Jan Opolský

Jan Opolský (15. červenec 1875 Nová Paka – 20. květen 1942 Praha) byl český básník a prozaik, představitel symbolismu.

Jan Opolský
Narození	15. července 1875 Nová Paka Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. května 1942 (ve věku 66 let) nebo 25. května 1942 (ve věku 66 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání	malíř, spisovatel a básník
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině advokátního koncipienta Josefa Opolského. Otec i matka Kateřina, rozená Menčíková, pocházeli z Nové Paky. V rodném městě chodil do obecné i do měšťanské školy a pak se v dílně novopackého malíře a majitele malířské dílny Václava Kretschmera (1849-1921) vyučil a stal kopistou. Jako malíř byl zaměstnán až do roku 1914. O jeho malířské zručnosti svědčí obraz dochovaný v novopackém muzeu (pravděpodobně podle svatební fotografie).

Brzy osiřel, matka mu zemřela v deseti letech, otec v devatenácti. S jejich předčasnou smrtí se často vyrovnával ve svém díle. 23. srpna 1902 se oženil s dcerou novopackého obchodníka Františkou Endovou. Od roku 1914 pracoval jako prokurista v textilní firmě Oty Krtetschmera; když byla firma v roce 1921 přemístěna do Prahy, přestěhoval se i Jan Opolský. V roce 1935 odešel do penze.

Hrob Jana Opolského na hřbitově v Nové Pace

Zemřel v Praze a byl pochován na městském hřbitově v Nové Pace.

Přátelé

Jana Opolského ovlivnili novopačtí přátelé, obchodník železem Josef Anton (říkalo se, že má největší knihovnu na okrese), učitel Břetislav Jampílek (znalec duchovních a okultních nauk) a spisovatel Karel Sezima, který v Nové Pace pobýval. Celoživotní přátelství spojovalo Jana Opolského s Josefem Karlem Šlejharem (rodákem ze Staré Paky), kterému věnoval některé své texty. Po příchodu do Prahy se seznámil s dalšími autory - Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem a Antonínem Klášterským.

Dílo

Zapomenutý autor

Od vyzrálé prvotiny Svět smutných (1899) se jeho dílo již příliš nevyvíjelo a je pro něj typická tragika a pesimismus. Nový směr v duchu novoromantismu zaznamenal až v pozdní sbírce Čtení z hvězd a obelisků (1935). Většina děl Jana Opolského byla vytištěna, s ohledem na jeho silný zájem o výtvarné umění a krásnou knihu, malými náklady jako bibliofilie. Více než 60 let (mezi 1944 a 2000) nebyla jeho poezie ani próza vydávána a byl z české literatury prakticky vymazán. Výjimkou byl výbor z díla Představení v soumraku z roku 1968, který vydal Odeon v roce 1968 v edici Světová četba (svazek 390), ale v nákladu pouhých 1 500 výtisků.

Poezie

• Svět smutných (první sbírka, navazující na Karla Hlaváčka; vydal Josef Pelcl, Praha, 1899)
• Klekání (vydal Josef Pelcl, Praha, 1900)
• Jedy a léky (vydal dr. Eduard Grégr, Praha, 1901)
• Pod tíhou života (vydal B. Kočí, Praha, 1909)
• Verše o životě a smrti (vydal F. Borový, Praha, 1918)
• Muka a zdání (vydal Stanislav Minařík, Praha, 1921)
• Dědictví (vydal Ludvík Bradáč, Praha-Král. Vinohrady, 1923)
• Hvězda mořská (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925)
• Z těžkého srdce (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925)
• Belveder (dřevoryty K. Vika, vydalo Sdružení českých umělců grafiků, Praha, 1931)
• Hory a doly a lesy (vydal Literární odbor Umělecké besedy, Kruh českých spisovatelů, Praha 1931)
• O studni krásy (vlastním nákladem, Praha, 1932)
• Panu O. Kretschmerovi (vydáno vlastním nákladem, Praha, 1934)
• Čtení z hvězd a obelisků (vydala Umělecká Beseda, Praha, 1935)
• Kameje (dřevoryt František Kobliha, vydali F. Karásek, arch. F. Kozák, doc. Ing. B. Pračka, Praha, 1935)
• Visuté zahrady (vydal Müller a spol., Turnov, 1935)

Próza

Prózy Jana Opolského nejsou stylově vzdálené od jeho básní, jedná s o miniatury bez dějové složky.

• Kresby uhlem (drobné lyrické prózy s minimalizovaným dějem, vydal B. Kočí, Praha, 1907)
• Hrst ironie a satiry (kritické postřehy k současnosti, Stopa, Praha, 1911)
• Demaskovaní (dřevoryty Pravoslav Kotík, vydal B. Kočí, Praha, 1916)
• Nová země (vydal Plaček, Pacov, 1918)
• Galerie zvířat (vydal A. Král, Praha-Smíchov, 1921)
• Z těžkého srdce (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925)
• Malé prosy (vydal Müller a spol., Turnov, 1926)
• Upír a jiné prósy (vydal B. Kočí, Praha, 1926)
• Ze tmy do tmy (dřevoryty František Kobliha (vydáno vlastním nákladem, Praha, 1926)
• Medailony : básně a prosy (vydal František Kobliha, Praha, 1927)
• Pohádka o pěvci (vydal Spolek graf. umělců Hollar, Praha, 1927)
• Vitrina (vydal Arthur Novák, Praha, 1927)
• Stradivari (il. František Kobliha, vydal Svatopluk Klír a F.J. Klír, Kladno 1928)
• Víry i tůně(vydal Dr. Štěpán Jež, Praha, 1928)
• Melusina (k rytině Karla Purkyně, vydal Jarmil Krecar, Praha, 1929)
• Černé lesy (František Kobliha ; úvodní báseň v próze Jan Opolský, nákladem vlastním, Praha, 1930)
• Miniatury (vydal Štěpán Jež, Praha, 1930)
• Pod patinou věků (vydal Dr. Štěpán Jež, Praha, 1937)

Eseje o malířích a graficích

• Životní úskalí Albrechta Dürera (vydal Hollar, Praha, 1935)
• Dílo F. Koblihy (vydal S.Č.U.G. Hollar, Praha, 1937)
• G. Courbet (vydal Hollar, Sdružení českých umělců grafiků, Praha, 1937)

Posmrtná vydání

• Hranolem křišťálu (ilustrace: Alois Fišárekvydal Jos. R. Vilímek, Praha, 1944)
• Růžena Jesenská (vydala Česká akademie věd a umění, Praha, 1944)
• Představení v soumraku (výběr, uspořádání a předmluva Ivan Slavík, vydal Odeon, Praha, 1968)
• Staré lesy (básně a drobné prózy, vybrali a doprovodnými texty opatřili Václav Cílek a Pavel Kostiuk ; ilustrace Vladimír Merta, vydala Malá Skála, Praha, 2010)
• Sám všechen život býti (výbor z díla, edičně připravil a doslov napsal Petr Fabian, vydal Dybbuk, Praha, 2013)

Ostatní kulturní činnost

Jan Opolský u Viktora Dyka, 1927

• Dětský hymnus na slova Jana Opolského zhudebnil Josef Bohuslav Foerster (Státní nakladatelství Praha, 1928 a 1929)
• 1928 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění
• 1928-1931 s 1932-1937 byl členem redakční rady Lumíra

Spolupracoval s grafickým sdružením Hollar, byl členem Kruhu českých spisovatelů a Umělecké besedy. Přátelil se s Josefem Karlem Šlejharem, Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem, Hanušem Jelínkem a dalšími.

Zajímavost

Mezi přátele Jana Opolského patřili Viktor Dyk a František Kobliha. O tom svědčí půvabná fotografie karetní společnosti, uveřejněná v Pestrém týdnu v roce 1929. (Na snímku zprava manželka Viktora Dyka, František Kobliha, Jan Opolský, Viktor Dyk.)

Galerie

• 
  Matriční záznam o narození a křtu, Jan Opolský, 1875
• 
  Matriční záznam o sňatku, Jan Opolský, 1902
• 
  Portrét Jana Opolského s manželkou, 1902
• 
  Jan Opolský 1923
• 
  Hugo Boettinger (dr. Desiderius): Jan Opolský (1925)

Odkazy

Literatura

• OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - M-O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Jan Opelík. 
• HORČÍKOVÁ, Lucie. Jan Opolský a jeho prozaické dílo v dobovém literárním kontextu. Praha, 2010. Diplomová práce. Filozofická fakulta UK, Ústav české literatury a literární vědy. Vedoucí práce Marie Moravcová. Dostupné online.
• SLAVÍK IVAN: Básník miniatur a devadesátá léta. In:OPOLSKÝ, Jan. Představení v soumraku. Praha: Odeon, 1968. Kapitola Předmluva. 

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Opolský
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Opolský na Wikimedia Commons
• Autor Jan Opolský ve Wikizdrojích
• Digitalizovaná díla Jana Opolského v České digitální knihovně
• Jan Opolský v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Jsem rodák mrtvého, však největšího světa...

Portály: Literatura

Autoritní data	AbARTP: 24777 Biblio: 59449bc1-c073-41af-b4d7-892d7b6c6ca1 NKC: jk01091213 BIBSYS: 1581514961022 BNF: cb11450781s (data) GND: 127868615 ISNI: 0000 0001 0778 8679 LCCN: no2007039981 NLI: 987007321901805171 NTA: 130532568 PLWABN: 9810643726205606 VIAF: 26838869 WorldCat Entities: E39PBJwddKxwKGFFPB7Qy8VjYP