Wikipedie

Jan Antoš

český spisovatel

Jan Antoš (1. ledna 1860 Praha – 6. června 1899 Praha[1]) byl český úředník a spisovatel. Působil jako pokladník Ústřední matice školské. Psal povídky a novely, uveřejňované převážně v časopisech.

Jan Antoš
Jan Antoš
Jan Antoš
Narození1. ledna 1860
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí6. června 1899 (ve věku 39 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povoláníspisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se 1. ledna 1860 jako syn Jana Antoše[2] (1836-1913),[3] domovníka pražského Sokola, a jeho manželky Terezie roz. Kunstové[2] (1837-1919).[4]

Studoval pražskou reálku a obchodní akademii. Potom pracoval v zastavárně První občanské záložny[5] a od roku 1885 jako úředník Ústřední matice školské,[6] určitou dobu též ve funkci pokladníka.[7]

Roku 1893 se v Hulíně oženil s Františkou roz. Pečníkovou (1873-??).[8]

V posledních dvou letech života trpěl chorobou mozku.[9] Prudké bolesti hlavy a nespavost ho přivedly k tomu, že se 24. února 1899 v Královské oboře pokusil o sebevraždu zastřelením. Se střelnou ranou na hlavě byl zachráněn strážníkem a odvezen do všeobecné nemocnice.[10] 27. února byl odtud na vlastní žádost propuštěn.[11] Odebral se pak na venkov, kde chtěl najít úlevu na čistém vzduchu v přírodě.[12] Nemoc ale postupovala a Antoš, který začal být nebezpečný sobě i svému okolí, byl převezen do pražského ústavu choromyslných. Tam 6. června 1899 zemřel.[7]

Byl vzpomínán jako tichý, svědomitý pracovník, který si svou činností pro Ústřední matici školskou získal všeobecnou úctu a vážnost.[12] Po jeho sebevražedném pokusu se ale začaly objevovat fámy, že se při vedení pokladny dopouštěl defraudací. K jejich šíření přispěl také velkoobchodník obuví Adolf Diamant, který 15. května 1899 v pražské restauraci přede svědky prohlásil: „Zde se vybírají příspěvky na Matici a zatím úřadnictvo Matice…“ (naznačil rukou krádež, a pokračoval:) „Pokladník Matice také … a na to se střelil.“[13] Za tento výrok na něj vedení ÚMŠ společně s Antošovým otcem a vdovou podali žalobu. U soudu obchodník přiznal, že pro svůj výrok neměl žádný důkaz a pronesl jej z nerozvážnosti. V rámci dojednaného smíru se omluvil a zaplatil 175 zlatých Matici a 35 zlatých na úhradu soudních výdajů.[14] (Že byla pokladna vedena řádně, zjistilo vedení Matice už v únoru, když po Antošově sebevražedném pokusu provedli kontrolu a nenašli žádné nedostatky.)[10]

Dílo

editovat

První literární díla, novely Král Lear a Na ohradě, uveřejnil v České včele v roce 1878. V následujících letech pak napsal řadu dalších próz, například pro Národní listy a časopisy Šotek, Lumír, Květy nebo Zlatá Praha.[5] Knižně vydal:[15]

  • Skizzy a studie novelistické (1884)
  • Drobné novely (1889)
  • Všední příběhy (1896)

Na motivy jedné z povídek ve Všedních příbězích napsal jednoaktovku Paní Borecká. Jeho poslední novelu, Boj o smír, vydal roku 1898 Světozor.[9]

Byl literárním samoukem, neškoleným, ryze citovým spisovatelem. Současníci na jeho pracích oceňovali originální nápaditost, hraničící někdy až s bizarní invencí, a schopnost vyvolat u čtenářů vzrušující napětí nebo dojetí. Jejich hodnotu ale snižuje nedostatek literárního vzdělání a vliv, který na ně měly autorovy existenční problémy.[9]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u Apolináře, sign. AP Z34, s. 324
  2. ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 154 • 1836 • Antoš, Jan. Dostupné online.
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých HOL Z4, s. 15. Dostupné online.
  4. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých HOL Z5, s. 65. Dostupné online.
  5. ↑ a b Kronika. Zlatá Praha. 6. 1899, roč. 16, čís. 31, s. 372. Dostupné online. 
  6. ↑ Ústřední Matice školská. Národní listy. 1885-02-18, roč. 25, čís. 48, s. 3. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  7. ↑ a b Jan Antoš. Národní politika. 1899-06-07, roč. 17, čís. 156, s. 2. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  8. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků, list 153 • 1860 • Antoš, Jan. Dostupné online.
  9. ↑ a b c Úmrtí. Světozor. 6. 1899, roč. 33, čís. 31, s. 372. Dostupné online. 
  10. ↑ a b Churavostí dohnán k zoufalství. Národní listy. 1899-02-25, roč. 39, čís. 56, s. 3. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  11. ↑ Jan Antoš. Národní politika. 1899-02-28, roč. 17, čís. 59, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  12. ↑ a b Jan Antoš zemřel. Národní listy. 1899-06-07, roč. 39, čís. 156, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  13. ↑ Ze soudní síně. Pomlouvač »Ústř. Matice školské«. Národní listy. 1899-07-22, roč. 39, čís. 201, s. 4. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  14. ↑ Ze soudní síně. Pomlouvač »Ústř. Matice školské«. Dokončení. Národní listy. 1899-07-23, roč. 39, čís. 202, s. 13. Dostupné online [cit. 2015-07-25]. 
  15. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Antoš&oldid=24187540“