Jan VII. Grammatikos
Jan VII. Grammatikos nebo Grammaticus (780 - před r. 867, řecky Ιωάννης Ζ ΄ Γραμματικός, Ióannés VII. Grammatikos) byl patriarcha Konstantinopole od 21. ledna 837 do 4. března 843. Je znám jako výrazný odpůrce náboženské úcty k obrazům, i když sám jako malíř ikon začínal.
| Jan VII. Grammatikos | |
|---|---|
 | |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 8. století |
| Datum úmrtí | Desetiletí od 860 |
| Rodiče | Pankaratios Morocharzanios |
| Příbuzní | Arsaber a Irena (sourozenci) |
| Povolání | kněz a politik |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJan pocházel ze šlechtické rodiny, pravděpodobně arménského původu.[1] Jeho otec byl Pankaratios Morocharzanios a jeho bratr Arsaber se oženil se sestrou císařovny Theodory II. Janova sestra byla matkou pozdějšího patriarchy Fotia.[2] V roce 811, na začátku své duchovní kariéry, pracoval Jan jako malíř ikon; jako Ἀναγνώστης (anagnóstés) v klášteře Hodégoi v Konstantinopoli byl žákem Theodora Studijského. V roce 814 se Jan stal obrazoborcem a císař Lev V. ho pověřil přípravou dokumentů na podporu tohoto teologického směru, které by posloužily k opětovnému zavedení obrazoborectví na synodě v roce 815. Jan byl za své úsilí odměněn jmenováním opatem prestižního kláštera sv. Sergia a Bakcha, kde byli převychováváni vzpurní ikonodulové.
Jan byl známý svou snahou se učit (odtud přezdívka Grammatikos, gramatik) a svou přesvědčivou rétorikou v nekonečných teologických debatách, které doprovázely druhou fázi byzantského sporu o obrazy. Za vlády Michaela II. byl Jan pověřen výchovou jeho syna, budoucího císaře Theofila. Ten pak pod jeho vlivem rozvinul silné sympatie k obrazoborectví. Po nástupu císaře Theofila k moci v roce 829 se Jan stal syncellem (tajemníkem patriarchy), což z něj udělalo kandidáta na úřad patriarchy. V roce 830 byl Jan poslán jako vyslanec ke dvoru chalífy Al-Ma'múna, ale nebyl schopen zabránit vypuknutí násilného konfliktu mezi Byzantskou říší a Abbásovci. Ze své cesty si však přivezl plán abbásovského paláce v Bagdádu, který na jeho císaře zapůsobil, a pak dohlížel na stavbu podobného paláce v Bithýnii.
Jan byl jmenován patriarchou svým studentem Theofilem v roce 837[3] a byl pravděpodobně zodpovědný za další zesílení pronásledování ikonodulů. V roce 843 byl na radu eunucha Theoktista sesazen Theofilovou vdovou Theodorou (svou vlastní příbuznou). Tím Theodora iniciovala změnu kurzu církevní politiky, která vedla k oficiálnímu obnovení úcty k obrazům na synodě v březnu 843. Na začátku 60. let 9. století sesazený patriarcha ještě žil.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Johannes VII. Grammatikos na německé Wikipedii.
- ↑ John VII Grammatikos // Oxford Dictionary of Byzantium / Editor in chief Alexander Kazhdan. — Oxford University Press, 1991. — Vol. 2. — P. 1052.
- ↑ Threadgold, Warren. 'Photius Before His Patriarchate.' Journal of Ecclesiastical History. 53:1-17, 2002.
- ↑ Timothy E. Gregory, A History of Byzantium, (Blackwell Publishing Ltd, 2010), 227.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan VII. Grammatikos na Wikimedia Commons
Literatura
editovat- Martin Tamcke: Johannes VII. Grammatikos. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 22, Bautz, Nordhausen 2003, ISBN 3-88309-133-2, Sp. 629–631.
- Alice-Mary Talbot, Anthony Cutler: Art. John VII Grammatikos. In: Alexander P. Kazdhan (Hrsg.): The Oxford Dictionary of Byzantium. Vol. 2. Oxford University Press, New York 1991, ISBN 0-19-504652-8, S. 1052.
- John B. Bury: A History of the Eastern Roman Empire from the Fall of Irene to the Accession of Basil I (A.D. 802–867). London 1912.
- Paul Lemerle: Byzantine Humanism : The First Phase. Notes and remarks on education and culture in byzantium from its origins to the 10. century (= Byzantina Australiensia; 3). Australian Association for Byzantine Studies, Canberra 1986, ISBN 0-9593626-3-0, S. 154–168.
