Eliptické funkce
Eliptické funkce jsou v matematické oblasti komplexní analýzy speciálním druhem meromorfních funkcí, které splňují dvě podmínky periodicity. Nazývají se eliptické funkce, protože pocházejí z eliptických integrálů. Původně se tyto integrály vyskytovaly při výpočtu délky oblouku elipsy. Důležitými eliptickými funkcemi jsou Abelovy a Jacobiho eliptické funkce a Weierstrassova funkce. Další rozvoj této teorie vedl k hypereliptickým funkcím a modulárním formám.
Definice
editovatEliptická funkce je taková meromorfní funkce , pro kterou existují dvě komplexní čísla , lineárně nezávislá nad množinou reálných čísel, tak, že:
- a .
Eliptické funkce mají tedy dvě periody, a proto se také nazývají „dvojperiodické“.
Abelovy a Jacobiho funkce
editovatAdrien-Marie Legendre studoval eliptické integrály, a jeho práci poté rozvinuli Niels Henrik Abel a Carl Gustav Jacobi.
Abel uvažoval integrální lichou funkci rostoucí na intervalu :
- ,
jejíž inverzí získal funkce:
- ,
kde .
Jacobi uvažoval integrální funkci:
- ,
jejíž inverzí získal funkce eliptický sinus (sn), eliptický cosinus (cn) a delta amplitudu (dn):
- ,
kde .
Literatura
editovat- ČUŘÍK, František. Matematika. Praha: Česká matice technická, 1944. Dostupné online. Kapitola Eliptické funkce Legendreovy (Jakobiho), s. 108.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu eliptická funkce na Wikimedia Commons