Jan Kocín z Kocinétu
Jan Kocín z Kocinétu (německy Johann Kotzin von Kotzinet, 14. únor 1543 Písek – 26. březen 1610 Praha) byl český historik, právník, překladatel a spisovatel humanistické orientace, jeden z nejbližších spolupracovníků Daniela Adama z Veleslavína. Psal česky i latinsky.
| Jan Kocín z Kocinétu | |
|---|---|
| Narození | 14. února 1543 nebo 13. února 1543 Písek |
| Úmrtí | 26. března 1610 (ve věku 67 let) Praha |
| Povolání | právník, historik, spisovatel, překladatel |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Univerzita Karlova, univerzita v Padově |
| Manžel(ka) | Eva Kocínová, roz. Strialová |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatVystudoval na Karlově univerzitě v Praze. Poté učil na městských školách. V letech 1568–1577 cestoval po Francii, Německu a Itálii. V Padově nabyl právnického vzdělání (1575–1577).[1] V roce 1577 se vrátil do Prahy a byl jmenován písařem Menšího Města pražského. Záhy začal úzce spolupracovat s Veleslavínem a jeho nakladatelstvím. Roku 1571 získal šlechtický přídomek z Kocinétu. Byl pravděpodobně tajným přívržence Jednoty bratrské.[1] Vlastnil Kocínovský dvorec v Praze - Bubenči.
Několik děl antických autorů vydal již při svém pobytu v zahraničí. Pro Veleslavínovo nakladatelství přeložil Historii církevní Eusebia Pamfilia (1594) a Historii církevní Kassiodorovu (zvanou též Tripartita), Kroniku novou o národu tureckém (1594) či komentáře štrasburského humanisty Johannese Sturma k Aristotelově Rétorice. Podle latinské předlohy sepsal Rozmlouvání o moru (1582). Roku 1592 vydal významný právní spis Joanis Bodini Nova distributio iuris universi (Jana Bodina Nové rozvržení práva veškerého). Jeho nejpůvodnějším spisem byla Abeceda zbožné manželky a rozšafné hospodyně z roku 1585.
Literární historik Jaroslav Vlček o něm soudil, že „hověl potřebám a vkusu doby, jejíhož proudu neřídil“.[2][3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II (K–L). Vyd. 1. Praha: Academia, 1993; 1377 s. ISBN 80-200-0345-2. S. 755.
- ↑ Kocín z Kocinétu Jan [online]. Leporelo.info [cit. 2016-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-15.
- ↑ jk. KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918: KOCÍN z KOCINÉTU Jan [online]. Nakladatelství Libri [cit. 2016-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16.
Literatura
editovat- FORST, Vladimír a kol., Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 2/II (K–L). Vyd. 1. Praha: Academia, 1993; 1377 s. ISBN 80-200-0345-2. S. 755–756.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. cnb000277218. S. 478–479. Dostupné online
Externí odkazy
editovat
Encyklopedické heslo Kocín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Kocín z Kocinétu
