Jan Keller (farář)
Jan Keller (* 15. února 1942 Brno) je český evangelický farář, signatář Charty 77 a po sametové revoluci starosta Jimramova.
| Jan Keller | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. února 1942 (82 let) Brno |
| Bydliště | Jimramov Zbytov |
| Alma mater | Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | farář, místní politik, disident, topič a dělník |
| Zaměstnavatel | Českobratrská církev evangelická |
| Nábož. vyznání | Českobratrská církev evangelická |
| Choť | Marta Kellerová[1] |
| Děti | Zuzana Magdalena Ondrová Noemi Filip Keller[2] |
| Příbuzní | Otakar Keller[3] (sourozenec) |
| Funkce | vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Kdyni; 1966–1971) vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Jimramově; 1971–1981) vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Černošíně; 1981–1983) starosta obce v Česku (Jimramov; 1990–1998) vikář (Farní sbor Českobratrské církve evangelické ve Veselí; 1992–1994) … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJan Keller se narodil v Brně v rodině Josefa Kellera a Eleonory, rozené Tardyové, jako třetí ze čtyř sourozenců. Po skončení války se rodina přestěhovala do Prahy. Jan Keller vyrůstal v prostředí evangelické církve, v Praze na něj měl velký vliv vinohradský sbor této církve, zejména tamní tehdejší vikář Jan Šimsa.[2] Rozhodl se studovat teologii a v letech 1959–1964 absolvoval Komenského evangelickou teologickou fakultu.[2] Po studiu absolvoval dvouletou vojenskou službu v Milovicích, po návratu se na podzim 1966 oženil s Martou, rozenou Novotnou.[2] Poté se přestěhovali do Kdyně na Šumavě, Keller zde jako duchovní nastoupil do svého prvního sboru od prosince 1966.[4] Ordinován byl synodním seniorem Viktorem Hájkem 26. února 1967 v kostele u Martina ve zdi v Praze společně s vikáři Edmundem Bauerem a Janou Kalusovou.[5] Jeho předchůdcem v Kdyni byl Jakub Schwarz Trojan, jenž měl spolu s dalšími staršími kolegy z hnutí Nová orientace na něho velký vliv.[2] Po srpnu 1968 byl Keller s rodinou několik měsíců v západoněmeckém Mainz-Kastelu, kde v rámci „Semináře pro církevní službu v průmyslové společnosti“ pracoval v továrně a zároveň mezi dělníky působil jako farář. Po začátku normalizace na jaře 1969 se rodina vrátila zpátky.[2] V roce 1971 změnil farářské působiště a přestěhoval se do Jimramova. Na jaře 1977 podepsal i s ženou Martou Chartu 77 a k 31. březnu 1981 ztratil státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti.[4] Od září 1981 ještě mohl působit v západočeském Černošíně, kam se přestěhoval, ale s koncem roku 1983 mu byl souhlas odebrán i zde.[4] O prázdninách v roce 1983 organizoval v blízkém Zhořci dětský tábor, kvůli čemuž byl souzen, že tábor organizoval bez souhlasu okresního církevního tajemníka a porušil tím § 178 trestního zákona, soud ale nakonec vyhrál.[2] V roce 1984 se s rodinou přestěhoval na statek Zbytov u Jimramova, který v roce 1978 zakoupili společně s manželi Dorkas a Vojenem Syrovátkovými,[2] a Zbytov se stal místem setkávání evangelické mládeže. Keller zde po ztrátě souhlasu pracoval v dělnických profesích, např. na pile či jako topič.[2]
Nová píseň
editovatSpolu s kolegou Bohdanem Pivoňkou inicioval vydání samizdatových křesťanských zpěvníků, které obsahovaly písně Miloše Rejchrta, Svatopluka Karáska a dalších. Zpěvníky se stále aktualizovaly a zdokonalovaly, až po čase ve spolupráci s dalšími kolegy vznikl souborný zpěvník Nová píseň, který se podařilo propašovat do Nizozemska a nechat jej tam vytisknout ve velkém nákladu. Závěrečné práce na tomto zpěvníku dělal Keller na Zbytově, do a z Holandska se pašoval přes Pavla Kaluse. Zpěvník dal základ pozdějšímu zpěvníku Svítá.[6]
Po roce 1989
editovatPo revoluci se zapojil do činnosti Občanského fóra v Jimramově a stal se až do listopadu 1998 starostou Jimramova.[7] Zároveň dva roky sloužil jako farář v nedalekém Veselí. V letech 1999–2005 působil jako farář v Humpolci, kam se spolu se ženou přestěhoval, a od roku 2001 také jako náměstek seniora Horáckého seniorátu. Působil také v duchovenské službě ve věznici ve Světlé nad Sázavou.[2] Poté odešel do výslužby a trvale se vrátil na Zbytov,[2] zároveň ale v letech 2007–2008 a 2019–2020 působil ve sboru ve Veselí.[4]
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Keller na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ Český bratr. Česko. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k PFANN, Michael. Jan Keller. Životopisný portrét se zřetelem k soudnímu sporu. In: HLAVÁČ, Pavel; KEŘKOVSKÝ, Pavel. Cesta církve IX. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2019. ISBN 978-80-87098-76-9. S. 97–109.
- ↑ Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Kalich. 2019.
- ↑ a b c d informace na webu Evangnet.cz
- ↑ Ordinace. Český bratr. 3. 1967, roč. 43, čís. 3, s. 45. Dostupné online.
- ↑ Zpěvníček křesťanské mládeže – Nová píseň. In: HLAVÁČ, Pavel; MORÉE, Peter. Cesta církve V. Praha: Českobratrská církev evangelická, 2012. ISBN 978-80-87098-32-5. S. 91–120.
- ↑ Příběh Marty Kellerové pro Paměť národa
