Wikipedie

Jan Janošík

český anatom, histolog a embryolog

Jan Janošík (26. června 1856 Vrbátky[1] — 8. května 1927 Praha)[2] byl český anatom, histolog a embryolog, profesor Univerzity Karlovy. Věnoval se vědecké, pedagogické a organizační činnosti. Zkoumal vznik (ontogenezi i fylogenezi) vylučovací a trávicí soustavy u člověka a zvířat, studoval vývoj pohlavních žláz, sleziny a nadledvin, odhalil případy dělení neoplozených vajíček ve vaječníku u některých živočichů. Byl autorem první českojazyčné učebnice medicíny (Histologie a mikroskopická anatomie, 1892) a anatomických atlasů. Vybudoval histologicko-embryologický a anatomický ústav při české lékařské fakultě s rozsáhlou sbírkou preparátů. Ve školním roce 1910/11 zastával funkci rektora české Karlo-Ferdinandovy univerzity. Podporoval tělesnou výchovu ve školách. Byl oceňován jako zakladatel české vědecké anatomie.

Jan Janošík
Prof. MUDr. Jan Janošík r. 1916 (foto Jan Nepomuk Langhans, archiv ÚČL AV ČR)
Prof. MUDr. Jan Janošík r. 1916 (foto Jan Nepomuk Langhans, archiv ÚČL AV ČR)
Narození26. června 1856
Vrbátky
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. května 1927 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materUniverzita Karlova
Povolánílékař, publicista, anatom, učitel a histolog
ZaměstnavatelUniverzita Karlova
Funkcerektor Univerzity Karlovy (1910–1911)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se 26. června 1856 ve Vrbátkách u Prostějova.[3] Vystudoval olomoucké gymnázium a pražskou lékařskou fakultu,[3] kde byl 21. prosince 1882 promován na doktora medicíny.[4]

Od počátku ho zajímala anatomie. Během studia pomáhal jako demonstrátor profesoru Toldtovi. V roce 1883 absolvoval stáž v anatomickém ústavu ve Štrasburku u profesora Waldeyera.[3] Roku 1884 se habilitoval na soukromého docenta české lékařské fakulty.[5] V pedagogickém sboru této školy pak strávil následujících 42 let.[6] Počátkem ledna 1886 byl jmenován mimořádným profesorem histologie a embryologie.[7] V roce 1887 začal pracovat na zřízení histologického a embryologického ústavu.[3] V srpnu 1893 byl v těchto oborech jmenován řádným profesorem,[8] o rok později se navíc stal řádným profesorem anatomie.[9] Ve školním roce 1898/99, 1905/06 a 1913/14 zastával funkci děkana lékařské fakulty,[3] v červnu 1910 byl pro následující školní rok zvolen rektorem univerzity[10] (funkci převzal v listopadu).[11] Aktivní byl i mimo vysokou školu: Roku 1890 byl zvolen mimořádným členem České akademie, roku 1902 řádným členem, od roku 1904 sekretářem II. třídy (přírodovědné).[3] V roce 1894 se stal členem zkušební komise pro zkoušky učitelství volné kresbě na středních školách v Praze v oboru anatomie lidského těla.[12] Byl rovněž zkušebním komisařem[13] (později předsedou zkušební komise) pro učitelství tělocviku na středních školách[3] a pořádal v tomto oboru kurzy pro budoucí učitele.[14][15] Roku 1908 mu byl udělen Řád železné koruny III. třídy[3] (společně s ním ho v daném roce dostalo dalších 411 lidí, u příležitosti 60. výročí vlády císaře Františka Josefa).[16]

Janošík se zasloužil jako badatel, učitel a organizátor.[17] Při teoretickém výzkumu se soustředil na embryologii, zejména pokud jde o vývoj (ontogenezi i fylogenezi) vylučovací a trávicí soustavy u člověka a zvířat. V té době to byl ve vědeckých kruzích velmi oblíbený obor a badatelé občas docházeli paralelně ke stejným objevům. Janošík například v letech 1883-84 zkoumal vývoj ledvin u kuřete, ještěrky, sysla, prasete a člověka paralelně s maďarským lékařem Gézou Mihalkovicsem. Zajímal ho i vývoj pohlavních žláz, nadledvin a cév, zkoumal průtok krve ve slezině, objevil případy dělení neoplozených vajíček ve vaječníku. Sledoval i vliv chemických látek na živou tkáň a potvrdil, že i dobře konzervované preparáty nemusí svými vlastnostmi odpovídat čerstvě získaným živým tkáním.[3]

Jako pedagog zdůrazňoval nutnost teoretického studia normální anatomie pro správné pochopení patologických stavů.[3] Studenty nabádal k pečlivému pozorování[17] a kritickému myšlení, zdůrazňoval nutnost výzkumu živých tkání.[18] Vedl žáky k uvědomění, že anatomie je vědecký základ dalších lékařských studií.[3] Byl autorem první novodobé učebnice pro mediky v češtině — Histologie a mikroskopická anatomie, vydané roku 1892.[18] Za rozsáhlá díla Anatomie člověka a Anatomický atlas získal roku 1900 cenu od spolku Svatobor.[19] Byl druhým profesorem anatomie na obnovené české univerzitě[20] (po Václavu Steffalovi, 1841-1894).[21] Usiloval o rozvoj sportu a tělesné výchovy,[22] a to jako lektor kurzů pro budoucí učitele[14] a zkušební komisař.[13][15] Vzdělával dvě generace lékařů.[6]

Byl pokládán za zakladatele české vědecké normální anatomie. Navázal na činnost Václava Staňka (1804-1871), tvůrce českého anatomického názvosloví, a Václava Steffala, prvního profesora v tomto oboru na obnovené české univerzitě.[21] Vybudoval histologicko-embryologický a anatomický ústav[6] a se svými spolupracovníky shromáždil rozsáhlé anatomické, embryologické a hygienické sbírky.[23] Soustředil kolem sebe řadu vědeckých pracovníků,[3] jako byli např. Jan Deyl, Václav Matys, Antonín Ostrčil, Josef Znojemský, Julius Petřivalský, Jan Jesenský a Otakar Lešer.[21] Jeho nejbližšími nástupci se stali Karel Weigner v Praze a Otomar Völker v Brně.[21]

Byl pokládán za jednoho z čelných představitelů české vědy, známého i v zahraničí.[24] Jeho články obohatily českou vědeckou literaturu v oblasti embryologie a seznámily cizinu s výsledky českého výzkumu.[25] Získal si respekt studentů a jeho životní jubilea (60., 70.) byla připomínána v odborném i denním tisku.[3][6][22] Jako moravskému rodáku mu u příležitosti 70. narozenin uspořádala oslavu i Moravsko-slezská beseda v Praze, přičemž se účastnil i jeho první žák, vládní rada MUDr. František Kulhavý.[26] Obec Vrbátky mu udělila čestné občanství.[27]

Zemřel 8. května 1927[23] v Praze na srdeční onemocnění.[2]

Dílo

editovat

Byl autorem řady odborných článků v češtině, němčině a francouzštině[17] (jejich seznam je uveden v medailonu k jeho 60. narozeninám v Časopise českých lékařů z 24. června 1916).[3] Knižně vyšly mj. tyto jeho publikace:[28]

  • O tvoření se kosti (1889)
  • Histologie a mikroskopická anatomie (1892), ilustroval Josef Rejsek
  • Atrofie folikulů a zvláštní chování se buňky vaječné (1893)
  • Anatomický atlas ke studiu a praktické potřebě (na pokračování, případně s reedicemi 1897-1904)
  • Anatomie člověka (1901, s reedicemi)
  • Vývoj sleziny (1916)

Přispíval do Ottova slovníku naučného pod značkou JJ.[29]

Rodina

editovat

12. srpna 1884 se v pražském kostele sv. Štěpána oženil s Josefou Pecharovou (4.2.1861- 7.9.1939), dcerou rolníka z Třebenic v tehdejším hejtmanství Smíchov.[30] V květnu 1910 koupili za 130 000 korun dům se zahradou v Praze-Novém Městě čp. 524 (dnešní Ječná 524/14).[31] Děti neměli.[32]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Moravský zemský archiv, Matrika narozených Dubany 8895, s. 52. Dostupné online.
  2. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z16, s. 285. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n WEIGNER, Karel. K šedesátým narozeninám prof. Dr. J. Janošíka. Časopis lékařův českých. 1916-06-24, roč. 55, čís. 26, s. 801–807. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  4. ↑ Archiv Univerzity Karlovy, fond Matriky Německé univerzity v Praze, inventární číslo 1, Matrika doktorů německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze (1882–1892), strana 5. Dostupné online.
  5. ↑ Denní zprávy. Z Vídně. Národní listy. 1884-03-15, roč. 24, čís. 75, s. 2. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  6. ↑ a b c d WEIGNER, Karel. Profesor Dr. J. Janošík. Časopis lékařů českých. 1926-06-25, roč. 65, čís. 26, s. 989–991. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  7. ↑ Telegrafické zprávy. Z Vídně. Národní listy. 1886-01-08, roč. 26, čís. 8, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  8. ↑ Telegrafické zprávy. Z Vídně. Národní listy. 1893-08-29, roč. 33, čís. 239, s. 1. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  9. ↑ Z úřadních zpráv. Věstník osobní. Národní listy. 1894-08-16, roč. 34, čís. 225, s. 6. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  10. ↑ Volba rektora c. k. české university Karlo-Ferdinandovy v Praze. Národní listy. 1910-06-26, roč. 50, čís. 174, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  11. ↑ Instalace nového rektora české university. Národní politika. 1910-11-09, roč. 28, čís. 309, s. 1. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  12. ↑ Z úřadních zpráv. Zkušební komise kreslířská. Národní listy. 1894-08-04, roč. 34, čís. 213, s. 6. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  13. ↑ a b Z úřadních zpráv. Věstník osobní. Národní listy. 1896-10-19, roč. 36, čís. 288, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  14. ↑ a b Školská hlídka. Ve školním roce 1911/12. Národní listy. 1911-08-15, roč. 51, čís. 224, s. 5. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  15. ↑ a b Výchova a školství. Národní listy. 1919-11-08, roč. 59, čís. 262, s. 6. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  16. ↑ Ke statistice císařských vyznamenání. Národní listy. 1908-12-01, roč. 48, čís. 331, s. 1. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  17. ↑ a b c AUL, Josef. Profesor dr. Jan Janošík. Národní listy. 1926-06-27, roč. 66, čís. 175, s. 13. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  18. ↑ a b Profesor dr. J. Janošík šedesátníkem. Národní listy. 1906-06-25, roč. 56, čís. 174, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  19. ↑ NAVRÁTIL, Michal. Almanach českých lékařů: s podobiznami a 1000 životopisy: na paměť 50 letého jubilea Spolku a Časopisu lékařů českých. Praha: M. Navrátil, 1913. 387 s. Dostupné online. Kapitola Janošík Jan Dr., s. 116–117. 
  20. ↑ K úmrtí prof. dra J. Janošíka. Národní listy. 1927-05-11, roč. 67, čís. 129, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  21. ↑ a b c d SYLLABA, Ladislav. VIII. týdenní schůze Spolku českých lékařů v Praze dne 9. května 1927. Časopis lékařů českých. 1927-05-13, roč. 66, čís. 20, s. 827–828. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  22. ↑ a b Univ. prof. MUDr. Jan Janošík sedmdesátníkem. Národní listy. 1926-06-24, roč. 66, čís. 172, s. 1. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  23. ↑ a b Prof. dr. Jan Janošík. Ráno (pondělník Národních listů). 1927-05-09, roč. 67, čís. 19, s. 1. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  24. ↑ Dne 26. června. Zlatá Praha. 1916-06-28, roč. 33, čís. 39, s. 467. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  25. ↑ Nově zvolení rektoři českých vysokých škol pražských. Zlatá Praha. 1910-07-08, roč. 27, čís. 42, s. 506. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  26. ↑ Prof MUDr. J. Janošík v Moravsko-slezské Besedě. Ráno (pondělník Národních listů). 1926-11-19, roč. 66, čís. 317, s. 4. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  27. ↑ MUDr. Jan Janošík (parte). Národní listy. 1927-05-10, roč. 67, čís. 128, s. 8. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  28. ↑ Podle Souborného katalogu ČR
  29. ↑ Viz Seznam spolupracovníků v I. díle Ottova slovníku naučného
  30. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných u sv. Štěpána, sign. ŠT O14, s. 42. Dostupné online.
  31. ↑ Změny držebností. Národní listy. 1910-05-14, roč. 50, čís. 132, s. 3. Dostupné online [cit. 2018-08-18]. 
  32. ↑ Žádné nejsou uvedeny ani v popisním archu (Soupis pražských domovských příslušníků), ani na parte (Národní listy z 10.05.1927, s. 8)

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Janošík&oldid=23916757“