Jan Kašpar (herec)

český herec

Jan Kašpar (6. září 1952 Praha11. června 2013 Praha) byl český divadelní a filmový herec a komik, dlouholetý člen Divadla Járy Cimrmana.

Jan Kašpar
Narození6. září 1952
Praha
Úmrtí11. června 2013 (ve věku 60 let)
Praha

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl vyučeným zámečníkem, ale hned po vojenské službě nastoupil do Městských divadel pražských jako kulisák. V roce 1975 odtud musel odejít kvůli účinkování v tajném představení Žebrácké opery Václava Havla, a tak se dostal do Divadla Járy Cimrmana. Postupně se zde z kulisáka a technika stal hercem, což bylo pro toto divadlo typické. (Tento proces byl zobrazen i ve filmu Nejistá sezóna, kde Kašpar ztvárnil v podstatě sebe sama, kulisáka Melichara, který je angažován jako herec, aby nahradil náhlou ztrátu v ansámblu.)

Na začátku 80. let 20. století se rozvinul milostný vztah mezi Janem Kašparem a Olgou Havlovou, manželkou Václava Havla, který trval do druhé poloviny 80. let, kdy byl Olgou Havlovou ukončen.[1][2]

V dubnu 1988 si pádem ze stromu přivodil těžký úraz, po němž zůstal ochrnutý a upoutaný na invalidní vozík. Autoři cimrmanovských her Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak však chtěli, aby mohl v divadle dál hrát, takže do nově psaných kusů vždy zařadili nějakou „sedací“ roli (Smil Flek z Nohavic v Blaníku, Praotec Čech ve hře České nebe), či přímo role invalidů na vozíku (Principál v Záskoku, Sváťa ve Švestce, náčelník v Africe). V některých starších hrách také náhodou existovala v podstatě sedací role (Děd Vševěd, továrník Bierhanzel), takže i v nich se Kašpar mohl nadále uplatnit.

Jako většina členů Divadla Járy Cimrmana se objevoval i v malých rolích ve filmech. V rehabilitačním ústavu v Kladrubech se aktivně zapojil do skupiny dobrovolníků, z níž vznikl svaz paraplegiků a s účastí Zdeňka Svěráka i centrum Paraple a také byl předsedou Moto klubu vozíčkářů ČR

Zemřel 11. června 2013 na selhání plic.[3] Jeho poslední rolí před kamerou byl invalidní host pan Benál v seriálu Čtvrtá hvězda. Ten byl dokončen a odvysílán až po Kašparově smrti a 2. díl (v němž hrál) mu byl posmrtně věnován.

Práce v disentu

editovat

V 80. letech 20. století se Kašpar zapojil do práce v disentu,[4] v roce 1987 se stal členem úzké redakční rady Originálního videojournalu. Události nafilmované po 17. listopadu 1989 pro revoluční čísla videožurnálu se zpracovávaly v jeho bytě. Ten byl v Čajkovského ulici č. 33 na Žižkově, zde se materiál shromažďoval, stříhal, množil a distribuoval 24 hodin denně. Zpravodajské videožurnály pak byly promítány na veřejnosti přístupných místech nejen v Praze.[5]

Divadelní role

editovat

Hvězdičkou (*) označeny role, které ztvárňoval i po úraze.

Filmové a televizní role, výběr

editovat

Reference

editovat
  1. Havlova milenka Jitka Vodňanská: Ta, na kterou žárlila i Olga. Vztah s exprezidentem ukončila až svatba s Dagmar – G.cz. G.cz. 2020-07-16. Dostupné online [cit. 2023-03-26]. 
  2. Olga Havlová: veselá jako žiletka. iDNES.cz [online]. 2006-01-23 [cit. 2023-03-26]. Dostupné online. 
  3. ceskatelevize.cz. Zemřel Jan Kašpar, cimrmanovský herec na vozíku. Ceskatelevize.cz [online]. 2013-06-12 [cit. 2013-06-12]. Dostupné online. 
  4. RŮŽIČKOVÁ, Alice. Český dokumentární film v 80. letech "Originální videojournal" [online]. Praha: KDT/FAMU, 2000–2001 [cit. 2023-03-26]. 
  5. Alternativní kultura : příběh české společnosti 1945-1989. 1. vyd. Praha: Lidové noviny, 2001. 610 pages s. ISBN 80-7106-449-1, ISBN 978-80-7106-449-7. OCLC 50139641 S. 483. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat