Jan Kovář (komunista)
Jan Kovář (květen 1927? Těchoraz – ?) byl československý cenzor, politruk a politický pracovník,[2] autor ideového námětu seriálu 30 případů majora Zemana.
| plk., RSDr.[1] Jan Kovář | |
|---|---|
| Narození | 1927 (96–97 let) Těchoraz |
| Povolání | úředník |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatMládí
editovatAbsolvoval pouze základní vzdělání, původně se učil zámečníkem, učňovské vzdělání nedokončil. Jako zámečník pracoval v podniku Agrostroj Pelhřimov. V 18 letech vstoupil do KSČ. Uváděl, že byl vězněm nacismu, vždy však bez podrobností. V únoru 1948 spoluzakládal v Pelhřimově Lidové milice a poté nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti. Ještě do roku 1949 pracoval jako zámečník, poté začala jeho stranická a politická kariéra.
Stranická kariéra
editovatOd roku 1955 pracoval v tiskovém dohledu, který měl na starosti cenzuru pro televizi, rozhlas, noviny a film a nosiče přicházející ze zahraničí. Dostal se až na pozici zástupce vedoucího Hlavní správy tiskového dohledu a v dubnu 1967 se stal náměstkem ředitele Ústřední publikační správy. V roce 1967 se nechal uvolnit ze služeb SNB a nastoupil na místo náměstka předsedy Ústřední publikační.
Na podzim 1964 začal dálkově studovat Vysokou školu politickou ÚV KSČ a promoval 28. června 1968. Již 2. července byl ale propuštěn a do prosince 1968 nemohl sehnat zaměstnání, avšak za příživnictví, v té době trestný čin, nebyl stíhán.
Dle vlastního podání po okupaci šířil česky tištěné sovětské dezinformační noviny Zprávy a distribuoval také Bílou knihu, Sověty vydanou publikaci ospravedlňující vojenský vpád do Československa.
Činnost za normalizace
editovatOpětovně byl přijat k 16. prosinci 1968 do služeb SNB a podílel se na dehonestaci osobností roku 1968 v médiích, někdy pod pseudonymem Karel Janík.
Od ledna 1969 stál v čele tiskového sekretariátu Federálního ministerstva vnitra, mj. Ústřední redakce armády, bezpečnosti a brannosti v Československé televizi, v časopise Tribuna aj. Od května 1969 byl ve funkci tiskového tajemníka FMV a náčelníka tiskového odboru.
V období normalizace spolupracoval i na agitačních publikacích a dalších televizních a filmových dílech, převážně ideově–propagačního charakteru.[1]
V roce 1973 předložil ideový námět seriálu 30 případů majora Zemana.[3]
V této práci spolupracoval (s redakcí bezpečnosti a brannosti) s Jiřím Procházkou a Leošem Jirsákem, byl velmi aktivní, podílel se i na promítání seriálu v dalších státech východního bloku, mj. i na Kubě. Stejně tak dohlížel na publikace s bezpečnostní tematikou a také měl na starosti vydávání časopisu Signál. Stal se čestným občanem města Pelhřimova. Podílel se na zveřejňování odposlechů, mj. Václava Černého či Jana Procházky.[2] V období normalizace dále spolupracoval i na agitačních publikacích[4] a dalších televizních a filmových dílech, převážně ideově propagačního charakteru.[5]
V SNB dosáhl za normalizace hodnosti plukovníka.[6] Za svou činnost obdržel řadu stranických vyznamenání. Kolem roku 1980 začala jeho ideová kariéra klesat na úrovni a v květnu 1983 požádal o uvolnění ze služebního poměru.[2]
Reference
editovat- ↑ a b Jan Kovář ve Filmové databázi
- ↑ a b c HERTL, David. Jan Kovář. Jak politruk s osmi třídami základní školy rozhodl o majoru Zemanovi. plus.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2024-08-01 [cit. 2024-12-23]. Dostupné online.
- ↑ TUCKEROVÁ, Veronika. Detektiv jako průvodce "uvědomělého" Čecha. Lidové noviny. 1998-08-15, s. 12. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0862-5921.
- ↑ Např. KOVÁŘ, Jan. Na stráži socialismu. Praha: Maše vojsko, 1974. Dostupné online. Kapitola tiráž, s. 164. Dostupné online po registraci.
- ↑ TUCKEROVÁ, Veronika. Detektiv jako průvodce "uvědomělého" Čecha. Lidové noviny. 1998-08-15, s. 12. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0862-5921.
- ↑ KÚNOVÁ, Miroslava; KOJZLAR, Jaroslav. Ve službách lidu. Tribuna. 1976-12-29, s. 4. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0139-5165.