Wikipedie

Jacques Lipchitz

francouzský sochař

Jacques Lipchitz (22. srpna 1891, Druskieniki, Grodenská gubernie, nyní Litva – 16. května 1973, Capri) byl naturalizovaný francouzský sochař, od roku 1939 žijící v USA. Patří k zakladatelům kubistického sochařství.

Jacques Lipchitz
Amedeo Modigliani, portrét Jacquese a Berthe Lipchitz (1916)
Amedeo Modigliani, portrét Jacquese a Berthe Lipchitz (1916)
Narození22. srpna 1891
Druskininkai
Úmrtí26. května 1973 (ve věku 81 let)
Capri
Místo pohřbeníHar ha-Menuchot
Alma materVilenská reálná škola (do 1909)
Národní vysoká škola krásných umění
Julianova akademie
Povolánísochař, malíř, ilustrátor, kreslíř, výtvarník a umělec
Významná dílaJohn F. Kennedy Memorial
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Jacques Lipchitz, narozen jako Chaim Jacob Lipschitz, byl synem židovského stavitele v Grodenské gubernii (na hranici s Vilenskou gubernií, na území dnes patřící Litvě). Pod vlivem otce nejprve začal studovat ve Vilniusu stavební inženýrství, ale roku 1909 odešel do Paříže a s podporou své matky se zapsal ke studiu na École des Beaux-Arts, Colarossiho akademii a Julianově akademii. V Louvru studoval zejména sochy archaického Řecka, Egypta a románského období a rané gotiky.

V Paříži se seznámil s komunitou umělců žijící na Montmartru a Montparnassu. Lipchitz již roku 1912 vystavoval na Salonu Société Nationale des Beaux-Arts a na Podzimním salonu a po roce 1913, kdy ho mexický malíř Diego Rivera seznámil s Pablem Picassem, je ovlivněn kubismem. Roku 1920 měl první autorskou výstavu v Galerie L’Effort Moderne Léonce Rosenberga a roku 1922 vytvořil pět basreliéfů v Merionu v Pensylvánii na objednávku Barnesovy nadace. Smlouvu s Rosenbergem Lipchitz zrušil, aby se mohl věnovat svobodné tvorbě, ale brzy se ocitl ve finančních problémech.

V letech 1924-25 se Lipchitz stal francouzským občanem, oženil se s Berthe Kirosser a přestěhoval se do Boulogne-sur-Seine. V roce 1935 měl první velkou výstavu v New Yorku.

Po okupaci Francie za druhé světové války uprchl s pomocí amerického novináře Variana Frye přes Marseille do Spojených států. Zde se usadil v Hastings-on-Hudson v New Yorku. Roku 1949 vystavoval na 3. mezinárodní výstavě sochařství v Philadelphia Museum of Art a jeho retrospektivní výstava v Museum of Modern Art v New Yorku roku 1954 putovala do Walker Art Center v Minneapolis a Cleveland Museum of Art. V letech 1959 a 1964 vystavoval na Documenta v Kasselu.

Od roku 1963 se pravidelně vracel do Evropy a pracoval v Pietrasanta v Toskánsku, kde se spřátelil se sochařem Fiore de Henriquezem. Roku 1972 vyšla při příležitosti Lipchitzovy výstavy v Metropolitním muzeu v New Yorku jeho autobiografie.[1]

Jacques Lipchitz zemřel roku 1973 na dovolené na Capri a je pohřben v Jeruzalémě.

Dílo

editovat
 
Zpěv samohlásek, 1931-32
 
Radost ze života, 1927
 
Žena s dítětem, 1941-45
 
Vláda lidu, 1976, Philadelphia

Roku 1913 vytvořil Lipchitz sochu Hadí žena a tanečník (La femme au serpent et la danseuse), která je kombinací abstraktních prvků a kde dominuje kužel. V soše Tanečnice (La danseuse) se namísto zakřivení protínají plochy v pravých úhlech a pevném geometrickém řádu. Těmito dvěma sochami se zařadil mezi přední kubistické sochaře jako byli Alexander Archipenko, Juan Gris a Henri Laurens.

Lipchitzova socha Muž s kytarou (Homme à la guitare) z roku 1915 je zcela abstraktní dílo, které ve své době způsobilo senzaci. Jeho Reliéf z roku 1919 obsahuje plastické tvary odvozené ze skutečnosti, ale míra jejich abstrakce je taková, že představují pouhé znaky, skládané v celek, který je zcela podřízen výtvarným zákonitostem.[2]

Roku 1920 vytvořil portrét Gertrude Stein a věnoval se abstraktnímu kubismu, ale kolem roku 1930 se jeho tvorba odklání od původního pojetí kubismu a sochy představené na výstavě v galerii Jeanne Bucher se skládají ze složitých zakřivených ploch a oblých forem. Modeluje také duté plastiky, které pod vnějším obalem skrývají tajuplný vnitřní prostor (Hlava, 1928).

V polovině 30. let zkoumal využití prázdného prostoru ohraničeného lineárními formami z proužků hlíny a drátů – tedy jakousi prostorovou kresbu. Nejznámější postkubistickou plastikou Jacquese Lipchitze je Zpěv samohlásek, vytvořený roku 1932 v kameni pro francouzskou sběratelku, který je apoteózou hudby a poezie. Jeho Prométheus zápasící se supem je symbolem odporu proti fašismu a byl později vytvořen ve více variantách. Poprvé byl vystaven na Světové výstavě v Paříži roku 1937, kde byl oceněn zlatou medailí. Nový styl Lipchitzovy tvorby reaguje na bezprostřední dění ve světě, vyjadřuje smyslovější vztah k přírodě a je charakteristický vzdutými, neklidnými až barokně nadsazenými formami.[3]

Vybraná díla

editovat
  • 1914 Marin à la guitare (Námořník s kytarou) , Centre Pompidou
  • 1915 Head (Hlava), Hirschhorn Museum ve Washingtonu
  • 1916 Man with guitar (Muž s kytarou), MOMA v New Yorku
  • 1918 Nature morte (Zátiší), reliéf v kameni
  • 1923-25 Baigneur (Koupající se)
  • 1927 La joie de vivre (Radost ze života), Collection du vicomte de Noailles, Hyères, Jerusalem Museum, Israel
  • 1928-1929 Le cri (Pláč nebo křik), Parc de sculptures du Musée Kröller-Müller d'Otterlo, Nizozemsko
  • 1928 Ležící akt s kytarou
  • 1931-1932 Le Chant des voyelles (Zpěv samohlásek), Parc de sculptures du Musée Kröller-Müller d'Otterlo, Nizozemsko
  • 1932 Head (Hlava), Stedelijk Museum , Amsterdam
  • 1938 Znásilnění Evropy, Art Institute of Chicago
  • 1941-45 Mother and Child (Matka s dítětem), Honolulu Museum of Art
  • 60. léta Government of the People (Vláda lidu), dedicated 1976, Philadelphia

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jacques Lipchitz na anglické Wikipedii, Jacques Lipchitz na italské Wikipedii a Chaim Jacob Lipchitz na francouzské Wikipedii. a písemné zdroje uvedené v odkazech.

  1. ↑ Lipchitz, Jacques, My Life in Sculpture, New York, Viking Press, 1972.
  2. ↑ Igor Zhoř, Hledání tvaru, Mladá fronta, Praha 1967, s. 36
  3. ↑ Igor Zhoř, Hledání tvaru, Mladá fronta, Praha 1967, s. 37

Literatura

editovat
  • Hope, Henry Radford, “The Sculpture of Jacques Lipchitz”, New York, Plantin press, printed for the trustees of the Museum of Modern Art, 1954
  • Zhoř Igor, Hledání tvaru, nakl. Mladá Fronta, Praha 1967
  • Van Bork, Bert, “Jacques Lipchitz, The Artist at Work”, New York, Crown Publishers, 1966
  • Lipchitz, Jacques, “My Life in Sculpture”, New York, Viking Press, 1972
  • Stott, Deborah A., “Jacques Lipchitz and Cubism”, New York, Garland Pub., 1978
  • Barbier, Nicole “Lipchitz : Œuvres de Jacques Lipchiz” (1891-1973), Centre Georges Pompidou, Musée d'art moderne, 1978
  • Wilkinson, Alan G., “Jacques Lipchitz, A Life in Sculpture", Toronto, Canada, Art Gallery of Ontario, 1989

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jacques_Lipchitz&oldid=22035861“