Jacques-François Ancelot

francouzský dramatik a spisovatel

Jacques-Arsène-Polycarpe-François Ancelot (9. ledna 1794 Le Havre7. září 1854 Paříž[1]) byl francouzský dramatik a spisovatel.

Jacques-François Ancelot
Rodné jménoJacques Arsène Polycarpe François Ancelot
Narození9. ledna 1794 nebo 9. února 1794
Le Havre
Úmrtí7. září 1854 (ve věku 60 let)
bývalý 10. pařížský obvod
Alma materLyceum Pierra Corneilleho
Povolánídramatik, spisovatel, básník a libretista
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (1823)
ChoťVirginie Ancelot
Funkce30. křeslo Francouzské akademie (1841–1854)
library curator (Bibliothèque de l'Arsenal; do 1830)
PodpisJacques-François Ancelot – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a dílo

editovat

Ancelot byl synem úředníka u obchodního soudu v Le Havre. Po studiích v rodném městě a Rouenu získal díky podpoře svého strýce roku 1813 práci na námořní prefektuře v Rochefortu a o dva roky později nastoupil na ministerstvo námořnictva.[2] Do této doby se datují jeho první literární pokusy.

Roku 1816 přijalo Théâtre-Français jeho tragédii Warbeck, která ale nebyla inscenována. O tři roky později vydal své nejznámější dílo, tragédii o pěti jednáních Louis IX. (Ludvík IX.) Hra došla příznivého přijetí i u krále Ludvíka XVIII., jenž Ancelotovi udělil čestný plat 2000 franků. Od této doby si Ancelot vydělával jako knihovník v Bibliothèque de l'Arsenal. Další hra, Le Maire du palais již nebyla tak úspěšná, ale po jejím uvedení mu byl udělen Řád čestné legie v hodnosti rytíře.

V létě 1826 byl Ancelot součástí delegace maršála Auguste de Marmont do Petrohradu na korunovačních oslavách cara Mikuláše I.. Zážitky a dojmy z této cesty vyšly v následujícím roce pod názvem Six mois en Russie (Šest měsíců v Rusku), z ruské tematiky čerpá i Olga ou l’orpheline moscovite (Olga, aneb moskevský sirotek) z roku 1828.

Kvůli červencové revoluci přišel o penzi i o posty čestného správce knihovny v Arsenalu a královského knihovníka. Bez stálých příjmů se následujících deset let věnoval psaní především vaudevillů, dramat i lehkých komedií. Žádné z jeho dalších děl ale nedosáhlo úspěchu Ludvíka IX.. Ovšem tragédie Maria Padilla (1838) mu v roce 1841 vynesla místo ve Francouzské akademii, jako nástupce zesnulého filozofa Louis-Gabriela de Bonald (Křeslo 30).

V roce 1849 byl vyslán vládou do Turína, Florencie, Bruselu a dalších hlavních měst, aby jednal o mezinárodních autorských právech.

Ve věku šedesáti let Ancelot zemřel brzy ráno 7. září 1854 doma v Rue de Lille v Paříži a místo posledního odpočinku našel na Cimetière Montparnasse (10. divize).

Jeho historická hra Têtes Rondes et Cavalieres (Kulaté hlavy a kavalíři) z roku 1833, kterou napsal spolu s Xavierem Bonifacem Saintinem, posloužila za předlohu libretistovi Carlu Pepoli při psaní libreta pro Belliniho operu I puritani (Puritáni). Dalšími díly s podobným osudem byly tragédie Maria Padilla (1838), podle níž napsal Gaetano Rossi libreto ke stejnojmenné opeře Gaetana Donizettiho a Élisabeth d’Angleterre (1829), podle níž napsal Salvadore Cammarano libreto k jiné Donizettiho opeře Robert Devereux.

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jacques-François Ancelot na německé Wikipedii a Jacques-François Ancelot na francouzské Wikipedii.

  1. Matriční záznam o úmrtí 32/51
  2. Joseph Marie Quérard, Félix Bourquelot, Charles Louandre a Louis-Fernand-Alfred Maury: La Littérature française contemporaine : XIXe siècle, svazek 1 ABB-BLE. Paris: Daguin frères 1842. S. 38–42

Externí odkazy

editovat