Ján Sawicki

polský horolezec

Jan Sawicki (16. prosince 1909, Berežnyca (nyní Ukrajina) – 1997, Anglie) byl v meziválečných letech přední polský horolezec, který zaznamenal několik významných prvovýstupů ve Vysokých Tatrách.

Jan Sawicky
Narození16. prosince 1909
Ukrajina
Úmrtí1997 (ve věku 87–88 let)
Anglie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Sawicki žil až do roku 1939 v Zakopaném, kde chodil do školy a na gymnáziu odmaturoval. Nedokončil studia na Jagellonské univerzitě a po vypuknutí druhé světové války na veterinární fakultě na Lvovské univerzitě. Mezi oběma světovými válkami působil v polské armádě.

V začátcích horolezecké kariéry byli jeho spolulezci Tadeusz Brzoza, Stanisław Motyka, Witold Henryk Paryski, Tadeusz Pawłowski a Bronisław Czech. V letech 1930–1932 se Stanisławem Motykou uskutečnil několik prvovýstupů. Jeho partnery byli Karol Zając, Zoltán Brüll, Štefan Zamkovský a Stanisław Krystyn Zaremba.

Po roce 1934 byli jeho partnery, kromě Motyky a Zamkovského, Jan Gnojek a Jerzy Hajdukiewicz. Sawicki byl svými partnery hodnocen jako vynikající lezec, většinou prvolezec. Byl „bohémem“ Vysokých Tater. Měl rád život v horách. Nebyl ale horským vůdcem. Pod Tatrami na polské straně, vládla totiž přísná hierarchie. Sawicky nebyl goral a ti mezi sebou „přivandrovalce“ nechtěli.

Po vypuknutí druhé světové války a po okupaci Polska, začátkem října se dozvěděl, že je na černé listině gestapa a že po něm pátrají. Dne 5. října 1939 opustil Polsko a z Roztocké chaty přes Prielom prošel v doprovodu ředitele katovických sléváren na Zbojnickou chatu. Přes Slovenský ráj pokračoval k hranicím a svůj útěk zakončil v Sátoraljaújhely. 8. prosince 1939 se vydal do Budapešti. Pak pokračoval v útěku do Francie. Zde bojoval na Maginotově linii. Po prohraných bojích pokračoval do Švýcarska. Válečné události ho později zavedly do Španělska a nakonec do Anglie. Zúčastnil se vylodění spojeneckých vojsk v Normandii. Po válce žil v Anglii, kde pracoval jako malíř pokojů. Do Polska i na Slovensko přijel na návštěvu v roce 1974 a pak v roce 1988, kdy se zúčastnil horolezeckého týdne JAMES.[1]

Hodnotné prvovýstupy

editovat
  • Skalním žebrem na Kozí štít (1929)
  • Severním žlabem na Vyšnú Koziu priehybu (1929)
  • Severovýchodní stěnou na štít Zlobivá (Stanisław Motyka)
  • Východní stěnou na Vyšné Baštové sedlo (Stanisław Motyka)
  • Jihozápadní stěnou na Ostrý štít (Stanisław Motyka)
  • Jižní stěnou na Malý Ľadový štít (Stanisław Motyka)
  • Traverz jižní stěny Ledové věže se Stanisławem Motykou
  • Severní stěnou na Věž železné brány
  • Jižní stěnou na Malý Ostrý štít
  • Jihovýchodní stěnou na Bradavicu
  • Východním pilířem na Pyšný štít
  • Jižním žebrem na Ostrý štít
  • Několik nových cest v masivu Končistá Gerlachu a Javorové věže
  • Prvovýstup v zimě severozápadním žlabem na Wielku Buczynowu Turniu („Velká bučinová věž“) na východním hřebeni Svinice
  • Prvovýstup v zimě jižní stěnou na Zamarłu Turniu („Zamrzlá věž“) na východním hřebeni Svinice
  • Prvovýstup v zimě na Szczerbę (Štěrbina) v masívu Giewont od severu (sólovýstup)

Publikoval v polském horolezeckém časopise Taternik (Horolezec) a v jiných periodikách. Před smrtí připravoval vydání knížky Jak jsem poznal hory. Byl čestným členem Klubu Wysokogórskiego (vysokohorského klubu) a Polskiego związki alpinismu (Polského horolezeckého svazu).

Reference

editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Jan Sawicki (taternik) na polské Wikipedii a Ján Sawicki na slovenské Wikipedii.

  1. ANDRÁŠI, Július. Ján Sawicky. Vysoké Tatry. Roč. XXX, čís. 2, s. 32–33. 

Literatura

editovat