Jan Plovajko
Jan Plovajko (5. února[1] 1922 Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus – 11. ledna 2020 Trutnov) byl československý a český plukovník rusínského původu. Za druhé světové války se účastnil bojů na východní frontě v československých jednotkách. Byl vězněn v gulagu a za komunistického režimu pracoval nejprve jako velitel kasáren v Trutnově, poté jako technik a po okupaci jako dělník. Dne 28. října 2010 byl oceněn Řádem Bílého lva za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[2][3]
| Jan Plovajko | |
|---|---|
| Narození | 5. února 1922 Tuří Bystrá, Podkarpatská Rus  Československo |
| Úmrtí | 11. ledna 2020 (ve věku 97 let) Trutnov Česko |
| Národnost | Československá |
| Povolání | Voják |
| Ocenění | Řád Bílého lva (2010) |
veterán 2. světové války | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodil se do rodiny Vasila Plovajka a Oleny roz. Huštanové. Rodiče měli zemědělskou usedlost, na kterou jeho otec musel vydělat v Argentině. Jako jediný z dětí v rodině mohl studovat gymnázium v Užhorodě. V roce 1939, po maďarské invazi na Podkarpatskou Rus, utekl stejně jako jeho strýc a bratr[1] do Sovětského svazu. Za překročení hranice byl zatčen, obviněn ze špionáže a odsouzen na tři roky do gulagu Norillag za polárním kruhem.[2]
Po amnestii se přihlásil do jednotky československé armády v SSSR. Zúčastnil se několika významných bitev, mj. bitvy o Kyjev, bitvy o Bílou Cerkev, bitvy u Jasla, bitvy na Dukle či bojů o Liptovský Mikuláš. Během bitvy o Kyjev zemřel jeho starší bratr Vasil.[2]
Po válce Plovajko zůstal v armádě, prošel důstojnickým kurzem a stal se velitelem kasáren v Trutnově. V polovině roku 1948 vznesla Státní bezpečnost proti Janu Plovajkovi obvinění ze záškodnické činnosti, kontaktu s cizím nepřítelem a vraždy.[4] Veškerá obvinění byla zrušena, ale v roce 1950 byl z rozhodnutí ministra obrany Alexeje Čepičky „z důvodů opakovaných poklesků“[1] propuštěn z armády. Pracoval v různých profesích, do roku 1968 jako stavební technik. V roce 1977 odešel do důchodu jako dělník na stavbě pražského metra.[1]
Po roce 1989 byl aktivní ve Vojenském sdružení rehabilitovaných, Československé obci legionářské a Českém svazu bojovníků za svobodu.[4][3]
S rodinou žil v Trutnově a se svou ženou vychoval tři děti.[1] Dne 18. dubna 2011 obdržel čestné občanství města Trutnova.[5]
Plukovník Plovajko zemřel 11. ledna 2020 v Trutnově, poslední rozloučení s vojenskými poctami se konalo 24. ledna v Trutnově.[6]
Vyznamenání
editovat
Československý válečný kříž 1939
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Československá medaile za zásluhy I. stupně
Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Dukelská pamětní medaile
Pamětní medaile k 20. výročí Slovenského národního povstání
Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR
Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, SSSR
Jubilejní medaile 60. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 – Rusko, 2005
Kříž obrany státu ministra obrany České republiky, ČR
Řád Bílého lva, III. třída – vojenská skupina, ČR
_BAR.svg){kind=small}
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e Jan Plovajko [online]. Letopisy.cz [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-21.
- ↑ a b c Jan Plovajko obdržel Řád bílého lva vojenské skupiny [online]. Krkonošský deník, 2010-10-30 [cit. 2010-12-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Seznam osobností vyznamenaných při příležitosti 28. října 2010. Novinky.cz [online]. Borgis, 2010-10-28 [cit. 2010-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-10.
- ↑ a b Jan Plovajko (1922) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2010-12-18]. Dostupné online.
- ↑ Čestní občané města Trutnova. Město Trutnov [online]. [cit. 2024-04-03]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel válečný veterán plukovník Jan Plovajko. Pohřeb bude mít v pátek v Trutnově. www.acr.army.cz [online]. [cit. 2020-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-27.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Jan Plovajko na portálu Paměť národa
- Mise – dokument České televize z cyklu Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy (možnost on-line přehrání)
