Jaderná elektrárna Chinon
Jaderná Elektrárna Chinon (francouzsky Centrale nucléaire de Chinon) je provozní jaderná elektrárna ve Francii. Nacházející se 10 km severozápadně od francouzského města Chinon. Celkově areál obsahuje 7 jaderných reaktorů, ze kterých byly tři zastaralé vyřazeny z provozu. Elektrárnu provozuj státní společnost Électricité de France a zaměstnává asi 1500 lidí. Celkový výkon elektrárny je 3816 MW.[1]
| Jaderná elektrárna Chinon | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Francie |
| Umístění | Avoine, Indre-et-Loire |
| Stav | v provozu |
| Začátek výstavby | 1. února 1957 |
| Zprovoznění | 1. února 1964 |
| Vlastník | EDF |
| Zhotovitel | Framatome, Alstom |
| Provozovatel | EDF |
| Jaderná elektrárna | |
| Reaktory v provozu | 4 × 954 MW |
| Odstavené reaktory | 1 × 80 MW 1 × 230 MW 1 × 480 MW |
| Typ reaktorů | UNGG Framatome M310 - CP2 |
| Palivo | Uran 235U |
| Elektrická energie | |
| Celkový výkon | 3 816 MW |
| Roční výroba | 23 925 GW·h |
| Koeficient využití | 71,6% |
| Souřadnice | 47°13′50″ s. š., 0°10′14″ v. d. |
| Kód památky | ACR0000353 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie a technické informace
editovatPočátky a výstavba prototypů
editovatHistorie elektrárny Chinon sahá do 50. let 20. století. V roce 1955 bylo rozhodnuto, že bude objednán předběžný projekt jaderného reaktoru s grafitovým moderátorem nezbytného pro výrobu plutonia, které Francie potřebovala pro své atomové bomby. Reaktor měl také sloužit k výrobě elektrické energie. Reaktor měl nést označení EDF-1.[2] Výstavba tohoto reaktoru byla zahájena 1. února 1957 jakožto prvního komerčního reaktoru ve Francii s hrubým výkonem 80 MW a čistým 70 MW.[3][4] Později, 1. srpna 1959 a 1. března 1961 byla zahájena výstavba dvou podobných reaktorů o vyšším výkonu, které byly označovány EDF-2 a EDF-3. Tyto reaktory měly výkon 230 MW a 480 MW hrubých a 180 a 360 MW čistých.[5][6] Rozdíl mezi čistým a hrubým výkonem je vlastní spotřeba bloku a jeho systémů. Tři souběžně budované reaktory byly přifázovány do národní sítě 14. června 1963, 24. února 1965 a 4. srpna 1966. Do komerčního provozu byly chronologicky uváděny ve dnech 1. února 1964, 24. února 1965 a 4. srpna 1966, což znamená, že bloky 2 a 3 zahájily připojování k síti a komerční provoz ve stejný den.[5][6]
Vyřazení z provozu
editovatPrvní z bloků o výkonu 80 MW byl trvale uzavřen 16. dubna 1973.[4] Do roku 1984 byl částečně rozebrán a do roku 1986 přeměněn na muzeum s názvem La Boule.[7][8] Zbývající dva reaktory byly uzavřeny 14. června 1985 a 14. června 1990.[5][6]
Bloky 4 až 7
editovatPo rozhodnutí opustit sektor jaderných reaktorů s grafitovým moderátorem a přírodním uranem bylo v plánu vybudovat v areálu elektrárny až čtyři nové moderní tlakovodní reaktory. Zvolen byl model Framatome M310 v provedení CP2. Reaktor Framatome M310 je vývojem amerického reaktoru Westinghouse M310. Tento typ reaktoru má 3 smyčky a výšku aktivní zóny 10 stop, dle názvu modelu M310. Reaktor dále obsahuje tři parogenerátory, jeden na smyčku. Výkon každého z nich je 954 MW hrubých a 905 MW čistých.[9][10][11][12]
Výstavba a uvedení do provozu
editovatVýstavba prvních dvlou byla zahájena 1. března 1977. Připojeny k síti byly 30. listopadu 1982 a 29. listopadu 1983 a komerční provoz následoval ve dnech 1. února 1984 a 1. srpna 1984.[9][10]
Výstavba druhé dvojice reaktoru začala 1. října 1980 a 1. února 1981. Synchronizace se sítí mohla začít 20. října 1986 a 14. listopadu 1987. Bloky byly po testování uvedeny do komerčního provozu 4. března 1987 a 1. dubna 1988.[11][12]
Informace o reaktorech
editovat| Reaktor | Typ reaktoru | Výkon | Zahájení
výstavby |
Připojení k síti | Uvedení do provozu | Uzavření | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Čistý | Hrubý | ||||||
| Chinon-1[4] | UNGG - EDF-1 | 70 MW | 80 MW | 1. 2. 1957 | 14. 6. 1963 | 1. 2. 1964 | 16. 4. 1973 |
| Chinon-2[5] | UNGG - EDF-2 | 180 MW | 230 MW | 1. 8. 1959 | 24. 2. 1965 | 24. 2. 1965 | 14. 6. 1985 |
| Chinon-3[6] | UNGG - EDF-3 | 360 MW | 480 MW | 1. 3. 1961 | 4. 8. 1966 | 4. 8. 1966 | 15. 6. 1990 |
| Chinon-4[9] | Framatome M310 - CP2 | 905 MW | 954 MW | 1. 3. 1977 | 30. 11. 1982 | 1. 2. 1984 | |
| Chinon-5[10] | Framatome M310 - CP2 | 905 MW | 954 MW | 1. 3. 1977 | 29. 11. 1983 | 1. 8. 1984 | |
| Chinon-6[11] | Framatome M310 - CP2 | 905 MW | 954 MW | 1. 10. 1980 | 20. 10. 1986 | 4. 3. 1987 | |
| Chinon-7[12] | Framatome M310 - CP2 | 905 MW | 954 MW | 1. 2. 1981 | 14. 11. 1987 | 1. 4. 1988 | |
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ PRIS - Country Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné online.
- ↑ theses.univ-lyon2.fr [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné online.
- ↑ 14 juin 1963 : Chinon appuie sur le bouton nucléaire. La Tribune [online]. 2013-07-22CEST07:45:00+0200 [cit. 2024-09-11]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b c PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c d PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-10]. Dostupné online.
- ↑ Nuclear Museum of Chinon - Practical information and Direction. www.geniustour.com [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné online.
- ↑ Centrale nucléaire de Chinon A. web.archive.org [online]. 2011-03-07 [cit. 2024-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-07.
- ↑ a b c PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-10]. Dostupné online.
- ↑ a b c PRIS - Reactor Details. pris.iaea.org [online]. [cit. 2024-09-10]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaderná elektrárna Chinon na Wikimedia Commons
