Jan Doubek
Jan Doubek (2. února 1916 Bernartice – 4. června 1979 Praha) byl československý důstojník, příslušník československé zahraniční armády v období druhé světové války.
| Plk. ing. Jan Doubek | |
|---|---|
| Narození | 2. února 1916 Bernartice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 4. června 1979 (ve věku 63 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vršovický hřbitov |
| Národnost | česká |
| Povolání | voják |
| Choť | ano |
| Děti | dcera Dagmar Doubková |
| Rodiče | Jan a Marie Doubkovi |
| Příbuzní | bratři Václav a Alois |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatPřed druhou světovou válkou
editovatJan Doubek se narodil 2. února 1916 v Bernarticích na písecku v rodině rolníků Jana a Marie Doubkových. V místě vychodil obecnou a větší část měšťanské školy, poslední rok absolvoval v Milevsku. Poté vystudoval reálku v Písku, kde maturoval v roce 1934. Jeho život se následně nasměroval k armádní službě. Studoval na škole pro důstojníky leteckého dělostřelectva v Josefově, základní vojenskou službu absolvoval v Českých Budějovicích, dobrovolně pak sloužil dál u dělostřeleckého pluku v Košicích. Mezi lety 1937 a 1938 studoval na Vojenské akademii v Hranicích, kde počátkem roku 1939 absolvoval ještě dělostřelecký kurz. Mezitím sloužil v Jindřichově Hradci.
Druhá světová válka
editovatPo německé okupaci překročil Jan Doubek v červnu 1939 hranice protektorátu do Polska, kde se v Krakově přihlásil do zde vznikající československé skupiny. V červenci téhož roku odplul lodí Chrobry do Francie, kde vstoupil společně s dalšími Čechoslováky do cizinecké legie. Služba v ní ho zavedla do Alžírska a Tuniska. Již jako příslušník československé zahraniční armády připlul 7. července 1940 do Anglie, kde sloužil na různých postech u dělostřeleckého pluku. Dne 19. května 1943 byl těžce raněn střepinami granátu, po zotavení sloužil jako velitel baterie u Československé samostatné obrněné brigády. Zúčastnil se bojů o Dunkerque.
Po druhé světové válce
editovatJan Doubek se do Československa vrátil v hodnosti majora. Sloužil jako velitel záložní důstojnické školy polního motorizovaného dělostřelectva v Havlíčkově Brodě, studoval na Vysoké škole válečné. V roce 1946 zorganizoval přesun uren s popelem popravených bernartických občanů z Klatov na místní hřbitov. Dále sloužil v Kolíně a Mladé Boleslavi, byl ustanoven profesorem Vysokého vojenského učiliště v Praze. Od roku 1951 vedl v Brně jako náčelník seznamovací kurzy Inženýrského oboru pro zahraniční studenty, od roku 1963 až do odchodu do výslužby působil na vojenské katedře ČVUT. Ve volném čase se věnoval sadařství, kynologii a myslivosti. Spoluorganizoval a účastnil se pietních akcí v Bernarticích. Zemřel po dlouhé nemoci 4. června 1979 v Praze, pohřben je na Vršovickém hřbitově
Rodina
editovatRodiče Jana Doubka Jan a Marie Doubkovi a bratři Václav a Alois se v roce 1942 zúčastnili společně s dalšími občany Bernartic zajištění podpory pro výsadek Intransitive. Za to byli všichni 1. července 1942 popraveni na střelnici v Lubech u Klatov. V roce 1947 se Jan Doubek oženil, manželům se v roce 1948 narodila dcera Dagmar, budoucí malířka, výtvarnice, scenáristka a režisérka.[1]