Jan Wenig

Dr. Jan Wenig
Dr. Jan Wenig
	Jan Wenig
Narození	23. června 1905; Královské Vinohrady; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. března 1979 (ve věku 73 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	Spisovatel, kulturní publicista
Národnost	česká
Vzdělání	PhDr.
Alma mater	Filozofická fakulta UK
Rodiče	Adolf Wenig otec
Příbuzní	Adolf Wenig ml. bratr; Josef Wenig strýc; Arnošt Wenig-Malovský strýc; Karel Wenig strýc; Frank Wenig strýc
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Wenig (23. června 1905 Královské Vinohrady^[1] – 20. března 1979 Praha) byl český spisovatel a rozhlasový publicista.

Život

Mládí a studia

Byl synem spisovatele a pedagoga Adolfa Weniga a Pavlíny (Pauliny), rozené Korbové, dcery pražského obchodníka.^[2] Rodina žila na Královských Vinohradech. Kromě otce bylo v rodině několik dalších osobností z oblasti kultury: Josef Wenig (otcův bratr, strýc), Adolf Wenig ml. (bratr, výtvarník), František Adolf Šubert (prastrýc, bratr babičky), Vojtěch Kristián Blahník (manžel otcovy sestry, divadelní teoretik), Frank Wenig, spisovatel (Janův pradědeček byl děda Františka Weniga).

Jan Wenig maturoval na v roce 1924 na reálném gymnáziu na Vinohradech a vystudoval pražskou filozofickou fakultu, obor srovnávací dějiny literatur a dějiny divadla. Promoval v roce 1930.^[3]

Redaktor a kulturní publicista

V letech 1931–1933 byl zaměstnán jako knihovník v Národní knihovně v Praze. Poté byl do roku 1937 zaměstnán jako redaktor časopisu Radiojournal. Od roku 1937 až do roku 1966 pracoval v pražském rozhlasu a byl autorem řady rozhlasových pořadů. V rozhlase vystupoval s vlastními pořady a přednáškami.^[4]

Hrob rodiny Wenigů na pražském Vinohradském hřbitově

Byl správcem pozůstalosti svého otce Adolfa Weniga.^[5] Je pochován v rodinném hrobě na Vinohradském hřbitově (oddělení PA-S, č. hrobu 26).^[6]^{[p 1]}

Dílo (výběr)

V počátcích vydával dívčí romány. V době okupace se zvýšil jeho zájem o národní minulost a umění. Po válce se především věnoval kulturnímu místopisu Prahy.^[4]

Knižní vydání (výběr, první vydání)

Detektivní dobrodružství Jirky Bartoše (Ilustroval Jiří Wowk, Praha, Šolc a Šimáček, 1934)
Jarča dělá módu (ilustroval Ada Wenig, Praha, Šolc a Šimáček, 1935)
Panenka pro štěstí (dívčí román, ilustroval O. Cihelka, Praha, Alois Hynek, 1936)
Vánoční vlak (hra o dětech a andělích ve 12 obrazech, napsali Adolf a Jan Wenigové, Praha, Nakladatelské družstvo Máje, 1936)
Za volantem (dívčí román, ilustroval M. Niederle, Praha, Šolc a Šimáček, 1936)
Madla zpívá Evropě (dívčí román, též zfilmováno, Praha, 1938)
Studentka Olga (pod pseudonymem J.E. Martin, Praha, Vlad. Zrubecký, 1938)
Ostrov, o kterém všichni sníme (s ilustracemi Adolfa Weniga ml. a s obálkou V. Pátka, Praha, Jos. R. Vilímek, 1940)
Praha matička (hra se zpěvy pro mládež v osmi obrazech, úprava Míla Mellanová ; texty písní K. M. Walló, hudba Jan Seehák, Praha, Divadelní knihkupectví a nakladatelství Fr. Švejda, 1940)
Žlutá růže Josefa Mánesa (rozhlasový román o 12 kapitolách, napsali Josef Richard Marek a Jan Wenig, Praha, Pražská akciová tiskárna, 1940)
Matička Praha vypravuje – putování starou Prahou (Praha, Jar. Tožička, 1941)
První film septimánky Sylvy (Praha, B. Smolíková-Mečířová, 1941)
Márinčino dětství (obrázky a obálka Adolfa Weniga ml., Praha, Českomoravský Kompas, 1942)
Jiřík Borkovec ze Zálezla (obálka a ilustrace Adolf Wenig ml., Praha, Jaroslav Tožička, 1943)
Slza na rukávě (Praha, Nová osvěta, 1948 Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
Chrám chrámů : Dějiny – Památky – Legendy (Česká katolická Charita, 1955)
Filmoví herci o sobě (Praha, Orbis, 1959)
Byli v Praze (Praha, Státní hudební vydavatelství, 1962) Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
Prahou za hudbou : Toulky, zastavení, zamyšlení (Il. Cyrila Boudy, Praha, Orbis, 1972)
Co vyprávěly staré pražské domy (ilustroval a graficky upravil Cyril Bouda, Praha, Panorama, 1982)

Filmografie

Dr. Jan Wenig byl autorem námětů filmů:

Madla zpívá Evropě (podle novely J.W, režie Václav Binovec, hl. role Zdenka Sulanová, 1940)
Alena (povídku Františka Kubky upravil J.W., režie Miroslav Cikán, hl. role Miluše Zoubková a Vítězslav Vejražka, 1947)

Scénář:

Tanečnice (spoluautor scénáře (s Fr. Čápem), text písně; režie František Čáp, hlavní role Marie Glázrová, 1943)

Jazykový poradce:

Pancho se žení (režie Rudolf Hrušínský a František Salzer, hlavní role Rudolf Hrušínský, 1946)

Rozhlas

Jan Wenig pravidelně vystupoval v rozhlase s osvětovými pořady. ^[7] Byl autorem stovek drobných rozhlasových pořadů a rozhovorů, zejména s herci.^[4]

Ostatní

Spoluautor operního libreta Balada o lásce (podle Zikmunda Wintera), skladatele Jaroslava Doubravy
Autor operního libreta Pražské nokturno skladatele Zbyňka Vostřáka
Ač zemřeli, ještě mluví (vinylová deska, z dokumentárních záznamů čs. rozhlasu připravil J.W., hlasy Josefa Čapka, Gabriely Preissové aj.)^[8]

Zajímavost

Námětem rozhlasových pořadů Jana Weniga nebyla jen kultura, ale např. i civilní obrana – téma "Zabezpečujeme dům proti leteckému útoku" v roce 1938.^[9]

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Wenig na Wikimedia Commons

Poznámky

↑ Doklady o případném rodinném životě (manželka, děti) prozatím nenalezeny.

Reference

↑ Matrika narozených, kostel sv. Ludmily, 1905-1907, snímek 75, Zápis o narození a křtu Jana Weniga
↑ Matrika oddaných, kostel sv. Vojtěcha, 1895-1905, snímek 245
↑ Matrika doktorů Univerzity Karlovy: Wenig Jan [online]. Praha: Univerzita Karlova [cit. 2020-02-22]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jan Wenig, s. 1609–1611.
↑ Národní listy, 24.3.1940, s.11
↑ Hrob rodiny Wenigů na pražském Vinohradském hřbitově
↑ Viz příklady programů rozhlasu Praha v Národních listech 1930–1945 [1][2]
↑ Discogs.com:Ač zemřeli, ještě mluví
↑ Národní listy, 18.6.1938, s.4, Rozhlas

Související články

[7] Doklady o případném rodinném životě (manželka, děti) prozatím nenalezeny.

[matrika-1] Matrika narozených, kostel sv. Ludmily, 1905-1907, snímek 75, Zápis o narození a křtu Jana Weniga

[2] Matrika oddaných, kostel sv. Vojtěcha, 1895-1905, snímek 245

[3] Matrika doktorů Univerzity Karlovy: Wenig Jan [online]. Praha: Univerzita Karlova [cit. 2020-02-22]. Dostupné online.

[merhaut-4] MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, S-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Jan Wenig, s. 1609–1611.

[5] Národní listy, 24.3.1940, s.11

[6] Hrob rodiny Wenigů na pražském Vinohradském hřbitově

[8] Viz příklady programů rozhlasu Praha v Národních listech 1930–1945 [1][2]

[9] Discogs.com:Ač zemřeli, ještě mluví

[10] Národní listy, 18.6.1938, s.4, Rozhlas

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[p 1]

[7]

[8]

[9]

Dr. Jan Wenig
Jan Wenig
Narození	23. června 1905 Královské Vinohrady Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. března 1979 (ve věku 73 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	Spisovatel, kulturní publicista
Národnost	česká
Vzdělání	PhDr.
Alma mater	Filozofická fakulta UK
Rodiče	Adolf Wenig otec
Příbuzní	Adolf Wenig ml. bratr Josef Wenig strýc Arnošt Wenig-Malovský strýc Karel Wenig strýc Frank Wenig strýc
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.