Wikipedie

Jan Dobřenský

český poslanec Českého zemského sněmu, genealog a šlechtic

Jan Dobřenský, celým jménem Jan Václav Dobřenský,[2] uváděn též jako Jan Václav II. Dobřenský z Dobřenic, přepisováno rovněž Dobrzenský z Dobrzenicz[3] (28. března 1841 Chotěboř[3][4][5] – 14. ledna 1919 Chotěboř[3][6]),[7] byl český šlechtic z rodu Dobřenských z Dobřenic a politik, za Rakouska-Uherska na konci 19. a počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu.

Jan Václav II. Dobrzenský z Dobrzenic
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
12. ledna 1895 – 1918
(do 26. února 1912 pouze doživotní)
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1884 – 1885
PanovníkFrantišek Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1913
PanovníkFrantišek Josef I.
Tajný rada
Ve funkci:
1898 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Nástupcemonarchie zanikla
Císařský komoří
Ve funkci:
1879 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Nástupcemonarchie zanikla
Stranická příslušnost
ČlenstvíStr. konz. velkostatku
Rodné jménoJan Václav Dobřenský
Narození28. března 1841
Chotěboř
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí14. ledna 1919 (ve věku 77 let)
Chotěboř
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníRodinný hřbitov Dobrzenských
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě 21. 1. 1906 hrabě (Rakousko; podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť(1869) Elisabeth Kottulinská z Kottulinu (1850–1929)
RodičeJan Josef Dobřenský z Dobřenic a Marie Bedřiška Vančurová z Řehnic
DětiJan mladší Dobrzenský z Dobrzenic
Marie Alžběta Dobřenská z Dobřenic
Otakar Dobřenský z Dobřenic
Karel Kunata Kotulinský z Kotulína
PříbuzníJan Maxmilián Dobrzenský z Dobrzenic a Anna Marie Dobřenská z Dobřenic[1] (vnoučata)
Profesevoják a politik
CommonsJan Dobřenský
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

editovat

Pocházel z české šlechtické rodiny Dobřenských z Dobřenic. Otcem byl Jan Josef II. Dobřenský, který zemřel roku 1869 a tehdy Jan Václav Dobřenský převzal rodové panství.[2] Studoval na gymnáziu, sloužil v rakouské armádě. Od roku 1859 byl poručíkem a od roku 1864 nadporučíkem. V armádě setrval do roku 1867. Od roku 1870 působil jako velkostatkář v Chotěboři.[6] Byl pánem na Chotěboři, Dobkově a Nemajově.

Byl čestným rytířem maltézského řádu, c. a k. komořím.[5] V roku 1906 byl povýšen do hraběcího stavu.[2] Byl členem správního výboru Muzea království českého a mnoha dobročinných spolků. Byl považován za odborníka v genealogii české šlechty. Vypracoval rodokmeny 1318 rodů.[8] Obsáhlý archivní materiál (výpisy z matrik 890 farních úřadu a 29 sešitů výpisků z dokumentů a osobních dat),[8] který sám nashromáždil k tomuto tématu, věnoval Zemskému archivu v Praze.[9][3]

Od zemských voleb v roce 1883 zasedal na Českém zemském sněmu, kam byl zvolen za kurii velkostatkářskou (nesvěřenecké velkostatky.[10] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1889,[5] zemských volbách v roce 1895,[5] zemských volbách v roce 1901[11] a zemských volbách v roce 1908.[12][13] Byl členem Strany konzervativního velkostatku, která byla federalisticky orientována a podporovala české státoprávní aspirace.[5]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam nastoupil v doplňovacích volbách roku 1884 za kurii velkostatkářskou v Čechách. Slib složil 22. ledna 1884.[14] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako baron Johann Dobřzensky, statkář, bytem Chotěboř.[15]

Roku 1895 byl povolán do Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady) jako její doživotní člen,[5] od roku 1912 byl dědičným členem.[16]

Manželství, potomci

editovat

Ve Štýrském Hradci (Graz) se 1. května 1869 oženil s Alžbětou (Elisabeth) hraběnkou Kottulinskou z Kottulinu (24. 3. 1850 Štýrský Hradec – 4. 2. 1929 Chotěboř), dcerou Josefa Františka hraběte Kottulinského a Adelaidy hraběnky z Attemsu.[7] Manželka byla dámou Řádu hvězdového kříže (1872) a palácovou dámou.[7] Se sestrami zdědila majetek ve Štýrsku.[8] Angažovala se v charitě, založila poradnu pro mladé matky. Za svou dobročinnost jí byl udělen papežský řád Pro Ecclesia et Pontifice a řád Patriae ac Humanitati.[17] Věnovala se malířství, hudbě a sportu.[17] V manželství se narodili čtyři synové a jedna dcera:[7]

  • 1. Jan Josef (29. 4. 1870 Chotěboř – 13. 4. 1947 Chotěboř), poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu, manž. 1907 hraběnka Rosa z Trauttmansdorff-Weinsbergu (17. 5. 1879 Bad Gleichenberg, Štýrsko – 2. 9. 1967)
  • 2. Otakar (11. 5. 1871 Chotěboř – 15. 6. 1952 tamtéž), manž. 1908 hraběnka Gizela von Brundermann (18. 12. 1886 Krakov – 23. 7. 1970 Vídeň)
  • 3. Jaroslav (16. 4. 1872 Chotěboř – 8. 9. 1914, Lvov), pravděpodobně padl v I. světové válce
  • 4. Alžběta (7. 12. 1875 Chotěboř – 11. 6. 1951 Sintra), manž. 1908 princ Petr de Alcântara Orleánsko-Braganzský (15. 10. 1875 Petrópolis – 29. 1. 1940 tamtéž)
  • 5. Karel Kunata (16. 9. 1877 Chotěboř – 3. 10. 1939 Neudau, Štýrsko), manž. 1912 hraběnka Marie Terezie z Merana (21. 4. 1893 Stainz, Štýrsko – 21. 6. 1981 Grundlsee, Štýrsko)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ a b c Velkostatek Chotěboř 1650–1949 [online]. vychodoceskearchivy.cz [cit. 2014-06-18]. Dostupné v archivu. 
  3. ↑ a b c d Dobrzenský z Dobrzenicz, Jan Václav II., 1841-1919 [online]. katalog.knihovnachotebor.cz [cit. 2014-06-18]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Chotěboři (1829-1850), sign. 675, ukn 3507, str. 216. Dostupné online.
  5. ↑ a b c d e f NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. S. 557. 
  6. ↑ a b LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 51. 
  7. ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 113–114. 
  8. ↑ a b c VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 395. Dále jen Návraty české šlechty. 
  9. ↑ Národní archiv:http://www.badatelna.eu/fond/2175/ Archivováno 27. 2. 2020 na Wayback Machine.
  10. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1883skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  11. ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ Zemské volby v kurii velkých statků. Národní listy. Březen 1908, roč. 48, čís. 65, s. 2. Dostupné online. 
  13. ↑ Sněm království Českého 1908 › 1. zasedání › Stenoprotokoly › 2. schůze › Středa 16. září 1908 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-06-11]. Dostupné online. 
  14. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  15. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=97
  16. ↑ Dobrzenský (Dobřenský), Jan Václav Freiherr, Graf (1906) [online]. Parlament der Republik Österreich [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. (německy) 
  17. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 396

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Dobřenský&oldid=22716033“