Wikipedie

Jan Antonín Pitínský

český básník, divadelní režisér a spisovatel

Jan Antonín Pitínský, vlastním jménem Zdeněk Petrželka (* 30. října 1955 Gottwaldov) je český básník, spisovatel, dramatik a divadelní režisér. Žije v Brně, Luhačovicích, Zlíně a Praze.[1] Za svoji práci byl již několikrát oceněn Cenou Alfréda Radoka, v říjnu 2007 též cenou Ministerstva kultury České republiky.

Jan Antonín Pitínský
Narození30. října 1955 (69 let)
Zlín
Povoláníspisovatel, režisér, básník, dramatik, překladatel, divadelní režisér, dramaturg a knihovník
Tématadivadlo, divadelní režie, literatura a překladatelská činnost
OceněníCena ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla (2007)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ve svých divadelních režiích původní autorův text sám literárně dotváří a upravuje.

Život

editovat

Po vystudování gymnázia a Střední knihovnické školy v Brně vystřídal několik zaměstnání. V roce 1975 založil soubor Dětské studio Divadla na provázku, kde chtěl vychovat novou generaci herců. Za tři roky na to se stal inspicientem Divadla na provázku do roku 1980. Roku 1979 začal připravovat scénář z poezie ruských básníků s názvem Lyrická agrese a rok na to uskutečnil hru Pocta Dostojevskému na ulici Česká v Brně. Vše skončilo po 10 minutách, kdy účastníky zatkla policie a odvedla je na výslech. Po výslechu byl udělen všem účinkujícím i J. A. Pitínskému zákaz činnosti, proto odjel na tři 3 roky do podhůří Jeseníků, kde pracoval mimo divadlo. Poté se vrátil zpátky do Brna, kde začal formovat soubor Ochotnický kroužek s Petrem Osolsobě v Obvodním kulturním a vzdělávacím středisku na Šelepově ulici a dali dohromady a začali zkoušet hru Amerika od Kafky. V této době si vytvořil pseudonym Jan Antonín Pitínský, kvůli svému zákazu činnosti. Pseudonym vznikl narychlo z vesnice Pitín, ze které pocházel jeho otec. V Ochotnickém kroužku napsal a poté i zrežíroval několik her.

Roku 1988 se Ochotnický kroužek dělil o prostor s HaDivadlem, s jehož souborem navázal dobrý vztah. Když se pak HaDivadlo přestěhovalo na Sukovu ulici, vznikl už pouze soubor HaDivadlo, kde se v roce 1990 J. A. Pitínský stal druhým režisérem souboru vedle Arnošta Goldflama a tím se stal profesionálním režisérem. Předtím, než nastoupil do Hadivadla, inscenoval s absolventským ročníkem činoherního herectví na JAMU hru Touha stát se indiánem od Franze Kafky. Poté s celým kolektivem HaDivadla dal dohromady prostor Kabinet Múz, kterému dal ducha a začal zkoušet autorskou hru Tutuguri, která měla premiéru 20. května 1991. Poté měl ještě několik dalších představení v HaDivadle do roku 1992, kdy kvůli osobním problémům soubor opustil. Začal hostovat po celé České i Slovenské republice.

V roce 1996 se vrátil do HaDivadla, kde začal zkoušet hru Jób, za kterou nakonec dostal cenu Alfréda Radoka.

Výběr inscenací: v Mahenově divadle Město plné prachu (1991) a Rosmersholm (2003), v pražském Divadle Na zábradlí mimo jiné Táňa, Táňa; Ritter – Dene – Voss; Divadelník; v Městském divadle ve Zlíně Osm a půl (a půl), Její pastorkyňa, Proces, Dialogy Karmelitek, Smrt Hippodamie, v HaDivadle v Brně Král Oidipús, Deadwood, v pražském Dejvickém divadle režíroval Sestru Úzkost a Spřízněné volbou, v Divadle v Dlouhé Kouzelný vrch, v plzeňském Divadle J. K. Tyla operu Dido a Aeneas, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti Gazdinu robu a Bratry Karamazovy, v Divadle Husa na provázku Evangelium svatého Lukáše, v pražském Národním divadle několik inscenací - poprvé 1998 J.Durych: Bloudění.

Dílo

editovat
  • Ananas, medium-fox – thriller (1987)
  • Matka (1988)
  • Deska aneb Antonína Beneše cesta z Řídče do Brodku, na konec světa a zase zpátky (autor: Miloš Černoušek a J. A. Pitínský)
  • Projekt a dálavy Kabinetu múz očima J.A.P. (uveden v prvním buletinu HaDivadla 5. května 1991)
  • Pokojíček – divadelní hra (1993)
  • Praha. Intimní deník hrdiny – próza (1993)
  • Wolker a Bezruč. Kronika roku 1985 – román-deník (1995)
  • Buldočina aneb Nakopnutá kára – divadelní hra (1995)
  • Matka – sociální drama, Praha : Krystal : Divus, 1995, zpracováno jako rozhlasová hra, režie: Jan Antonín Pitínský, Český rozhlas Brno, 2013.[2]
  • Jób – (1996)
  • Ananas, Brno : Větrné mlýny, 1997, ISBN 80-902073-6-7
  • Lulku tatíčkovi – sbírka básní (2002), ISBN 80-7227-144-X

Divadelní režie (výběr)

editovat

Literatura

editovat
  • RESLOVÁ, Marie, Ondřej ČERNÝ, Jan DVOŘÁK, Zdeněk HOŘÍNEK, Hubert KREJČÍ, Eva PETLÁKOVÁ a Egon L. TOBIÁŠ. J.A. Pitínský: od Ameriky k Daliborovi. Praha: Pražská scéna, 2001. Režie. ISBN 80-86102-01-7.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Jan Antonín Pitínský Archivováno 23. 9. 2013 na Wayback Machine. na Portálu české literatury
  2. ↑ Jan Antonín Pitínský: Matka Archivováno 23. 9. 2013 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
  3. ↑ Spříznění volbou na stránkách Dejvického divadla
  4. ↑ Ritter, Dene Voss Archivováno 29. 9. 2013 na Wayback Machine. v archivu Divadla Na zábradlí
  5. ↑ Úklady a láska Archivováno 29. 9. 2013 na Wayback Machine. v archivu Divadla Na zábradlí
  6. ↑ Nože ve slepicích Archivováno 29. 9. 2013 na Wayback Machine. v archivu Divadla Na zábradlí

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Antonín_Pitínský&oldid=23658027“