Jan Bejbl
Jan Bejbl (26. září 1893 Vídeň – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byl československý legionář, policista, spolupracovník s výsadky Anthropoid, Out Distance a Steel, odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.
Jan Bejbl | |
---|---|
![]() | |
Narození | 26. září 1893 Vídeň ![]() |
Úmrtí | 24. října 1942 (ve věku 49 let) Koncentrační tábor Mauthausen ![]() |
Příčina úmrtí | popraven zastřelením |
Bydliště | Čechova 34, Plzeň |
Národnost | česká |
Povolání | policista |
Politická strana | Sociální demokracie |
Nábož. vyznání | bez |
Choť | Antonie Chalupová |
Rodiče | Jan Bejbl a Františka Kněžínková |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatPřed první světovou válkou
editovatJan Bejbl se narodil 26. září 1893 ve Vídni v rodině Jana Bejbla a Františky, rozené Kněžínkové. Dětství prožil v Babíně na Pelhřimovsku, vychodil obecnou a měšťanskou školu, poté se vrátil do Vídně ke studiu na pokračovací škole v truhlářském oboru. Jako truhlář se živil až do vypuknutí první světové války.
První světová válka a Československé legie
editovatPo vypuknutí první světové války byl Jan Bejbl odveden k 75. pěšímu pluku a v jeho rámci pak na ruskou frontu. Zde padl v červnu 1915 u řeky Dněstr do zajetí. O dva roky později vstoupil do Československých legií a v červenci 1917 byl zařazen k vojsku jako sapér. V dubnu 1918 dosáhl s jednotkou Vladivostoku, zúčastnil se jeho obsazení a poté operace vedené zpět po Transsibiřské magistrále za účelem podpory západněji umístěných jednotek. Mezi zářím a říjnem 1918 absolvoval v Tomsku kurz pro výchovu zákopnických instruktorů, poté se účastnil ochrany a rozšiřování nádraží v Samaře a opravy mostu u Šumkova, následně působil při ochraně magistrály. Dne 6. února 1920 se nalodil na loď do Vancouveru a poté se přepravil po železnici přes americkou pevninu a opět lodí do Evropy, kam dorazil v srpnu téhož roku.
Mezi světovými válkami
editovatPo návratu do Československa se Jan Bejbl stal policejním inspektorem sloužícím u Policejního ředitelství v Bratislavě. V roce 1923 se oženil s Antonií Chalupovou. Po rozpadu Československa v březnu 1939 se manželé přestěhovali z Bratislavy do Plzně.
Druhá světová válka
editovatDne 29. prosince 1941 došlo k seskoku příslušníků Operace Anthropoid Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Díky navigační chybě k němu došlo u Prahy místo u Plzně, přesto se oba dva dostavili na plzeňskou konspirační adresu k Václavu Královi, Bejblovu známému z Bratislavy. Václav Král oba na silvestra 1941 Janu Bejblovi přivedl a ten jim poskytl pražskou adresu dalšího známého z Bratislavy Václava Růty. Gabčík z Kubišem poté odjeli zpět do Prahy.
V dubnu 1942 se v Plzni na devět dní soustředila skupina československých parašutistů, kromě Kubiše s Gabčíkem se jednalo o Adolfa Opálku, Josefa Valčíka a Karla Čurdu, jejichž úkolem byla příprava operace Canonbury. Středobodem akce byl opět byt Václava Krále, parašutisté byli ubytováni i na dalších místech včetně bytu Bejblových.
Po atentátu na Heydricha poskytl Jan Bejbl podporu i Oldřichu Dvořákovi z výsadku Steel, kterého spolu s Václavem Králem ukrýval v cele plzeňské policie.
Dne 16. června se na pražském gestapu přihlásil Karel Čurda. Poté se rozjela vlna zatýkání jejíž obětí se staly i manželé Bejblovi. Po zatčení byli vyslýcháni v Praze, poté vězněni v terezínské Malé pevnosti, dne 5. října 1942 stanným soudem odsouzeni k trestu smrti a nakonec 24. října téhož roku zastřeleni při fingované zdravotní prohlídce v koncentračním táboře Mauthausen společně s desítkami dalších českých odbojářů a jejich rodinných příslušníků.
Posmrtná ocenění
editovat- Jméno Jana Bejbla a jeho manželky je uvedeno na pomníku spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků, kteří byli popraveni v německém koncentračním táboře Mauthausenu. V lednu 2011 byl slavnostně odhalen na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze.[1]
- V ulici Čechova 2260/34 v Plzni byla 25. dubna 2017 manželům Bejblovým odhalena pamětní deska.[2]
Galerie
editovat-
manželka Antonie Bejblová, rozená Chalupová
-
Pamětní deska manželů Bejblových v Čechově ulici v Plzni
-
Pomník spolupracovníků parašutistů a jejich rodinných příslušníků na terase kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- ŠMEJKAL, Pavel a PADEVĚT, Jiří. Anthropoid. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2555-5
- ŠMEJKAL, Pavel. Protektorátem po stopách parašutistů: Vojáci - odbojáři - památníky. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2614-9
- JANÍK, Vlastislav. Příběhy hrdinů: monografie odbojářů zavražděných v koncentračním táboře Mauthausen za pomoc parašutistům ze skupin Anthropoid, Silver a, Out Distance, Intransitive a Tin. Vydání první. vyd. Praha: Akademie, 2022. ISBN 978-80-200-3276-8.
- JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-904878-5-7, ISBN 978-80-7649-038-3
Reference
editovat- ↑ N, Resslova 9a 120 00 Praha 2 Česká republika 50° 4' 33 1932"; MAPY, 14° 25' 0 0336" EZobrazit na mapě: Google. Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-20 [cit. 2025-01-25]. Dostupné online.
- ↑ Článek o odhalení pamětní deska manželů Bejblových na stránkách Šumava.cz
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Bejbl na Wikimedia Commons
- Karta legionáře Jana Bejbla na stránkách Legie 100
- Vlastislav Janík - Příběh rodiny Bejblových na stránkách Mauthausen koncentrační tábor
- Operace Anthropoid / Rodina Bejblových; Jan Bejbl (* 26. září 1893 Vídeň – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) na YouTube – Datum: 14. ledna 2024; Autor: Podkást pro každého (Autor textu: Vlastislav Janík); Stopáž: 22 minut a 20 sekund