Jan Niecisław Baudouin de Courtenay
Jan Niecislaw Baudouin de Courtenay [bóduén d'kurtné] (13. březen 1845, Radzymin u Varšavy – 3. listopad 1929, Varšava) byl polský jazykovědec a slavista, průkopník fonologie, předchůdce strukturalismu a zakladatel kazaňské školy, jednoho z ohnisek strukturalistické jazykovědy. Zabýval se také problémy mísení jazyků, dětské řeči, nářečí a vlivu jazyka na světový názor.
| Jan Niecisław Baudouin de Courtenay | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. března 1845 nebo 13. března 1846 Radzymin |
| Úmrtí | 3. listopadu 1929 Varšava,  Polsko |
| Místo pohřbení | Protestantský hřbitov ve Varšavě |
| Povolání | jazykovědec, profesor, esperantolog, filolog, slavista a fonetik |
| Alma mater | Varšavská univerzita (1862–1866) Jagellonská univerzita Varšavská střední škola Univerzita Karlova Humboldtova univerzita Lipská univerzita |
| Témata | lingvistika |
| Ocenění | Řád sv. Anny 2. třídy Řád sv. Vladimíra 4. třídy Řád sv. Stanislava 3. třídy Řád sv. Stanislava 2. třídy Řád sv. Anny 3. třídy … více na Wikidatech |
| Politická příslušnost | Konstitučně demokratická strana |
| Manžel(ka) | Romualda Baudouin de Courtenay |
| Děti | Cezaria Anna Baudouin de Courtenay-Ehrenkreutz-Jędrzejewiczowa Zofia Baudouin de Courtenay |
| Rodiče | Aleksander Baudouin de Courtenay |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se do francouzské rodiny, usedlé v Polsku, jeho otec byl zeměměřič. Roku 1862 se zapsal na Varšavskou univerzitu, kde vystudoval historii a filosofii. Získal ruské státní stipendium, takže mohl studovat na Karlově univerzitě v Praze, na univerzitě v Jeně a na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Roku 1870 obhájil v Lipsku doktorát prací o staré polštině před 14. stoletím. Od roku 1875 byl profesorem v Kazani, od roku 1883 v Tartu (dnes Estonsko), od roku 1894 na Jagellonské univerzitě v Krakově, v letech 1899–1918 na Petrohradské státní univerzitě a od roku 1918 na Varšavské univerzitě, kde působil až do smrti.
Dílo
editovatNapsal přes 300 vědeckých prací v šesti jazycích, mezi nimiž vyniká fonologická studie Versuch einer Theorie phonetischer Alternationen ("Pokus o teorii fonetických alternací", 1895) a slavistická práce Zarys historii języka polskiego (Náčrt dějin polského jazyka).[1][2]
Hlavními a trvalými výsledky jeho práce je jednak zmíněná teorie fonetických alternací, ale hlavně zavedení pojmu foném a rozlišení mezi jazykem (jazykovou kompetencí) a řečí (promluvou) jakožto aktualizací této kompetence. Patří k zakladatelům synchronní (tj. nikoli historické) a strukturální lingvistiky, která řečové zvuky nechápe jen jako akustické jevy, ale jako součásti jazykového systému.
Ocenění
editovatOd roku 1887 byl členem Polské akademie věd a od roku 1897 Petrohradské akademie věd. Byl nositelem Řádu sv. Anny (2. a 3. stupně), Řádu sv. Vladimíra (4. stupně), Řádu sv. Stanislava (3. a 4. stupně) a pamětní medaile Alexandra III.
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Niecisław Baudouin de Courtenay na Wikimedia Commons
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Niecisław Baudouin de Courtenay na francouzské Wikipedii.
Literatura
editovat- Ottův slovník naučný, heslo Baudouin de Courtenay, sv. 3, str.493
