Jan Hanuš (skladatel)

Jan Hanuš
	Jan Hanuš (okolo roku 1968)
Narození	2. května 1915; Praha, Čechy; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. července 2004 (ve věku 89 let); Praha; Česko
Alma mater	Pražská konzervatoř
Povolání	hudební skladatel, muzikolog, skladatel filmové hudby a redaktor
Ocenění	národní umělec (1988); medaile Za zásluhy, 1. stupeň (1999)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Hanuš (2. května 1915 Praha – 30. července 2004 tamtéž) byl český hudební skladatel.

Život

Narodil se 2. května 1915 v Praze jako nejmladší z osmi dětí dr.h.c. Františka Hanuše a Blaženy Hanušové, rozené Urbánkové. Absolvoval v Praze obchodní akademii a soukromě studoval skladbu u Otakara Jeremiáše a na pražské konzervatoři dirigování u Pavla Dědečka. Pracoval v nakladatelství svého dědy Františka Augustina Urbánka.

Svou první skladbu napsal v roce 1936. Ve svých kompozicích navázal na českou hudební tradici Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka. Jeho tvorbu charakterizuje bohatá melodika s výrazně českým přízvukem a velkorysá architektonika. S odporem proti německé okupaci mají jeho skladby ze čtyřicátých let dramatický náboj a jeremiášovsky hutný zvuk (opera Plameny). Podobný výraz mají díla z doby po roce 1960, kdy použil nové kompoziční techniky (opera Pochodeň Prométheova).

V sedmdesátých a osmdesátých letech pracoval ve znamení syntézy tradičního s novými prvky. Svůj celoživotní tvůrčí zájem o duchovní hudbu vyvrcholil v Rekviem (1991–1995). Složil osm mší, kantáty a oratoria, velikonoční oratorium Ecce homo a Triptych ke cti sv. Anežky české Matky chudých, pět oper, tři balety, sedm symfonií, koncerty pro sólové nástroje a instrumentální miniatury i písničky pro děti a školní sbory.

Byl členem výboru Přítomnosti, Společnosti Zdeňka Fibicha, J. B. Foerstra a Otakara Ostrčila. Byl redaktorem Národního vydavatelství Orbis a do roku 1955 hlavním redaktorem hudebního odboru Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění odpovědný za sbírky Musicae Antiquae Bohemiacae. Spoluzaložil hudební nakladatelství Panton, byl aktivním členem Svazu československých skladatelů. Byl předsedou České společnosti pro hudební vědu, člen řídícího výboru ISME (Mezinárodní společnost pro hudební vědu) a předseda jeho české sekce, místopředseda České hudební společnosti a Unie českých pěveckých sborů, člen festivalového výboru Pražského jara. Jako redaktor se podílel na vydání sebraných prací Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha a spolupracoval na kritickém vydání děl Leoše Janáčka.

Byl oceněn řadou státních uznání v době komunistického režimu, ale všechna tato vyznamenání v roce 1989 vrátil. V roce 1999 Václav Havel věnoval Janu Hanušovi za vynikající umělecké výsledky medaili Za zásluhy. Obdržel Cenu Bedřicha Smetany (1999) a v roce 2000 Hanuš převzal čestné občanství města Jirkova. V roce 2004 se v rámci festivalu Jílovské zpívání stal čestným občanem města Jílové u Prahy, které je neodmyslitelně spjato s jeho životem. Během procesu se Slánským statečně a veřejně obhajoval i před Státní bezpečností svého přítele Rudolfa Margolia.

Dílo

Opery

Plameny, op. 14, 1941–44
Sluha dvou pánů, op. 42, 1958
Pochodeň Prométhova, op. 54, 1961–63
Pohádka jedné noci, op. 62, 1965–68
Spor o bohyni, op. 105, 1983-84

Symfonie

I. Symfonie E dur, Dolorosa, op. 12, 1941–42
II. Symfonie G dur, Píseň bratra slunce, op. 26, 1951
III. Symfonie d moll, Pravda světa, op. 38, 1956–57, na paměť Rudolfa Margolia
IV. Symfonie, Píseň o Bernadetě, op. 49, 1960
V. Symfonie, Horská řeč, op. 58, 1964–65
VI. Symfonie, Noc bez luny, op. 92, 1978
VII. Symfonie, Klíče Království, op. 116, 1989–90

Choreografické meditace

Labyrint, op. 98, 1980–82

Balety a taneční drama

Sůl nad zlato, op. 28, 1952–53
Othello, op. 36, 1955–56

Kantáty, mše a pašije

Země mluví, op. 8, 1940,1957, 1987, na paměť studentů povražděných v listopadu 1939
Missa I, Pentocosta in Des a Pange lingua, op. 13, 1941–44
Zpěv naděje, op. 21, 1945–48
Povídám, povídám pohádku, op. 43, 1958
Missa IV et Tantum ergo (in honorem d'Immaculatae), op. 44, 1959
Missa V (Ut omnes unum sint), op. 60, 1966
VI. Mše, chorální ordinarium a Otče náš, op. 77/I, 1972–73
Pašije podle Matouše, op. 65/VII, 1977–78
Pašije podle Jana, op. 65/VII, 1982
VII. Mše – Hlaholská, op. 106, 1985
Requiem (Missa VIII – Pro defunctis), op. 121, 1991–95

Oratoria

Missa II, Pastoralis in G a Pange lingua, op. 25, 1950, revize 1983
Missa III, Paschalis in D („Mors et vita“), Pange lingua, Regina coeli, Terra tremuit, Haec dies, op. 33, 1954
Ecce Homo (Svědectví z konce času), op. 97, 1977–80
Matka chudých, op. 113, 1987

Jiné

Poselství, op. 66, (vokální triptych pro smíšený sbor, baryton sólo, 2 klavíry, elektrickou kytaru, bicí nástroje a magnetofonový pás,text: Kamil Bednář, 1969)^[1] Pocta Janu Palachovi, provedeno 22. 1. 2019.^[2]

Odkazy

Reference

Literatura

HANUŠ, Jan: Labyrint svět: svědectví z konce času, Praha, Odeon, 1996, 328 s., ISBN 80-207-0525-2
HURNÍK, Ilja (ed.): Pondělníci, Praha, Nakladatelství Karolinum, 2002, 151 s., ISBN 80-246-0557-0

Související články

Rudolf Margolius

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Hanuš na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Hanuš (skladatel)
Jan Hanuš v České divadelní encyklopedii

Portál České sbory:

[1] České sbory.cz: Jan Hanuš

[2] České noviny.cz: Zpěváci v Rudolfinu vzdali Poselstvím čest Janu Palachovi

[1]

[2]

Jan Hanuš
Jan Hanuš (okolo roku 1968)
Narození	2. května 1915 Praha, Čechy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. července 2004 (ve věku 89 let) Praha Česko Česko
Alma mater	Pražská konzervatoř
Povolání	hudební skladatel, muzikolog, skladatel filmové hudby a redaktor
Ocenění	národní umělec (1988) medaile Za zásluhy, 1. stupeň (1999)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.