Jan VII. Grammatikos

patriarcha Konstantinopole

Jan VII. Grammatikos nebo Grammaticus (780 - před r. 867, řecky Ιωάννης Ζ ΄ Γραμματικός, Ióannés VII. Grammatikos) byl patriarcha Konstantinopole od 21. ledna 837 do 4. března 843. Je znám jako výrazný odpůrce náboženské úcty k obrazům, i když sám jako malíř ikon začínal.

Jan VII. Grammatikos
Osobní údaje
Datum narození8. století
Datum úmrtíDesetiletí od 860
RodičePankaratios Morocharzanios
PříbuzníArsaber a Irena (sourozenci)
Povoláníkněz a politik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Patriarcha Jan VII. maže podobiznu Krista houbou. V pozadí ukřižování Ježíše Krista. (Chludowský žaltář, fol. 67r)

Jan pocházel ze šlechtické rodiny, pravděpodobně arménského původu.[1] Jeho otec byl Pankaratios Morocharzanios a jeho bratr Arsaber se oženil se sestrou císařovny Theodory II. Janova sestra byla matkou pozdějšího patriarchy Fotia.[2] V roce 811, na začátku své duchovní kariéry, pracoval Jan jako malíř ikon; jako Ἀναγνώστης (anagnóstés) v klášteře Hodégoi v Konstantinopoli byl žákem Theodora Studijského. V roce 814 se Jan stal obrazoborcem a císař Lev V. ho pověřil přípravou dokumentů na podporu tohoto teologického směru, které by posloužily k opětovnému zavedení obrazoborectví na synodě v roce 815. Jan byl za své úsilí odměněn jmenováním opatem prestižního kláštera sv. Sergia a Bakcha, kde byli převychováváni vzpurní ikonodulové.

Jan byl známý svou snahou se učit (odtud přezdívka Grammatikos, gramatik) a svou přesvědčivou rétorikou v nekonečných teologických debatách, které doprovázely druhou fázi byzantského sporu o obrazy. Za vlády Michaela II. byl Jan pověřen výchovou jeho syna, budoucího císaře Theofila. Ten pak pod jeho vlivem rozvinul silné sympatie k obrazoborectví. Po nástupu císaře Theofila k moci v roce 829 se Jan stal syncellem (tajemníkem patriarchy), což z něj udělalo kandidáta na úřad patriarchy. V roce 830 byl Jan poslán jako vyslanec ke dvoru chalífy Al-Ma'múna, ale nebyl schopen zabránit vypuknutí násilného konfliktu mezi Byzantskou říší a Abbásovci. Ze své cesty si však přivezl plán abbásovského paláce v Bagdádu, který na jeho císaře zapůsobil, a pak dohlížel na stavbu podobného paláce v Bithýnii.

Jan byl jmenován patriarchou svým studentem Theofilem v roce 837[3] a byl pravděpodobně zodpovědný za další zesílení pronásledování ikonodulů. V roce 843 byl na radu eunucha Theoktista sesazen Theofilovou vdovou Theodorou (svou vlastní příbuznou). Tím Theodora iniciovala změnu kurzu církevní politiky, která vedla k oficiálnímu obnovení úcty k obrazům na synodě v březnu 843. Na začátku 60. let 9. století sesazený patriarcha ještě žil.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes VII. Grammatikos na německé Wikipedii.

  1. John VII Grammatikos // Oxford Dictionary of Byzantium / Editor in chief Alexander Kazhdan. — Oxford University Press, 1991. — Vol. 2. — P. 1052.
  2. Threadgold, Warren. 'Photius Before His Patriarchate.' Journal of Ecclesiastical History. 53:1-17, 2002.
  3. Timothy E. Gregory, A History of Byzantium, (Blackwell Publishing Ltd, 2010), 227.

Externí odkazy

editovat

Literatura

editovat
  • Martin Tamcke: Johannes VII. Grammatikos. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 22, Bautz, Nordhausen 2003, ISBN 3-88309-133-2, Sp. 629–631.
  • Alice-Mary Talbot, Anthony Cutler: Art. John VII Grammatikos. In: Alexander P. Kazdhan (Hrsg.): The Oxford Dictionary of Byzantium. Vol. 2. Oxford University Press, New York 1991, ISBN 0-19-504652-8, S. 1052.
  • John B. Bury: A History of the Eastern Roman Empire from the Fall of Irene to the Accession of Basil I (A.D. 802–867). London 1912.
  • Paul Lemerle: Byzantine Humanism : The First Phase. Notes and remarks on education and culture in byzantium from its origins to the 10. century (= Byzantina Australiensia; 3). Australian Association for Byzantine Studies, Canberra 1986, ISBN 0-9593626-3-0, S. 154–168.