Jan Josef Filip z Harrachu
Jan Josef Filip hrabě z Harrachu (Johann Joseph Philipp Graf Harrach zu Rohrau) (22. října 1678, Vídeň — 8. srpna 1764, Vídeň) byl rakouský vojevůdce, účastník dynastických válek první poloviny 18. století. Vynikl v bojích proti Turkům [1], v roce 1723 byl povýšen na polního maršála a později byl dlouholetým prezidentem Dvorské válečné rady (1739—1764).
| Jan Josef Filip Harrach | |
|---|---|
 Erb rodu Harrachů | |
| Narození | 22. října 1678 Vídeň |
| Úmrtí | 8. srpna 1764 (ve věku 85 let) Vídeň |
| Povolání | politik a voják |
| Rodiče | Ferdinand Bonaventura z Harrachu a Johana Terezie z Lambergu |
| Rod | Harrachové |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatPocházel z významného šlechtického rodu Harrachů, narodil se jako nejmladší syn diplomata a císařského nejvyššího hofmistra Ferdinanda Bonaventury z Harrachu (1636—1706), po matce Johanně (1639—1716) byl vnukem Jana Maxmiliána z Lambergu. Od mládí sloužil v armádě a díky svému rodovému původu byl předurčen k rychlé kariéře. Do vojska vstoupil za války o španělské dědictví a zúčastnil se bojových akcí v Itálii, převážně pod velením prince Evžena Savojského. Již v roce 1704 dosáhl hodnosti plukovníka a po bitvě u Turína (1706) byl vyslán do Vídně se zprávou o vítězství, téhož roku byl povýšen na generálmajora. V roce 1708 dosáhl hodnosti polního podmaršála a zúčastnil se dalších tažení proti Francii. Po válce o španělské dědictví obdržel hodnost polního zbrojmistra (1716) a opět pod velením Evžena Savojského bojoval proti Turkům na Balkáně. V roce 1723 dosáhl hodnosti polního maršála a později zastával funkci prezidentem dvorské válečné rady (1739—1764). Po válkách o rakouské dědictví se podílel na reformách rakouské armády. Ještě na začátku sedmileté války byl zvažován pro pozici vrchního velitele armády, kvůli jeho vysokému věku to ale odmítla Marie Terezie.[2] Do smrti nicméně zůstal prezidentem dvorské válečné rady, z titulu této funkce byl též státním a konferenčním ministrem, byl také císařským komořím a tajným radou. Od roku 1712 byl rytířem Řádu německých rytířů a od roku 1733 velitelem rakouské řádové provincie.
Jeho nejstarší bratr František Antonín (1665—1727) byl arcibiskupem v Salcburku, další bratr Alois Tomáš (1669—1742) byl místokrálem v Neapoli.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný; díl 10.; Praha, 1896; s. 906 dostupné online
- ↑ STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 87 ISBN 80-7277-010-1
Literatura
editovat- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740—1748; Praha, 2019 462 s.; ISBN 978-80-7557-176-2
Externí odkazy
editovat- Jan Josef Filip z Harrachu in: Biographisches Lexikon des Kaiserthum Österreichdostpuné online
- Vojenská kariéra Jana Josefa Filipa z Harrachu in: SCHMIDT-BRENTANO, Antoio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618—1815); Vídeň, 2006; s. 40 dostupné online
- Rodokmen Harrachů dostupné online
