James Richard Dacres

James Richard Dacres (1749, Gibraltar6. ledna 1810) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od dětství a zúčastnil se řady válečných tažení, převážně proti Francii. Aktivní kariéru završil za napoleonských válek jako vrchní velitel na Jamajce (1804–1808). V roce 1805 dosáhl hodnosti viceadmirála.

Viceadmirál James Richard Dacres
Rytina z roku 1811
Rytina z roku 1811
Vrchní velitel Royal Navy na Jamajce
Ve funkci:
1804 – 1808
PředchůdceSir John Duckworth
NástupceSir Bartholomew Rowley

Narozeníúnor 1749
Gibraltar
Úmrtí6. ledna 1810 (ve věku 60 let)
DětiJames Dacres
Barrington Dacres
PříbuzníRichard Dacres (sourozenec)
James Richard Dacres[1], Arabella Dacres[1], Hew Dalrymple Dacres[1], Eleanor Dacres[1], Frances Dacres[1], Mary Dacres[1] a Louisa Dacres[1] (vnoučata)
Profesenámořní důstojník
CommonsJames Richard Dacres (1749–1810)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat

Narodil se na Gibraltaru jako nejstarší syn Richarda Dacrese, který působil jako úředník ve vojenské správě. Do Royal Navy vstoupil již v závěru sedmileté války a jako prostý námořník zbohatl díky kořisti ze zajaté španělské lodi Hermione. Jako nižší důstojník sloužil poté na několika lodích a již ve dvaceti letech byl jmenován poručíkem (1769). V roce 1776 dosáhl hodnosti komandéra, poté se zúčastnil války proti USA a v roce 1780 byl povýšen na kapitána. Po delší době mimo aktivní službu se vrátil na moře za válek proti revoluční Francii a zúčastnil se útoku na Port-au-Prince. Po návratu do Anglie sloužil pod admirálem Hoodem v Lamanšském průlivu, později se připojil k admirálu Jervisovi ve Středozemním moři a zúčastnil se bitvy u mysu sv. Vincenta (1797). V roce 1799 byl povýšen na kontradmirála a po uzavření míru s Francií byl jmenován velitelem v přístavu Plymouth (1802–1803). Po obnovení válečného stavu s napoleonskou Francií odplul na Jamajku, kde nejprve sloužil pod admirálem Duckworthem a v letech 1804–1808 zde byl vrchním velitelem. V roce 1805 byl povýšen na viceadmirála[2] a v Karibiku získal značné bohatství převzetím kořistí ze zajatých francouzských lodí. V roce 1808 se ze zdravotních důvodů vrátil do Anglie, kde nedlouho poté zemřel následkem pádu z koně.

V roce 1777 se oženil s Eleanor Pearce, měli spolu dva syny, oba byli též důstojníky Royal Navy. Starší Barrington padl v hodnosti kapitána během napoleonských válek v roce 1806, mladší syn James (1788–1853) dosáhl u námořnictva hodnosti viceadmirála.

Reference

editovat
  1. a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Služební postup admirála Jamese Richarda Dacrese na webu threedecks dostupné online

Literatura

editovat
  • KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; 198 s. ISBN 978-80-7557-145-8
  • ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017; 504 s. ISBN 978-80-7557-041-3

Externí odkazy

editovat