Hanuš Pluh z Rabštejna
Jan (častěji však uváděn jako Hanuš) Pluh z Rabštejna, pán na Bečově i v Tachově (německy Johann/Hans Pflug von Rabenstein auf Petschau und Tachau, † 14. srpna 1537[1]) byl šlechtic ze starého českého rodu Pluhů z Rabštejna, pán z Rabštejna-Bečova. Byl vyýznamným podnikatelem v oblasti težby rud v severozápadních Čechách a zastával významné úřady v Českém království za vlády Ferdinanda I.
| Hanuš Pluh z Rabštejna | |
|---|---|
 Rodový erb Pluhů z Rabštejna | |
| Úmrtí | 14. srpna 1537 Praha |
| Místo pohřbení | katedrála svatého Víta |
| Choť | Kateřina Hozlauerová z Hazlova |
| Rodiče | Hynčík Pluh z Rabštejna a Anežka z Vamberka |
| Příbuzní | Kryštof Pluh z Rabštejna (sourozenec) Kašpar Pluh z Rabštejna (synovec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Na konci 15. století zahájil Hanuš Pluh z Rabštejna v císařském Slavkovském lese těžbu cínu. Získal těžební práva v horních městech Horní Slavkov, Krásno nad Teplou a Čistá u Rovné, což mu přineslo významné zisky. Ty pak použil kolem roku 1495 k zakoupení města Bečova nad Teplou a nechal přestavět tamní hrad vypálený husity.
Kromě toho investoval do těžby rud v Jáchymově[2]a dále získal zástavní obce Nečtiny, Tachov a Chodovou Planou, čímž se stal jedním z nejbohatších šlechticů v Čechách.
Od roku 1533 až do své smrti byl zemským maršálkem a nejvyšším kancléřem Českého království.
Závěr života a odkaz
editovatHanuš Pluh z Rabštejna zemřel 14. srpna 1537 bez vlastních potomků. Své statky odkázal svému synovci Kašparovi, který je dále úspěšně spravoval. O deset let později Za šmalkaldské války (1546–1547) však Kašpar stál v čele stavovského povstání proti Ferdinandu I., protože se obával o své velké zisky z cínových dolů. Česká stavovská hotovost z roku 1547 se měla shromáždit v okolí Bečova nad Teplou pod Kašparovým vedením, aby byla poslána na pomoc Šmalkaldskému spolku.[1] Po porážce německých evangelíků v bitvě u Mühlberka v dubnu 1547 byl Kašpar Pluh z Rabštejna odsouzen k smrti a konfiskaci majetku, zachránil se pouze útěkem do Míšně, kde zůstal až do smrti císaře Ferdinanda (1564) a nástupu jeho syna Maxmiliána II. Poté se mohl vrátil do Čech, kde mu byly některé majetky, s výjimkou Bečova, vráceny. Žil zemřel v Sokolově roku 1585.
Reference
editovat- ↑ BŮŽEK, Václ. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav AV ČR, 1996. 239 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 105.
- ↑ ZEMAN, Lubomír. Ein Reiseführer durch die bedeutenden Bergbaudenkmale des westlichen Erzgebirges. Karlovy Vary: Karlovarský kraj 75 s. (Wege des Kulturerbes). ISBN 978-80-87104-73-6.