Jan Karas

kazatel Českobratrské církve evangelické

Jan Karas (2. dubna 1924 Němětice24. února 1993) byl český teolog a kazatelCírkvi českobratrské evangelické.[1]

Jan Karas
Narození2. dubna 1924
Němětice
Úmrtí24. února 1993 (ve věku 68 let)
Povolánífarář
ZaměstnavatelČeskobratrská církev evangelická
Nábož. vyznáníČeskobratrská církev evangelická
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Životopis

editovat

Prvního září roku 1950 se stal výpomocným kazatelem sboru Libiš, jemuž byl svěřen Kostelec nad Labem. Přibližně po roce, 22. dubna 1951, byl ordinován, ale i nadále sloužil v libišském sboru. Vydržel zde až do 30. dubna 1952 a následujícího dne se stal vikářem a od 15. června 1952 farářem v Libčicích nad Vltavou. Zůstal zde až do konce dubna 1968, i když mezi 20. říjnem 1953 a 22. prosincem 1955 absolvoval základní vojenskou službu. Od 1. května 1968 až do 31. října 1985 byl farářem ve sboru Českobratrské církve evangelické v Praze Kobylisích.[1] Za jeho působení se sboru povedlo vybudovat nový sborový dům,[2] jenž je jedním z mála církevních staveb otevřených v Československu mezi lety 1948 a 1989.[3] Od 1. ledna 1986 Karase v Kobylisích vystřídal Jiří Štorek.[4] Sám Karas odešel k 1. listopadu 1985 do důchodu.[1]

Jeho vnukem je český herec a režisér Vít Karas.

Reference

editovat
  1. a b c BROŽ, Miroslav. Seznam kazatelů a kazatelek Českobratrské církve evangelické 1969–1999. In: BROŽ, Miroslav. Církev v proměnách času: 1969–1999. 1. vyd. Praha: Kalich, 2002. ISBN 80-7017-697-0. Heslo Jan Karas, s. 359.
  2. BOUČEK, Jan. Dějiny sborového domu. Praha: Jan Bouček, 2012. 1 s. 
  3. KOHOUT, Michal; ŠLAPETA, Vladimír; TEMPL, Stephan. Praha – architektura 20. století. 2. vyd., v češtině 1. vyd. Praha: Zlatý řez, 1998. 220 s. ISBN 80-901562-3-1. Heslo Sbor evangelické církve, s. 149. 
  4. BROŽ, Miroslav. Seznam kazatelů a kazatelek Českobratrské církve evangelické 1969–1999. In: BROŽ, Miroslav. Církev v proměnách času: 1969–1999. 1. vyd. Praha: Kalich, 2002. ISBN 80-7017-697-0. Heslo Jiří Petr Štorek, s. 389.

Související články

editovat