Jan Kárník
Jan Kárník, vlastním jménem Josef Svítil (16. srpna 1870, Nové Město na Moravě[1] – 27. prosince 1958 Nové Město na Moravě), byl moravský básník, prozaik, publicista a lékař.
| MUDr. Jan Kárník | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 16. srpna 1870 Nové Město na Moravě  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 27. prosince 1958 (ve věku 88 let) Nové Město na Moravě  Československo |
| Místo pohřbení | Nové Město na Moravě |
| Bydliště | Malá |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Povolání | spisovatel, lékař, překladatel, básník, publicista a prozaik |
| Ocenění | čestné občanství |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJosef Svítil se narodil v rodině Josefa Svítila a Františky rozené Kunstmüllerové. Měl bratra Arnošta (1875). R. 1898 se oženil s Helenou Kadlecovou (1879).[2]
Po studiích na gymnáziu v Brně a v Německém Brodě odešel na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy do Prahy. Po jejím absolvování, působil po krátkou dobu jako obvodní lékař ve Velkých Opatovicích, aby se v roce 1906 přestěhoval natrvalo zpět do svého rodného města. O rok později koupil dům čp. 153 na Malé ulici. Zde si zřídil svou ordinaci, nacházela se v přízemí domu.
V letech 1930–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů (MKS). Jako vážený novoměstský občan zemřel 17. prosince 1958 ve svém rodišti, kde byl také pohřben.
Tvorba
editovatSvůj vztah k lidem se snažil vyjádřit kromě své profese také literární formou, a to jak poezií, tak prózou. V literární tvorbě nepoužíval své občanské jméno, ale zvolil si pseudonym Jan Kárník. Využíval svých jazykových schopností a překládal především polskou literaturu, za což byl vyznamenán polskou vládou. Uspořádal dvě reprezentativní antologie polské poezie Z polského Parnasu a Poesie svobodné Polsky. Jako přesvědčený slovanofil uvedl, se svou vlastní předmluvou, v Čechách v Ottově světové knihovně, básně S. H. Vajanského a povídky Martina Kukučína.
Do české literatury vstoupil svojí poezií pod vlajkou lumírovců a později inklinoval ke skupině Katolické moderny a od té k sládkovsky čisté poezii. Náměty čerpal z rodinného prostředí, z citu k národu a především z lásky k rodnému kraji. Hojně publikoval v Západomoravské kulturní revue, Novém životě, Vlasti, Osvětě, Zvonu, Lidových novinách a dalších periodikách. Jeho verše vyšly v několika sbírkách.
Stal se autorem románové kroniky Soumrak rodu Jamborova, která popisuje ságu předků malíře Josefa Jambora z Pohledce. Líčí osudy tří sourozenců z bohatého gruntu, kde hlavní zápletkou je láska a peníze. Vydal také dvě knihy povídek. I když je dnes hodnocena jeho překladatelská práce výše než vlastní tvorba literární, ve své době měla nesporně svůj význam především regionální.
Dílo
editovatBásně
editovat- Chudobná žeň – Prostějov: Nový život, 1904
- Moravská symfonie a jiné básně – Přerov: Obzor, 1919
- Večery u krbu – Nové Město n. M.: Josef. Khun, 1922
- Červená a bílá: 1919–1923 – Nové Město n. M., J. Khun, 1923
- Vosí hnízdo – Olomouc: Družina literární a umělecká, 1932
- Srdce z pouti – s doslovem Antonína Veselého. Brno: MKS, 1938
- Dooráno: 1939–1940 – Praha: Vyšehrad, 1940
- Srdce a obrázky z pouti – Brno: Družstvo MKS, 1944
Próza
editovat- Soumrak rodu Jamborova: kronika – Nové Město n. M.: J. Khun, 1921
- Sladké s hořkým: povídky a črty – Brno: Občanská tiskárna, 1925
- Listy z kroniky: belletrie, feuilletony a vzpomínky – Nové Město n. M., J. Khun, 1926
- Pod perutí bílého orla: črty polské – Olomouc: Romuald Promberger, 1926
- Závětří – Olomouc: Družina literární a umělecká, 1928
- Duch Slovenska – Praha: Českoslovanská akciová tiskárna, 1929
- Eduard Albert: život a dílo velikého Čecha: k stému výročí jeho narozenin – Praha: Vyšehrad, 1941
Překlady
editovat- Trény a frašky: Jan Kochanovský – Praha: Jan Otto, 1928
- Z polského parnasu – Praha: Ladislav Kuncíř, 1930
- Kazimír Velký – St. Wyspiański – Praha: J. Otto, 1931
- Mé hory – Jan V. Sedlák; přeložil předmluvu [E. Zegadlowicze], dřevoryty vyzdobil Ferdiš Duša. Brno: MKS, 1931
- Budějovické louky – Emil Zegadlowicz. Praha: Vyšehrad, 1934
- Poesie svobodné Polsky: výbor básní – Praha: L. Mazáč, 1937
Jiné
editovat- Herodes a jiné básně – Svetozár Hurban Vajanský; napsal úvod. Praha: Jan Otto, 1911
- Dvě povídky ze Slovenska – Martin Kukučín; opatřil úvodem a slovníčkem. Praha: J. Otto, 1919
- Horácký přítel pro občanský rok 1929 – redakce; grafická výzdoba Karel Němec. Praha: Zdeněk Binko, 1929
- Slovo čtenáře a ctitele – in: Studie a vzpomínky: prof. Dru Arne Novákovi k padesátým narozeninám – redakce Benjamin Jedlička; ilustrace Jaroslav Veris. Vyškov: František Obzina, 1930
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online.
- ↑ Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Jan Karník – Dr. Josef Svítil: 1870–1930: sborník k šedesátinám – upravila Pavla Křičková. Nové Město: Okresní osvětový sbor, 1930
- Básnické krajiny – napsal Antonín Veselý; se 3 kresbami a 2 dřevoryty K. Vika; Karel Hynek Mácha, Karel Alois Vinařický, Josef Pekař, Beneš Knüpfer, Bohdan Kaminský, Petr Kles, Viktor Dyk, Jan Dolenský, Antonín Sova, Karel Vik, Antonín Marek, František Doucha, Jakub Arbes, Karel Hugo Hilar, Arne Novák, Gustav Pfleger Moravský, Petr Křička, Otokar Březina, Jan Kárník]. Praha: Jan Otto, 1942
- Jan Karník – básník a prozaik [rukopis] – Marta Švecová. 1959
- Josef Svítil (Jan Kárník, Jan Karník): (1870–1958): soupis osobního fondu. D. 1 – zpracovala Eva Bílková. Praha: PNP 1994
- Josef Svítil (Jan Kárník, Jan Karník): (1870–1958): soupis osobního fondu. D. 2 – zpracovala Eva Bílková. Praha: PNP, 1997
- MUDr. Josef Svítil Jan Karník [grafika]: 8. března – 7. dubna 2013 Horácké muzeum, Nové Město n. M.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Kárník na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Kárník
- Jan Kárník v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
