Wikipedie

Jan Antonín Pitínský

český básník, divadelní režisér a spisovatel
(přesměrováno z J. A. Pitínský)
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Jan Antonín Pitínský, vlastním jménem Zdeněk Petrželka (* 30. října 1955 Gottwaldov) je český básník, spisovatel, dramatik a divadelní režisér. Žije v Brně, Luhačovicích, Zlíně a Praze.[1] Za svoji práci byl již několikrát oceněn Cenou Alfréda Radoka, v říjnu 2007 též cenou Ministerstva kultury České republiky.

Jan Antonín Pitínský
Narození30. října 1955 (69 let)
Zlín
Povoláníspisovatel, režisér, básník, dramatik, překladatel, divadelní režisér, dramaturg a knihovník
Tématadivadlo, divadelní režie, literatura a překladatelská činnost
OceněníCena ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla (2007)
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ve svých divadelních režiích původní autorův text sám literárně dotváří a upravuje.

Život

editovat

Po vystudování gymnázia a Střední knihovnické školy v Brně vystřídal několik zaměstnání. V letech 1978 až 1980 byl inspicientem Divadla na provázku. Roku 1979 začal připravovat scénář z poezie ruských básníků s názvem Lyrická agrese a rok na to uskutečnil hru Pocta Dostojevskému na ulici Česká v Brně. Vše skončilo po 10 minutách, kdy účastníky zatkla policie a odvedla je na výslech. Po výslechu byl udělen všem účinkujícím i J. A. Pitínskému zákaz činnosti, proto odjel na tři 3 roky do podhůří Jeseníků, kde pracoval mimo divadlo. Poté se vrátil zpátky do Brna, kde začal formovat soubor Ochotnický kroužek s Petrem Osolsobě v Obvodním kulturním a vzdělávacím středisku na Šelepově ulici a dali dohromady a začali zkoušet hru Amerika od Kafky. V této době si vytvořil pseudonym Jan Antonín Pitínský, kvůli svému zákazu činnosti. Pseudonym vznikl narychlo z vesnice Pitín, ze které pocházel jeho otec. V Ochotnickém kroužku napsal a poté i zrežíroval několik her.

Roku 1988 se Ochotnický kroužek dělil o prostor s HaDivadlem, s jehož souborem navázal dobrý vztah. Když se pak HaDivadlo přestěhovalo na Sukovu ulici, vznikl už pouze soubor HaDivadlo, kde se v roce 1990 J. A. Pitínský stal druhým režisérem souboru vedle Arnošta Goldflama a tím se stal profesionálním režisérem. Předtím, než nastoupil do Hadivadla, inscenoval s absolventským ročníkem činoherního herectví na JAMU hru Touha stát se indiánem od Franze Kafky. Poté s celým kolektivem HaDivadla dal dohromady prostor Kabinet Múz, kterému dal ducha a začal zkoušet autorskou hru Tutuguri, která měla premiéru 20. května 1991. Poté měl ještě několik dalších představení v HaDivadle do roku 1992, kdy kvůli osobním problémům soubor opustil. Začal hostovat po celé České i Slovenské republice.

V roce 1996 se vrátil do HaDivadla, kde začal zkoušet hru Jób, za kterou nakonec dostal cenu Alfréda Radoka.

Výběr inscenací: v Mahenově divadle Město plné prachu (1991) a Rosmersholm (2003), v pražském Divadle Na zábradlí mimo jiné Táňa, Táňa; Ritter – Dene – Voss; Divadelník; v Městském divadle ve Zlíně Osm a půl (a půl), Její pastorkyňa, Proces, Dialogy Karmelitek, Smrt Hippodamie, v HaDivadle v Brně Král Oidipús, Deadwood, v pražském Dejvickém divadle režíroval Sestru Úzkost a Spřízněné volbou, v Divadle v Dlouhé Kouzelný vrch, v plzeňském Divadle J. K. Tyla operu Dido a Aeneas, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti Gazdinu robu a Bratry Karamazovy, v Divadle Husa na provázku Evangelium svatého Lukáše, v pražském Národním divadle několik inscenací - poprvé 1998 J.Durych: Bloudění.

Dílo

editovat
  • Ananas, medium-fox – thriller (1987)
  • Matka (1988)
  • Deska aneb Antonína Beneše cesta z Řídče do Brodku, na konec světa a zase zpátky (autor: Miloš Černoušek a J. A. Pitínský)
  • Projekt a dálavy Kabinetu múz očima J.A.P. (uveden v prvním buletinu HaDivadla 5. května 1991)
  • Pokojíček – divadelní hra (1993)
  • Praha. Intimní deník hrdiny – próza (1993)
  • Wolker a Bezruč. Kronika roku 1985 – román-deník (1995)
  • Buldočina aneb Nakopnutá kára – divadelní hra (1995)
  • Matka – sociální drama, Praha : Krystal : Divus, 1995, zpracováno jako rozhlasová hra, režie: Jan Antonín Pitínský, Český rozhlas Brno, 2013.[2]
  • Jób – (1996)
  • Ananas, Brno : Větrné mlýny, 1997
  • Lulku tatíčkovi – sbírka básní (2002)

Divadelní režie (výběr)

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Jan Antonín Pitínský Archivováno 23. 9. 2013 na Wayback Machine. na Portálu české literatury
  2. ↑ Jan Antonín Pitínský: Matka Archivováno 23. 9. 2013 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
  3. ↑ Dejvické divadlo. Spříznění volbou - Repertoár - Dejvické divadlo, Praha 6 [online]. [cit. 2025-02-09]. Dostupné online. 
  4. ↑ Ritter, Dene Voss Archivováno 29. 9. 2013 na Wayback Machine. v archivu Divadla Na zábradlí
  5. ↑ Úklady a láska Archivováno 29. 9. 2013 na Wayback Machine. v archivu Divadla Na zábradlí
  6. ↑ Nože ve slepicích Archivováno 29. 9. 2013 na Wayback Machine. v archivu Divadla Na zábradlí

Literatura

editovat
  • RESLOVÁ, Marie, Ondřej ČERNÝ, Jan DVOŘÁK, Zdeněk HOŘÍNEK, Hubert KREJČÍ, Eva PETLÁKOVÁ a Egon L. TOBIÁŠ. J.A. Pitínský: od Ameriky k Daliborovi. Praha: Pražská scéna, 2001. Režie. ISBN 80-86102-01-7.

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Antonín_Pitínský&oldid=24652051“