Jacques Pierre Brissot

francouzský revolucionář, vůdce girondistů

Jacques Pierre Brissot, zvaný de Warville (14. ledna 1754 v Chartres31. října 1793 v Paříži) byl francouzský revolucionář vůdce girondistů během Velké Francouzské revoluce.

Jacques Pierre Brissot
Narození15. ledna 1754
Chartres
Úmrtí31. října 1793 (ve věku 39 let)
Paříž
Příčina úmrtípoprava stětím
Místo pohřbeníKatakomby
Alma materOrleánská univerzita
Povolánípolitik, novinář, diplomat, překladatel, soudce a advokát
Oceněníspolečník Americké akademie umění a věd
Politická stranaGirondisté
ChoťFélicité Brissot de Warville
DětiAnacharsis Brissot de Warville
PříbuzníFélix Brissot de Warville (vnuk)
Funkceposlanec francouzského Národního shromáždění (1791–1792)
poslanec francouzského Národního shromáždění (1792–1793)
PodpisJacques Pierre Brissot – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

Narodil se jako syn hostinského a dostalo se mu širokého právního vzdělání. Pracovat začal v kanceláři prokurátora v Paříži. Tehdy vznikla jeho první odborná díla: Theorie des lois criminelles (1781) a Bibliothèque des lois criminelles (10 svazků, 1782-1786), týkající se teorie právní vědy a jsou dokladem toho, jak úzce Brissot srostl s etikou Rousseaua. První dílo bylo věnováno Voltairovi a bylo starým filosofem příznivě přijato.

 
Bibliothèque philosophique du Législateur, du Politique, du Jurisconsulte, 1782

Brissot byl znám jako plodný novinář a byl spolupracovníkem četných redakcí (Mercure, Courrier de l’Europe aj.). Ve jménu služby lidstvu plánoval zasedání evropských učenců a v Londýně začal vydávat v kontextu tohoto plánu časopis Journal du Lycée de Londres. Plán byl neúspěšný a brzy po svém návratu byl Brissot uvězněn v Bastille s nařčením z uveřejnění protistátních spisů. Za čtyři měsíce byl propuštěn, věnoval se dále psaní pamfletů a brzy musel na delší dobu emigrovat do Londýna.

Při svém druhém pobytu v Londýně se seznámil s předními abolicionisty a později založil v Paříži Société des amis des noirs (Společnost přátel černochů), které byl předsedou v letech 1790-1791. Roku 1791 uveřejnil třísvazkové dílo Voyage dans les États-Unis de l’Amérique septentrionale (Cesta do Spojených států Severoamerických). Od prvopočátku srdcem i duší podpořil revoluci. Od roku 1789 do 1793 vydával Patriote français a jako informovaný a schopný člověk širokého rozhledu převzal i přední roli v politice.

Po dobytí Bastily mu byly symbolicky předány klíče od pevnosti. Známým se stal svými projevy v Klubu jakobínů a byl zvolen členem městského zastupitelstva Paříže a poté i poslancem Ústavodárného shromáždění, později Národního konventu. Jeho zkušenosti mu umožnily během Ústavodárného shromáždění zabývat se zahraničními záležitostmi a v této době vedl zahraniční politiku Francie.

Vypovězení války císaři 20. dubna 1792 a Anglii 1. července 1792 jsou z velké části jeho dílem. Byl to opět Brissot, kdo dal válce její revoluční charakter stálou cílenou propagandou. Stal se hlavou revoluční strany girondistů, kterým se též říkalo brissotinci - značně zjednodušeno: bojovali za demokratickou společnost při odmítání zbytečného násilí a krveprolévání. Pierre Vergniaud byl jistě lepším řečníkem, ale Brissot byl muž širokého rozhledu, špičkově vzdělaný a nevyčerpatelně aktivní. V rozhodujících chvílích však zůstal váhavý a nenalezl způsob boje proti převažujícím tendencím radikalizace revoluce. Jeho strana byla poražena Horou a na vedoucí činitele girondistů byl 2. června 1793 vydán zatykač. Brissot se pokusil utéci v přestrojení, ale v Moulins byl zatčen. Během procesu bylo jeho vystupování nesmírně důstojné a klidné. Zemřel se svými druhy girondisty na popravišti 31. října 1793.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat