštejna († 1533)
Zaměstnánípolitik
Náboženstvístaroutrakvistické
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a kariéra

editovat
 
Erb Jana z Waldsteinu ve Starém královském paláci na Pražském hradě

Narodil se jako nejstarší syn Viléma z Valdštejna na Lomnici (1475–1557) a jeho druhé manželky Apolonie Černčické z Kácova († 1562).[2]

Byl vzdělaný a sám skládal zbožné protestantské modlitby a písně.[3] Jako přesvědčený staroutrakvista v roce 1575 bojkotoval prosazení České konfese. Postavil se proti luteránům, které na sněmu vedl Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkowicz, a jednotě bratrské. Postupoval tedy v souladu s katolíky.[3][4]

Měl důvěru katolických panovníků. Působil jako malostranský hejtman (určitě v roce 1570).[5] Zastával úřad nejvyššího zemského sudího (1554–1570) a nejvyššího zemského komorníka (od roku 1570 do své smrti).[4]

V roce 1565 nechal razit medaile se svým portrétem (avers) a erbem (revers) ze stříbra, které se dolovalo ve Skalici.[3] Některé bronzové medaile byly i pozlacené. Na aversu je nápis IAN Z WALDSSTEYNA A NA HRADKV; na reversu je ve vnějším kruhu NAD SAZAWAV NEYWYSSY KOMORN[I]K KRALOWSTWI, ve vnitřním kruhu CZIESKEHO ANNO [15]65.[6]

Náhrobek

editovat

Pohřben byl v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Choceradech. Vedle dveří sakristie se dochoval jeho náhrobní kámen z červeného mramoru. Měří 2,30 metrů na výšku a 1,32 metrů na šířku. Uprostřed je postava rytíře v brnění a kolem nápis:[7]

Urozeny pan pan Jan naystarssy z Waldssteyna a na Hradku nad Sazawau, ge[h]o Czysař[ské] M[ilos]ti rada a naywyssj Sudj Kra:[lovství] Cze:[ského] a potom neywyssj Komornjk tehož Kra[le]. umrzel w patek den S. Wjta w noczy na Sobotu po mj hodinie czeske. Leta 1576. Leta 1565 W utery welikonocznij umrzela Urozena panj panj Elisska z Krayku ›‹ [etc.] prw[n]i manželka tehož pana a tuto odpočíwa w Panu.

Rodina

editovat

Jan se poprvé oženil s Eliškou Krajířovou z Krajku († 24. dubna 1565), dcerou Jiřího Krajíře z Krajku na Landštejně, Nové Bystřici a Bílkově († 1492) a jeho manželky Apolonie z Puchheimu. Byla tehdy už vdovou po Jiřím Popelu z Lobkowicz na Peruci († 1534). Z prvního manželství měla Eliška tři děti, další tři porodila Janovi.

  • 1. Apolonie (* 1537)
  • 2. Eliška, (1538–1596)
    • 1. ∞ Jindřich ze Smiřic (asi 1520–1569)
    • 2. ∞ (asi 1580) Aleš Berka z Dubé († 1599)
  • 3. Jiří Oldřich Vilém (* 1539)

Podruhé se oženil v roce 1566 s Magdalenou z Vartemberka († 1592), dcerou Adama z Vartemberka († asi 1564) a jeho druhé manželky Sibyly Šlikové. Z tohoto manželství se narodilo osm dětí. Syn Adam byl povýšen do hraběcího stavu 25. června 1628.

  • 4. Anna (1566 – 15. 1. 1620)
    • ∞ Karel mladší Záruba z Hustířan († 1616/1619)
  • 5. Johanna (asi 1567 – asi 1567)
  • 6. Kateřina (1568 – 1. 2. 1637)
  • 7. Magdalena (* 1569)
  • 8. Adam mladší (8. 6. 1570 – 24. 8. 1638 Praha, pohřben v katedrále sv. Víta v Praze)
    • 1. ∞ (před 1601) Alžběta Brtnická z Valdštejna (asi 1563 – 14. 1. 1614)
    • 2. ∞ (13. 1. 1615 Olomouc) Johana Amalie ze Žerotína (asi 1600 – po 1633)
  • 9. Karel (1571 – 14. 9. 1592)
  • 10. Apolonie (* 1574)
  • 11. Sibyla (1576 – 20. 8. 1616)

Magdalena se po smrti manžela provdala podruhé za Jana z Lipé († 27. ledna 1598),[8] pána na (Moravském) Krumlově. Porodila mu syna Pertolda Bohobuda.[3]

Majetek

editovat
 
Komorní Hrádek se stal Janových hlavním sídlem

V roce 1544 se stal zástavním majitelem hradu Žebrák, který se v roce 1558 uvádí jako zpustlý, a Točník. V první polovině 16. století patřilo k rozsáhlému točnickému panství město Žebrák, městečko Cerhovice, 26 vesnic (z toho 5 pustých), dále řada různých platů, např. z masných krámů v Berouně, z vinic, z dolů na železnou rudu a hamru. Už v roce 1552 bylo ale souhradí vykoupeno.[9][3]

V roce 1554 koupil od Petra, Zikmunda, Jana a Albrechta ze Šelmberka Hrádek nad Sázavou, kterému se tehdy už také říkalo Komorní Hrádek, protože jeho dřívějším vlastníkem byl nejvyšší komorník Jaroslav ze Šelmberka († 1550). K Hrádku tehdy patřilo šest pustých panských sídel v okolí (Myšlín, Ježov, Střimelice, Zlenice, Dubá a Struhařov).[4] V sousedství ještě přikoupil Soběhrdy.[4]

V roce 1567 koupil od Albrechta Kunše z Lukova Chvatěruby na Mělnicku, kde přestavěl hrad na renesanční zámek.[3][10] K panství patřila také pustá tvrz Zátvor[11] a Vojkovice.[12] Chvatěruby zdědili synové Adam a Karel z Valdštejna.

V severních Čechách koupil v roce 1574 Lovosice s renesančním zámkem. O rok později přenocoval na lovosickém zámku císař Maxmilián II.[13] Lovosice zdědil syn Adam.

Další statky přinesla do rodiny druhá manželka Magdalena z Vartemberka,[3] v letech 1548–1555 vlastnila Toužetín.[14] Po smrti manžela také spravovala majetek za nezletilé syny Adama a Karla. Karel zemřel v roce 1592 a jeho podíly zdědil Adam.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Waldstein, Johann [online]. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b MAREK, Miroslav. Rodokmen Waldsteinů 5 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2009-06-20 [cit. 2021-01-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. S. 16. 
  4. ↑ a b c d ŠIMEK, Tomáš, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1989. 726 s. S. 202. Dále jen HZT VI. 
  5. ↑ HRBEK, Jiří. Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740. Praha: NLN a Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2013. 862 s. ISBN 978-80-7422-233-7. S. 701. 
  6. ↑ Waldstein, Johann von [online]. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém XXIV. Politický okres českobrodský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907. Dostupné online. S. 54, 56. 
  8. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Waldsteinů 12 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2003-04-10 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 351–352. 
  10. ↑ HZT VI., s. 173
  11. ↑ ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 533. Dále jen HZT III. 
  12. ↑ HZT III., s. 517
  13. ↑ HZT III., s. 291
  14. ↑ HZT III., s. 472

Literatura

editovat
  • NAČERADSKÁ, Petra. Po stopách Valdštejnů. Praha: Národní památkový ústav, Územní památková správa v Praze, 2020. 168 s. ISBN 978-80-7480-152-5. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_mladší_z_Valdštejna&oldid=24121819“