Jan Klepetář

Jan Klepetář (16. listopadu 1902 – 10. srpna 1978) byl československý novinář a levicový literát.

Jan Klepetář
Narození	16. listopadu 1902 Karlín
Úmrtí	10. srpna 1978 (ve věku 75 let) Praha
Povolání	překladatel
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Život a dílo

Otec Josef pracoval jako železniční inženýr. Poté byl roku 1912 přeložen do Loun a jeho syn Jan se na zdejší reálce seznámil s Konstantinem Bieblem a Karlem Konrádem, s nimiž vydával i studentský časopis Ruch a ve Studentské revue, zde například i s Vítězslavem Nezvalem. V Lounech se aktivně zapojil do dění kolem 28. října 1918. Maturitu ale složil v Praze na gymnáziu na Smíchově. Následně začíná studovat Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, od roku 1920 jako řádný posluchač, ukončil ji roku 1925 a o dva roky později složil rigorózní zkoušky.

Mezitím roku 1922 vydává svou první básnickou sbírku.

Později přešel do levicové avantgardní Revue Apollon a ještě později (1924/1925) se stal dramaturgem divadla Komedie.

Roku 1925 píše utopickou divadelní hru Zlato, jež získala ocenění Proletkultu.

Mikuláš Sikorski, redaktor časopisu Slovák, a Ján Michalko, slovenský národovec, se seznamují v Praze, společně inscenovali roce 1926 fingovanou svatbu Jána Michalka s Margitou Verešmártyovou, uspořádanou pro Michalkovy nevalné majetkové poměry. Po odhalení jsou v ohrožení trestního oznámení, Verešmártyová byla v dubnu 1926 na na Slovensku, ale Klepetářova role nebyla nikdy vyjasněna.

Roku 1927 vydává pod pseudonymem Jaromír Novák knížku Prostitutky, jak žijí, milují a umírají. Předmluvu k ní Klepetářovi napsal Ferdinand Peroutka.

V únoru 1928 proběhl soudní proces iniciovaný Margitou Verešmártyovou. V květnu je Klepetář odsouzen na doživotí a později 15 let odnětí svobody. Jeho kauza byla i mediálně sledována. Z vazby si podal žádost o sňatek, která byla zamítnuta. Usiloval i o obnovu svého procesu. Ve vězení se učil i cizí jazyky. Roku 1937 byl podmínečně propuštěn na prezidentskou amnestii. Po propuštění přijal nové jméno Jan Karsten.

Po propuštění pracoval v propagačním oddělení Melantrichu a pracoval také jako překladatel.

Roku 1948 mu byl vymazán zbytek trestu. I nadále tak usiloval o obnovu procesu, aby byl očištěn. Po válce emigroval i s manželkou do Švédska, poté se přesunul do NSR, kde působil jako zmocněnec České kulturní rady v exilu pro Švýcarsko, kde vykonával i lékařskou praxi a studoval zde dále psychiatrii. V exilu přispíval do krajanské literatury pod jménem Jan Ještědský.

Roku 1964 odešel do Spojených států a získává i americké občanství.

Roku 1974 se jako americký občan prostřednictvím velvyslanectví přijíždí do Prahy k obnově svého procesu a působí jako americký občan žijící v Praze. Jeho obhájcem byl Otakar Motejl.