Józefa Sawicka
Józefa Konstancja Sawicka, pseudonym Ostoja (1859 Łopoczyzně u Grodna – 23. prosince 1920 Varšava) byla polská spisovatelka, publicistka a překladatelka
| Iza Sawická | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Józefa Konstancja Sawicka |
| Narození | 1859 Łopoczyźnie Grodno |
| Úmrtí | 23. prosince 1920 Varšava |
| Pseudonym | Ostoja, Iza Sawicka |
| Povolání | spisovatelka, publicistka |
| Národnost | polská |
| Významná díla |
|
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatJózefa Sawicka učila literaturu na varšavských dívčích internátních školách a spoluorganizovala ilegální výuku.
Debutovala v roce 1881 povídkou Ulicznik, která vyšla v „Pravdě“. Publikovala v časopisech „Głos“, „Świt“, „Kraj“ a „Kurier Warszawski“. Používala pseudonymy Ostoja a Iza Sawicka, byla přítelkyní Elizy Orzeszkowé.
Patřila k předním polským spisovatelkám drobnějších novel a obrázků. Po Henryku Sienkiewiczovi, Elize Orzeszkowé, Bolesławu Prusovi a Michału Bałuckém nalezla v polském lidu řadu nových postav, originálních a přirozených.
Nejčastějším tématem jejích příběhů je život chudých a nešťastných. Autorka byla hluboce znepokojena jejich trápením, "magneticky vstřebávala jejich utrpení do svých prsou", přesně věděla, co je trápilo, tísnilo, rušilo jejich štěstí, co se zmocňovalo jejich nicoty s touhou po smrti. Jejich šťastný úsměv se objevuje jen zřídka; nejsou téměř žádní lidé se životem spokojeni. Tato povaha spisů byla důvodem, proč byla autorka obviněna z pesimismu.[1]
Józefa Sawicka jako první přeložila do polštiny Stendhalův román Červený a černý.
Dílo
editovat- Szkice i obrazki – Petersburg: 1886
- Nowelle – z przedmową Piotra Chmielowskiego. Varšava: Teodor Paprocki, 1890[1]
- Królewna (1891)
- Powieści prawdziwe (1892)
- Wychowanka (1895)
- Nad morzem (z notatek turysty) (1903)
V češtině
editovat- Dvě povídky Jos. Sawické – přeložil F. A. Hora. Plzeň: F. A. Hora, 1885
- Zapadlý svět a jiné povídky – př. Božena Kvapilová. Praha: František Šimáček, 1891[2]
- Bez návratu; Lítosť; Posluha – př. B. Kvapilová. Praha: F. Šimáček, 1894[3]
- Varhaník – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 26; úvod František Sekanina; př. B. Kvapilová. Praha: J. R. Vilímek, 1912
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Józefa_Sawicka na polské Wikipedii.
- ↑ a b SAWICKA, Józefa. Nowelle. [s.l.]: nakładem księgarni Teodora Paprockiego i S-ki 362 s. Dostupné online. (polsky) Google-Books-ID: OmcOOFlTygcC.
- ↑ SAWICKÁ, Iza. Zapadlý svě a jiné povídky. ndk.cz [online]. [cit. 2024-08-25]. Dostupné online.
- ↑ SAWICKÁ, Iza. Bez návratu. Lítosť. Posluha. ndk.cz [online]. [cit. 2024-08-25]. Dostupné online.
Literatura
editovat- Piotr Chmielowski – in: Nowelle. Warszawa: Teodor Paprocki, 1890, s. I–V
- Božena Kvapilová: Iza Sawická – In: Zapadlý svět a jiné povídky. Praha: F. Šimáček: 1891, s. 157–158
- Rościslaw Skręt, Sawicka Józefa Konstancja (1859–1920), Polski Słownik Biograficzny, t. 35, Wrocław 1994, s. 298–300
- František Sekanina, Iza Sawická – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 26 Praha: J. R. Vilímek, 1912. S. 50
- Maria Czesława Przewóska, Ś. p. Józefa Sawicka (Ostoja), „Kurier Warszawski” 1920, nr 358, s. 3.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Iza Sawická na Wikimedia Commons
