Wikipedie

Jóga

skupina fyzických, duševních a duchovních praktik pocházejících ze starověké Indie
Možná hledáte: hatha jóga (tělesné cvičení).

Jóga (v dévanágarí योग, v původním konkrétním významu znamená jho, nejbližší český překlad spojení) znamená obnovení spojení individuálního Já (Átman) s universálním Bytím (Brahman (=Brahma) / paramátman). Sanskrtský výraz jóga, odvozený od slovního kořenu judž, má mnoho různých významů,[1] z nichž nejužívanější jsou: připoutat, spojit, sjednotit, jednota nebo ovládnout.[2]

Nejstarší zmínky o józe pocházejí z bráhman (900 až 500 př. n. l.) jako o asketických praktikách světců. V upanišadách se mluví o způsobech meditace a uctívání,[3] které pochází z let kolem 900 př. n. l. Nejznámější zmínky o józe pocházejí z Bhagavadgíty (200 př. n. l.) a Pataňdžaliho jóga súter (300 až 200 př. n. l.).[4]

Přehled

editovat

Cestou jógy je možné překonat nepravé ego (ahankára); toto falešné ego zastírá pohled na pravou podstatu bytí a činí nás nešťastnými, neboť se upínáme na dočasnou hmotnou existenci v podobě našeho hmotného těla a hmotného světa, které jsou zdroji utrpení (duhkha). Podle filosofie jógy je pravou podstatou života věčné bytí (sat), vědomí (čit) a blaho (ánanda). S touto podstatou se jogín na konci své cesty trvale ztotožní, což se nazývá osvícení nebo osvobození (mókša). Povaha tohoto ztotožnění je v různých školách jógy (daršany) různě definována.

Bhagavad Gita

editovat
Související informace naleznete také v článku Bhagavadgíta.

Bhagavadgíta, v dévanágarí: भगवद् गीता, a v českém překladu „Píseň Vznešeného“, je jednou z nejvýznamnějších posvátných knih hinduismu. Její autoritu přijímají všechny hlavní hinduistické filosofické školy nazývané také daršany. Je součástí rozsáhlého staroindického eposu Mahábhárata (kapitoly 25–42 knihy Bhíšmaparvan). Mahábhárata vznikala postupným přidáváním a rozšiřováním v letech 800 až 400 př. n. l. a Bhagavadgíta byla pravděpodobně dokončena v období kolem roku 200 př. n. l.[5][6]

V Bhagavadgítě je sanskrtské slovo jóga užito v mnoha spojitostech a významech:[2]

  • Karmajóga – jóga nesobecké činnosti. Jógin se snaží o nesobecký život a nesobeckou službu druhým bytostem; touto jógou se očišťuje charakter člověka, mysl i vědomí.
  • Bhaktijóga – jóga lásky a oddanosti; v této józe žák, bhakta, uctívá božstvo v některé jeho podobě či formě (Višnu, Šiva ap.) a odevzdává mu svůj život. Láska a sebeobětování ruší iluzi nepravého ega a jógin dosahuje osvícení.
  • Džňánajóga – jóga poznání a moudrosti; jógin takto dospívá k sebepoznání a osvícení studiem a meditací.

Jóga sútry

editovat
Související informace naleznete také v článku Pataňdžali.

Pataňdžali (v dévanágarí पतञ्जलि ) je znám jako autor jóga súter a obšírného komentáře Mahábhášja na Pániniho Osmero pojednání (Aštadhjájí), kde komentuje sanskrtskou gramatiku. Není ale dokázáno, že obě tato díla pocházejí od téhož autora; jeho nejznámějším dílem jsou Jógasútry, které komponoval v letech 200 až 150 př. n. l. Podle Pataňdžaliho samádhipáda je jóga:

योगश्‍चित्तवृत्तिनिरोधः (jógaš čitta-vrtti-niródhah) – zastavení proměn mysli – Jóga sútra, samádhipáda 1.2

a vysvětluje v sadhanapáda osm odvětví jógy (jógánga ánušthánád), závislých na stavu vědomí (džňánah díptih), které vedou ke sjednocení (vivékah khjátéh):

 
Vrks ásana
  1. Jama – vývojem správného jednání – pravdivost (satja), nenásilnost (ahimsá) nesobeckost (astéja), mravnost (brahmačarja) a bezmajetnost (aparigraha);
  2. Nijama – vývojem duchovních hodnot – čistota (šauča), soucit (santóša), askeze (tapas), studium véd (svadhája), oddanost Nejvyššímu pánu (íšvarapranidhána);
  3. Ásana – vývojem držení těla (klasická hatha jóga);
  4. Pránájáma – vývojem vdechu, výdechu a zadržení dechu;
  5. Pratjáhára – vývojem nelpění na objektech smyslů;
  6. Dháraná – vývojem zaměření smyslů;
  7. Dhjána – vývojem meditace o paramátman;
  8. Samádhi – vývojem spojení s paramátman;

Cesty

editovat

Lidé se liší svými city, myšlenkami, cíli a zálibami. Proto také existují různé jógové cesty, které vyhovují odlišným sklonům a vlohám různých lidí. Nejsou od sebe zcela oddělené; jsou spolu naopak navzájem provázány:[7]

  • Karmajóga se zabývá činy, jejich příčinami a následky. Každý skutek působí na tělo, mysl a vědomí, a podle úmyslu a etické hodnoty, s níž byl vykonán, pak vypadá i výsledek.[8]
  • Bhaktijóga je cestou oddanosti a lásky k Bohu i celému stvoření – k lidem, stejně jako ke zvířatům a celé přírodě.[9]
  • Rádžajóga je nazývána také královskou cestou jógy nebo osmistupňovou stezkou. Je to cesta sebekázně a zahrnuje mimo jiné i techniky, které jsou nám známy – ásany, pránájámy, meditace a krije.[10]
  • Džňánajóga je filozofická cesta. Studiem, cvičením a praktickými zkušenostmi vede k sebepoznání a k rozlišení mezi skutečností a neskutečností.[11]
  • Hathajóga znamená disciplinované cvičení a jednání s využitím síly vůle a energie. Hathajóga zahrnuje šest očistných technik, šat krijí neboli šat karem.[12]

Jóga v Česku

editovat

Průkopnicí jógy v Československu byla Milada Bartoňová (1917–2008), Československo navštěvovali na pozvání vládních představitelů čelní představitelé jógy např. André van Lysebeth, Mukund Vinájak Bhóle, Vishnudevananda Saraswati z Kanady, Višvaguru Mahéšvaránada z Vídně a jiní. Širší veřejnosti byla roku 1972 zpřístupněna kniha André van Lysebetha Jóga a Tělovýchovná jednota Jóga Olomouc vydala v roce 1979 knihu Jaroslava Šedivého (1926–2002) Jóga očima lékaře. Lékaři studovali účinky jógy v Indii ve střediscích Višvayatan Jóga ášram v Novém Dillí, v Kaival yadhama a Yoga Institute Santa Cruz v Bombaji, dále pak v Yoga Sadhana Kerndra v Benáresu. Tato střediska prováděla na mezinárodní úrovni výzkum léčebných účinků jógy; takto získané poznatky byly aplikovány v psychiatrii a ve střediscích vrcholového sportu v Československu.[13] V české medicíně jsou z pohledu praxe a ověřených zkušeností využívány některé prvky jógy v rehabilitačním lékařství;[14] je třeba mít na paměti, že ne všechny prvky jógy jsou bezpečné.[15]

Kritika

editovat

Bengálský marxistický filosof Debíprasád Čattopádhjáj (দেবীপ্রসাদ চট্টোপাধ্যায) napsal o józe:

„ Tato cvičení nás vedou zpět k primitivním dobám, k exotickým ritům divochů, v nichž nalézáme všechny druhy kouzelnictví, které je prováděno s představou, že budou získány podivuhodné síly, jež však není ničím jiným než nejnamáhavějšími cvičeními k přivození chorobných duševních stavů.[16] “

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. Delhi, India: Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9. (anglicky) 
  2. ↑ a b FLOOD, Gavin. An Introduction to Hinduism. Cambridge, Anglie: Cambridge University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-521-43878-0. (anglicky) 
  3. ↑ ZBAVITEL, Dušan. Upanišady. 1. vyd. Praha: DharmaGaia, 2004. 446 s. Dostupné online. ISBN 80-86685-34-9. 
  4. ↑ SPARROWE, Linda. The History of Yoga [online]. Yoga Journal, 2003 [cit. 2009-01-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23-08-2007. (anglicky) 
  5. ↑ Bhagavadgíta. Překlad Jan Filipský a Jaroslav Vacek. 2. vyd. Praha: Votobia, 2000. 243 s. Dostupné online. ISBN 80-7220-028-3. 
  6. ↑ KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. a kol. Základy asijských náboženství I. Univerzita Karlova v Praze 2004. (česky)
  7. ↑ MAHÉŠVARÁNANDA, Paramhans. Systém Jóga v denním životě. První. vyd. Praha: Mladá fronta, 2006. 448 s. Dostupné online. ISBN 80-204-1277-8. Kapitola Čtyři cesty jógy, s. 381. 
  8. ↑ Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Karmajóga, s. 383.
  9. ↑ Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Bhaktijóga, s. 384.
  10. ↑ Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Rádžajóga, s. 385.
  11. ↑ Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Džňánajóga[nedostupný zdroj], s. 388.
  12. ↑ Mahéšvarénanda 2006. Kapitola Hathajógové krije, s. 351.
  13. ↑ DOLEŽALOVÁ, Věra. Jóga pomáhá léčit : poznatky z indických středisek léčby jógou. Praha: Stratos, 1993. 74 s. Dostupné online. ISBN 80-901472-0-8. 
  14. ↑ PLUSKALOVÁ, Veronika. Využití prvků jógy v rehabilitaci z pohledu EBM [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 05-05-2021 [cit. 2023-11-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ BROAD, William J. Jóga: Fakta a mýty (původním názvem: The Science of Yoga). Překlad Alexandra Fraisová. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - IKAR, 2013. 310 s. ISBN 978-80-249-2315-4. 
  16. ↑ BONDY, Egon. Poznámky k dějinám filosofie. Díl 1. Indická filosofie. Praha: Sdružení na podporu vydávání časopisů, 1991. 6 dílů (237 s.). (Vokno). Dostupné online. ISBN 80-85239-07-8 Část II., kapitola I. Klasické bráhmanské systémy, Jóga, s. 53, 54.

Literatura

editovat
v češtině
v cizích jazycích
  • YOGI, Maharishi Mahesh. Bhagavad-Gita: A new translation and commentary. Fairfield, Iowa, USA: MIU Press Publication U1-17-975, 1976. ISBN 0-89186-000-2. (anglicky) 
  • RADHAKRISHNAN, S. The Bhagavadgítá. San Francisco, USA: Harper Collins, 1993. Dostupné online. ISBN 81-7223-087-7. (anglicky) 
  • TAIMINI, Dr. I. K. The Science of Yoga, The Yoga-Sutras of Patanjali. San Francisco, USA: Quest Books, 1999. ISBN 81-7059-001-9. (anglicky) 
  • MONIER-WILLIAMS, Monier M. Sir. A Sanskrit-English dictionary. Delhi, India: Motilal Banarsidass Publishers, 1990. ISBN 81-208-0069-9. (anglicky) 
  • FLOOD, Gavin. An Introduction to Hinduism. Cambridge, Anglie: Cambridge University Press, 1996. Dostupné online. ISBN 0-521-43878-0. (anglicky) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jóga&oldid=24360847“