JK 2500
JK 2500 (nesprávně Tatra JK 2500)[pozn. 1] je označení dvoumístného sportovního kupé, které zkonstruoval Július Kubinský. Název vozu je tvořen iniciálami konstruktéra (JK) a zaokrouhlenou hodnotou objemu použitého motoru (2500 ccm). Vůz byl postaven v jediném exempláři v roce 1954.
| JK 2500 | |
|---|---|
| Výrobce | Július Kubinský |
| Roky produkce | 1955[1] |
| Vyrobeno | 1 kus |
| Místa výroby | Brno,  Československo |
| Příbuzné vozy | JK Sport (1951) |
| Technické údaje | |
| Délka | 4050 mm[2] |
| Šířka | 1620 mm[2] |
| Výška | 1220 mm[2] |
| Rozvor | 2300 mm[2] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Technický popis
editovat_(owner_Hermann_Muller)_pic.JPG)
Nosný rám vozu byl ručně svařen z bezešvých ocelových trubek, na něj byla osazena ručně vyrobená karosérie smíšené konstrukce (dřevěná, oplechovaná). V zadní části vozu byly umístěny dvě palivové nádrže, každá o objemu asi 30 litrů.
Pohonnou jednotku automobilu tvořil vzduchem chlazený vidlicový zážehový osmiválec Tatra 603, uložený v přední části karoserie. Hnací síla byla převáděna čtyřstupňovou převodovkou Alfa Romeo na zadní nápravu vlastní konstrukce, typu De Dion, se samosvorným diferenciálem.[3] přední náprava pocházela z německého vojenského vozu KdF 82). Obě nápravy byly odpruženy zkrutnými tyčemi.[4] Vůz stál na patnáctipalcových litých kolech originální konstrukce.
Historie
editovatVývoj automobilu začal v roce 1951, když Kubinský pracoval v podniku Karosa Brno.[1]
Konstruktér od počátku počítal s použitím vzduchem chlazeného motoru T 603, který byl v té době vyvinut a používán pro přestavby limuzín Tatra 87, neměl ho ale k dispozici. Pro první verzi automobilu tedy jako prozatímní zdroj pohonu použil kapalinou chlazený šestiválec Alfa Romeo S6 DOC o objemu 2443 ccm a výkonu 66 kW (90 k)[4]. Drátěná kola a bubnové brzdy pocházely z vozu Lancia Aurelia. Vůz v této podobě byl dostavěn na podzim 1955 a k jeho veřejnému představení došlo v lednu 1956, kdy časopis Svět motorů zveřejnil článek Také to dovedeme.[2]
Později se Kubinskému podařilo získat motor T 603A o objemu 2545 ccm o výkonu 55,2 kW (75 k) (v provedení pro vojenský automobil Tatra 805), poskládaný z náhradních dílů. Vzhledem k nízké konstrukci automobilu musel motor podstatně upravit, aby se do karosérie vešel (například byl použit jeden tlačný větrák z Pragy V3S namísto páru větráků jako v T 805).[4] Zároveň se pod přední kapotou uvolnilo místo po vodním chladiči, kam bylo nově umístěno náhradní kolo.
Roku 1958 byl vůz předveden v Kopřivnici, kde ho pak dva týdny testovali podnikoví soutěžní jezdci Alois Mark a Adolf Veřmiřovský. Vedení továrny mělo zájem o malosériovou výrobu nejméně pěti kusů, ale ty byly později zamítnuty. Kubinský aspoň dostal nabídku na zaměstnání v konstrukčním oddělení Tatry[4] a pro svůj vůz získal nový motor T 603 (proto nesprávné označení Tatra JK 2500) vyladěný na 105 kW (143 k) [zdroj?], po jehož zamontování vůz mohl dosahovat rychlosti až 200 km/h.[3], což si vyžádalo účinnější a rozměrnější brzdy – kvůli nim vůz dostal patnáctipalcová litá kola Kubinského vlastní konstrukce.
Július Kubinský vlastnil svůj automobil celkem 13 let a po celou tuto dobu na něm prováděl další úpravy. Nakonec vůz prodal,[5] další osud vozu není známý a není jisté, zda se vůbec dochoval.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Toto nesprávné pojmenování vzniklo v Česku pravděpodobně z důvodu použitého, druhého motoru. Viz níže.
Reference
editovat- ↑ a b TUČEK, Jan. Brněnský drak: JK 2500. Automobil Revue. Roč. 2000, čís. 5, s. 39–40. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1211-9555.
- ↑ a b c d e VOLF, Ing. Vladislav. Také to dovedeme!. Svět motorů. Roč. 1956, čís. 2, s. 46. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. ISSN 1213-8991.
- ↑ a b TULIS, JUDr. Jan. Automobilové snění: JK 2500. Auto magazín. Roč. 1993, čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ a b c d TUČEK, Jan. Splněný sen: JK 2500. AutoForum magazín. Roč. 2000, čís. 3, s. 86–89. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ NOVOTNÁ, Jana. Július Kubinský a jeho JK 2500 (1952 – 1958). Design trend. Roč. 2001, čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
