Jacquette de Montbron

Jacquette de Montbron [nebo de Montbron] (1542?– 28. června 1598) byla francouzská humanistka a architektka. Patřila ke dvorním dámám Kateřiny Medicejské a Luisy Lotrinské. Byla jedinou ženou v rámci francouzské renesance, která navrhla a realizovala nové architektonické prvky a motivy.

Jacquette de Montberon
Narození	1542
Úmrtí	28. června 1598 (ve věku 55–56 let)
Povolání	architektka
Významná díla	Château de Bourdeilles Château de Matha
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Životopis

Narodila se jako třetí dcera do rodiny Françoise de Montbron (nebo Montberon), barona z Villefortu a Beaulieu a Marie-Jeanne de Montpezat. Po smrti svého staršího bratra René de Montbron, barona d'Archiac, který byl zabit v bitvě u Gravelines, se stala dědičkou rodinného majetku. Ve svých šestnácti letech byla provdána za Andrého de Bourdeille (*1519), vikomta z Bourdeilles, poručíka krále Jindřicha III. Jeho mladším bratrem byl spisovatel a voják Pierre de Bourdeilles, častěji známý jako abbé de Brantôme. Do manželství přinesla věnem majetky v Matha, Archiac a Sertonville v provincii Angoumois. Měli šest dětí, čtyři dcery a dva syny. V roce 1582 manžel spadl s koně a na následky pádu zemřel.

Zámek Matha ve Francii s renesančním pavilonem, postaveným v letech 1582 až 1587

V letech 1582 až 1587 stavěla v Matha zámek. Studovala mimo jiné knihy italského architekta Sebastiana Serlia, jehož dílem se inspirovala.

V roce 1587 vstoupila do služeb královny matky Kateřiny Medicejské. Královna si ji oblíbila a stala se její dvorní dámou. Až do roku 1588 trávila čas u panovnického dvora Valois. Po návratu domů do Périgordu se stýkala se svým švagrem Brantômem, který byl jejím obdivovatelem a filozofem a spisovatelem Jeanem Danielem de Champagnac. Udržovala také korespondenci se svými známými u královského dvora. Podporovala a šířila umění. Svoje nadání pro geometrii a architekturu uplatnila při stavbě renesančního zámku vedle středověké pevnosti Bourdeille. Přála si získat příspěvek od královny matky, ale ta zemřela v roce 1589. Stala se dvorní dámou Luisy Lotrinské a získala čtyři tisíce korun, který použila na dostavbu svého zámku Bourdeille v Périgordu.

Během „Války tří Jindřichů“ poskytla ochranu katolickým představitelům a odmítla je vydat Jindřichovi I. Bourbon-Condé, který patřil mezi hlavní vůdce protestantské strany. Princ zemřel v březnu 1588 a jeho hrozba zanikla.

V roce 1596 zemřela dcera Renée. Tato událost ji přivedla do melancholie a 28. června 1598 Jacquette de Montbron zemřela ve věku padesáti šesti let v Archiac. Nikdy se znovu neprovdala.

Nekrolog napsal švagr Brantôme, jehož zprávy a informace jsou považovány za primární zdroj faktů o jejím životě. Popisoval ji jako kultivovanou filozofku, lingvistku a humanistku. V rámci svých sympatií ji definoval v roli architektky i jako návrhářku nových řešení „velmi odbornou a geniální“.

Stavitelka a architektka

Na přelomu šestnáctého a sedmnáctého století se architektuře věnovalo několik vlámských a italských žen. Francouzka Jacquette de Montbron se starala o rodinná sídla v Matha a Bourdeilles nejen z finančního hlediska. Kromě toho realizovala stavební projekty i některé sochy na fasádě zámku Bourdeilles. První zkušenosti získala v průběhu pobytu u Kateřiny Medicejské, která jí byla vzorem při vzdělávání a také ji finančně podporovala.

Studovala stejně jako další renesanční stavitelé a architekti geometrii a perspektivu. Získávala zkušenosti na základě studia starověké architektury. Například lze zmínit práce Vitruvia nebo Andrey Palladio. Vlastnila rozsáhlou knihovnu a studovala práce francouzských předchůdců (zámek Chenonceau) nebo italské stavitele jako byl Michelangelo Buonarroti.

Současní kritici jí připisují originální pohled a vkus. V rámci francouzské renesance navrhla a realizovala nové architektonické motivy. Například na zámku v Matha je patrna florentská a michelangelská inspirace. Robustnost a vertikální fasády zámku zmírňuje střídání oken i horizontálními trámy. Na zámku Bourdeilles je podobnost s italskou inspirací ještě patrnější díky symetriím, které „zjemňují“ jeho masivní a geometrický, zjednodušený vzhled a také plochými střechami. Obě sídla prezentují zhodnocování prostoru a hledání pohodlí. V Bourdeilles celková kompozice budovy respektuje klasická pravidla své doby, ale je doprovázena volbou detailů, které předjímají dekorativní důraz blížící se manýrismu. Dekorativní i architektonické prvky a nápady Jacquette de Montbron se šířily a mnoho šlechtických domů v  Périgordu následovalo příkladu zámku Bourdeilles.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacquette de Montberon na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacquette de Montberon na Wikimedia Commons

Portály: Architektura a stavebnictví | Historie | Lidé | Francie