Wikipedie

Ján Kvačala

slovenský historik a protestantský duchovní

Ján Kvačala, též Ján Radomil Kvačala, Johann Kvacsala či János Kvacsala či Иван Квачала (5. února 1862 Bački Petrovac[1] – 9. června 1934 Vídeň[2]) byl slovenský pedagog, zakladatel komeniologie, církevní historik a evangelický kazatel.

Ján Kvačala
Narození5. února 1862
Bački Petrovac
Úmrtí9. června 1934 (ve věku 72 let)
Vídeň
Povoláníduchovní, historik, vysokoškolský učitel, církevní historik, učitel a komeniolog
Alma materLipská univerzita
Tématakomeniologie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Kvačala, Tartu (Jurjev), Estonsko (před 1921)

Život

editovat
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Narodil se v Báčském Petrovci, ve Vojvodině. Jeho otec (rodák z Beckova) zde byl učitelem. Po vystudování gymnázia v Sarvaši studoval v Bratislavě teologii, filozofii a filologii.[3] Doktorát z filozofie získal v Lipsku v roce 1886 dizertační prací o Komenském.[2] v roce 1892 obhájil doktorát z teologie ve Vídni[4]. V roce 1893 byl jedním z místopředsedů Světového pedagogického kongresu v Chicagu. Působil na univerzitě v Dorpatu (dnes Tartu, Estonsko, rusky též Jurjevská univerzita), kde byl v letech 1916–1918 děkanem fakulty.[3][5] Byl hlavním redaktorem vydávaní Veškerých spisů Jana Amose Komenského.[6] V roce 1920 se přestěhoval na Slovensko. Zpočátku pracoval v Martině ve Slovenském národním muzeu, odmítl jmenovaní za profesora na Filozofické fakultě v Bratislavě[7] a potom se stal profesorem církevních dějin na Teologické vysoké škole v Bratislavě. Univerzita v Rize a ve Varšavě mu udělila titul Dr. h. c.[8] V roce 1934 zemřel ve Vídni na cévní mozkovou příhodu.[3]

Ve svém díle se kromě J. A. Komenského zabýval Thomasem Campanellou, Janem Husem a cirkevními dějinami Slovenska.[9]

Byl členem Královské české společnosti nauk v Praze, Comenius Gesellschaft v Berlíně, Gesellschaft für Gesche des Protestantismus in Oesterreich ve Vídni, Akademie nauk v Petrohradě. Doktoráty mu udělili ve Vídni a Rize. V roce 1932 se stal prvním čestným předsedou jugoslávské Matice slovenské.[3]

Dílo

editovat

Knižně vyšlo (výběr):

  • Über J.A. Comenius, Philosophie insbesondere Physik (Dizertační práce; Lipsko, vlastním nákladem, 1886)
  • Kurzer Bericht über meine Forschungsreisen (Přednáška, St. Petersburg, vlastním nákladem, 1895] Zobrazení exemplářů s možností jejich objednání
  • Korrespondence Jana Amosa Komenského (listy Komenského a vrstevníků jeho, vydává Jan Kvačala; V Praze, nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897-)
  • Jedna exulantská rodina česká - Figulo-Jablonská (přednáška; Turč. Sv. , vlastním nákladem, 1898)
  • Osudy Didaktiky Veliké za živobytí Komenského (vlastním nákladem, 1898)
  • Comenius und Rousseau, zwei Eiferer in der Geschichte der Erziehung (Dorpat-Jurjew, vlastním nákladem, 1899)
  • J.A. Komenského Listové do Nebe (překlad Ján Kvačala; Lipt. Sv. Mikuláš, 1902)
  • Korrespondence Jana Amosa Komenského - listy Komenského a vrstevníků jeho. II, Zprávy o životě jeho ze současných pramenů, Menší latinské spisky některé(vydává Jan Kvačala; V Praze, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1902)
  • Komenského reforma v Nemecku v XVII. století(Slovensko, nákladem vlastním, 1904)
  • Campanella-li otcom novšej výchovovědy? (Slovensko, nákladem vlastním, 1905)
  • Od Dunaja cez Bospor k Baltu (August 1904) (Turč. Sv. Martin, vlastním nákladem, 1906)
  • J.A. Komenského prvé styky s Francúzmi (Turčiansky Sv. Martin, Kníhtlačiar. účastinár. spolok, 1907)
  • Prielomy vo viere Komenského a Mickiewicza (Petrohrad, nákladem vlastním, 1907)
  • Thomas Campanella und Ferdinand II. (Wien, Alfred Hölder, 1908)
  • Starý umelecký porträt J.A. Komenského (V Zábřeze, Družstvo knihtiskárny, 1909)
  • Viera a veda (Zo svojich teologických prác sostavil Dr. Jan Kvačala; Liptovský Svätý Mikuláš, Tranoscius, 1911)
  • Komenský, Jeho osobnosť a jeho sústava vedy pädagogickej (Turčianský sv. Martin, nákladem vlastním, 1914; česky Praha, Otto a Dědictví Komenského, 1920; slovensky dále Matica slovenská, 1921)
  • Dvaja anglickí reformeri XIV. stoletia - Occam a Wiclef (Ružomberok, Párička, 1924)
  • Wiklef a Hus ako filosofi (Praha, Král. čes. spol. nauk, 1925)
  • Dejiny reformácie na Slovensku (V Lipt. Sv. Mikuláši, Tranoscius, 1935)

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Kvačala, Ján (1862-1934), Historiker [online]. www.biographien.ac.at, 2003-01-01 [cit. 2016-04-26]. Dostupné online. (německy) 
  2. ↑ a b Slavný komeniolog Jan Kvačala zemřel. Národní listy. 10. 6. 1934, s. 11. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d SPEVÁK, Zoroslav. DR. JÁN KVAČALA - INTELEKTUÁL PRE 21. STOROČIE [online]. slovackizavod.org.rs, 2012-08-07 [cit. 2016-04-26]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ BERNÁT, Libor. Korešpondencia Jána Kvačalu s Jozefom Škultétym. Bratislava: Eko-konzult, 2015. 205 s. ISBN 978-80-8079-207-7. 
  5. ↑ K estonskému jubileu. Národní politika. 25. 2. 1931, s. 3. [hhttp://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=8032714 Dostupné online]. 
  6. ↑ BERNÁT, Libor. Korešpondencia Jána Kvačalu s Josefom Krumpholcom. Bratislava: Eko-konzult, 2016. 441 s. ISBN 978-80-8079-238-1. 
  7. ↑ BERNÁT, Libor. Z korešpondencie Jána Kvačalu s priateľmi (Cyrilom Bodickým, Jurom Janoškom, Gustávom Klobušickým, Otakarom Koutským). Trenčín: Trenčianske múzeum v Trenčíne, 2016. 174 s. ISBN 978-80-9732-481-0. 
  8. ↑ BERNÁT, Libor. Život a dielo Jána Radomilo Kvačalu : sto listov z Kvačalovej korešpondencie. Bratislava: Eko-konzult, 2021. 392 s. ISBN 978-80-8079-302-9. 
  9. ↑ BERNÁT, Libor. Ján Kvačala a Gollova škola vo svetle vzájomnej korešpondencie. Bratislava: Eko-konzult, 2017. 281 s. ISBN 978-80-8079-246-6. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ján_Kvačala&oldid=22393606“