Jan Přeučil
Jan Přeučil (* 17. února 1937 Pardubice) je český filmový a divadelní herec a vysokoškolský pedagog specializující se zejména na výuku rétoriky.
| doc. MgA. Jan Přeučil | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. února 1937 (87 let) Pardubice |
| Choť | Štěpánka Haničincová (1971–1999) Eva Hrušková (od 2004) |
| Rodiče | František Přeučil |
| Příbuzní | Marta Jurková (sestra) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJeho otec František Přeučil byl majitelem nakladatelství PAMIR, redaktorem pardubických novin a politikem (pardubický poslanec za Národně socialistickou stranu v prozatímním Národním shromáždění).[1] Později byl jedním z obžalovaných v procesu s Miladou Horákovou, ve kterém byl odsouzen k doživotnímu žaláři, ale nakonec strávil "jen" 15 let na Mírově a v Leopoldově. Vlivem této skutečnosti proto nemohl Jan Přeučil jít studovat na gymnázium s výhledem pokračovaní na vysněném herectví (i přes výslovné doporučení od Karla Högera)[2] a musel tak nastoupit do tříletého učňovského oboru dřevomodelář při ČKD Stalingrad, kde již od počátku zakusil intenzivní snahu režimu o jeho politickou převýchovu.
Během studia učebního oboru působil v ČKD alespoň v divadelním kroužku a ve sportovním klubu – v plaveckém oddílu. Po vyučení mu bylo umožněno studovat večerní gymnázium pro pracující. Po maturitě se přihlásil na DAMU, první zkoušky sice udělal, ale nebyl nakonec přijat kvůli uvězněnému otci.[3] V dalším roce to zkusil znovu a od roku 1956 tak studoval obor herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, kde absolvoval v roce 1960. V ročníku s ním studovaly např. Jana Hlaváčová a Milena Dvorská.[4] K jeho profesorům patřili mj. Radovan Lukavský a František Salzer, kteří mu umožnili během studia statování v divadlech, včetně Národního divadla.[5]
V letech 1960 až 1961 vykonával vojenskou základní službu v Českých Budějovicích, kde přitom hostoval v Jihočeském divadle.[6] Stálé divadelní angažmá měl v Divadle Na zábradlí od roku 1960 do roku 1993, kdy v letech 1982–1987 působil mj. také jako šéf činohry. Zde vstoupil do KSČ, což po roce 1989 pokládal za svou největší životní chybu.[7] V roce 1977 byl jedním z představitelů propagandistického a dehonestujícího filmu Kdo je Václav Havel. Od roku 1993 vystupoval také v muzikálech Hudebního divadla v Karlíně.
Od roku 1960 ztvárnil přes 400 rolí v rozhlase, kde nalezlo široké využití jeho rétorické umění. Stovky rolí ztvárnil také v divadle, ve filmu, v televizi a v dabingu.
Od roku 1963 byl dvacet sedm let[8] pedagogicky činný na pražské DAMU, kde působil jako docent. K jeho studentům patřili mj. Ivana Chýlková, Karel Roden, Jitka Asterová, Pavel Vítek a Eva Holubová. Vyučuje rovněž na vysoké škole Akademie umění v Banské Bystrici na Slovensku. V roce 2019 načetl audioknihu Léčka (vydala Audiotéka).
Rodina
editovat
Byl manželem herečky Štěpánky Haničincové (sňatek v roce 1971), po její smrti se oženil s herečkou Evou Hruškovou (* 1952),[9] se kterou připravuje rovněž pořady pro děti.
Zajímavosti
editovatKontroverze
editovatVzhledem k napojení Jana Přeučila na chartisty, zejména na jeho zetě a signatáře Charty Jiřího Chmela, vedla Státní bezpečnost k jeho osobě svazek s krycím názvem „Klaun“. V roce 1983 StB svazek ukončila s odůvodněním, že se pomocí „profylaktických opatření“ podařilo jeho styky přerušit.[10][11]
Dne 20. ledna 1977 vystoupil v tendenční reportáži Kdo je Václav Havel? odvysílané Československou televizí na prvním programu. Uvedený pořad byl součástí kampaně proti autorům a prvním signatářům Charty 77.[12]
Divadelní role, výběr
editovat- 1955 Hedda Zinnerová: Ďábelský kruh, Holandský tlumočník, Tylovo divadlo, režie Alfréd Radok
- 1957 Karel Čapek: Bílá nemoc, Pobočník, Národní divadlo, režie František Salzer
- 1958 William Shakespeare: Král Lear, Setník ve službách Edmundových, Národní divadlo, režie František Salzer
- 1958 N. V. Gogol: Revizor, Miška, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
- 1958 J. K. Tyl: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, Franěk, Národní divadlo, režie Otomar Krejča
- 1959 William Shakespeare: Hamlet, Francisco, Národní divadlo, režie Jaromír Pleskot
- 1961 František Pavlíček: Zápas s andělem, Šopén, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot
- 1964 Alfred Jarry: Král Ubu, Čuřislav, Divadlo Na zábradlí, režie Jan Grossman
Televizní a filmové role, výběr
editovat
|
|
Rozhlas (výběr)
editovat- 1986 Jiří Kamen: Láska vše zachrání (1986); účinkovali: Marek Eben, Jana Synková, role Valerián Štern mladší: Jan Přeučil, Adolf Kohuth, Blanka Blahníková, Jiří Hálek, Jiří Sovák, Libuše Havelková, Jiří Lábus, Jiří Němeček, Petr Popelka; hudba: Miroslav Kořínek; režie: Jan Schmid.
- 2008 Bratři Čapkové: Adam stvořitel, v titulní roli Viktor Preiss, jeho alter ego Ivan Trojan, Boží hlas Otakar Brousek, nadčlověk Miles Vladimír Čech, zmetek Ota Jirák, Eva Nela Boudová, Lilith Martina Hudečková, žena Alter Egova Dana Černá, rétor Alois Švehlík, poeta Arnošt Goldflam, vědátor Josef Somr, romantik Zdeněk Maryška, Hédonik Daniel Rous, filosof Přemysl Rut a další. Hudba Petr Mandel, režie Dimitrij Dudík.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, str. 9, 14, ISBN 80-85835-49-5
- ↑ Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, str. 15, ISBN 80-85835-49-5
- ↑ Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, str. 18–20, ISBN 80-85835-49-5
- ↑ Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 24, ISBN 80-903399-5-6
- ↑ Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, str. 24, ISBN 80-85835-49-5
- ↑ Jan Přeučil. FDb.cz [online]. [cit. 2022-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c PLAVCOVÁ, Alena. Říkali mi Džony Sprej. Magazín Pátek LN. 24.2.2016, čís. 8, s. 6–11.
- ↑ Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, str. 100, ISBN 80-85835-49-5
- ↑ Eva Hrušková našla svou životní lásku, Jana Přeučila, na stejném patře. iDNES.cz [online]. 2012-06-17 [cit. 2023-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Archiv bezpečnostních složek, sbírka Svazky kontrarozvědného rozpracování, arch. č. KR-744386 MV, krycí název „Klaun“, kategorie svazku „PO“ (prověřovaná osoba).
- ↑ Jana Přeučila hlídala StB kvůli příteli nevlastní dcery. TÝDEN.cz [online]. 2009-09-29 [cit. 2023-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Kdo je Václav Havel? - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Literatura
editovat- František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 290
- Šárka Horáková: Dvojjediná Štěpánka Haničincová, Česká televize, Praha, 2007, str. 4, 9–10, 14–5, 40, 71–2, 74–8, 81–5, 88–90, 94–6, 98, 100, 102, 105, ISBN 978-80-85005-79-0
- Šárka Horáková: Jan Přeučil, muž taktní k uzoufání, Alpress, Frýdek–Místek, 2007, ISBN 978-80-7362-511-5
- Vladimír Kovářík: Zloun. Šestnáct setkání s Janem Přeučilem, IMPRESO plus, Žďár nad Sázavou, 1997, ISBN 80-85835-49-5
- Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 24, ISBN 80-903399-5-6
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 166, ISBN 80-7243-121-8
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Přeučil na Wikimedia Commons - Jan Přeučil ve Filmovém přehledu
- Jan Přeučil v Česko-Slovenské filmové databázi
- Jan Přeučil ve Filmové databázi
- Jan Přeučil na Kinoboxu
- Jan Přeučil v Internet Movie Database (anglicky)
- Jan Přeučil pro rádio Impuls, Návštěva Vlasty Korce, 2009
- Jan Přeučil – video z cyklu České televize 13. komnata
