Ján Ševčík
Ján Ševčík (13. února 1896 Brezolupy[1] – 6. března 1965 Bratislava[2][1]) byl slovenský a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Demokratickou stranu, člen Sboru pověřenců a místopředseda čs. vlády. Po únorovém převratu v roce 1948 předseda Strany slovenské obrody, za níž zasedal v Národním shromáždění republiky Československé. Po roce 1952 politicky pronásledován a vězněn.
| JUDr. Ján Ševčík | |
|---|---|
.jpg) | |
| Místopředseda čs. vlády | |
| Ve funkci: 1948 – 1952 | |
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Poslanec Ústavodárného NS | |
| Ve funkci: 1946 – 1948 | |
| Pověřenec pošt | |
| Ve funkci: 1944 – 1944 | |
| Ve funkci: 1945 – 1945 | |
| Předchůdce | František Komzala |
| Nástupce | Kornel Filo |
| Pověřenec zdravotnictví | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Předchůdce | Viliam Thurzo |
| Nástupce | Emanuel Böhm |
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1948 – 1952 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | HSĽS agrární strana Demokratická strana SSO |
| Narození | 13. února 1896 Brezolupy  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 6. března 1965 (ve věku 69 let) Bratislava  Československo |
| Choť | Anna Ševčíková |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | politik |
| Commons | Ján Ševčík |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatZa první světové války bojoval v československých legiích v Rusku.[3] Po návratu absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V meziválečném Československu působil v letech 1926–1934 jako tajemník poslaneckého klubu Hlinkovy slovenské ľudové strany. Pak přešel do Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, v níž v letech 1935–1939 zastával post zemského tajemníka agrárních odborů na Slovensku. Za druhé světové války se podílel na domácím odboji a na Slovenském národním povstání.[4]
Během povstání byl pověřencem pošt a telegrafů v 2. Sboru pověřenců. tuto funkci pak zastával i v 5. Sboru pověřenců v roce 1945. V 6. Sboru pověřenců v letech 1945–1946 byl pověřencem zdravotnictví.[5]
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za Demokratickou stranu. Po parlamentních volbách v roce 1946 usedl za Demokratickou stranu do Ústavodárného Národního shromáždění, kde zastával post místopředsedy. Po parlamentních volbách v roce 1948 byl zvolen ve volebním kraji Bratislava do Národního shromáždění, nyní již za Stranu slovenskej obrody. V parlamentu setrval do své rezignace v květnu 1952.[6][7][8] V letech 1945–1946 byl pověřencem zdravotnictví.[4]
Už krátce před únorovým převratem roku 1948 se stal v rámci Demokratické strany představitelem prokomunisticky orientované frakce, která žádala očistu strany. Během vlastní únorové politické krize byl 25. února 1948 jmenován státním tajemníkem na ministerstvu národní obrany v druhé vládě Klementa Gottwalda a přidal se tak na stranu komunistů. Tento krok podniknutý bez konzultací se zbytkem strany, byl kritizován nejen protikomunisticky orientovanými funkcionáři demokratů ale i některými prokomunistickými kádry. Problematické totiž bylo, že Ševčík přijal vládní post v době, kdy ještě nebyl vytvořen v Demokratické straně akční výbor, jenž měl jako jediný rozhodovat o personálních otázkách a čistkách. Po únorovém převratu v roce 1948 se Ševčík zapojil do budování Strany slovenské obrody jako loajální součásti komunistického režimu. Stal se jejím prvním předsedou. Po volbách v roce 1948 se pak stal náměstkem předsedy vlády (vicepremiérem) ve vládě Antonína Zápotockého. V letech 1951–1952 kromě toho vedl Státní úřad pro tělesnou výchovu a sport. V roce 1952 ale jeho politická kariéra skončila, když byl zatčen StB. Jeho kauza byla použita režimem jako exemplární případ za účelem odstrašení případných tendencí k samostatnému politickému postupu nekomunistických politických stran. Dva roky strávil ve vyšetřovací vazbě. Roku 1954 byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 17 let.[9] Ve vězení zůstal do roku 1960, kdy byl amnestován. Roku 1965 byl posmrtně rehabilitován.[8][10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-02-05]. S. 582. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Ján Ševčík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ HORIČKA, Martin. Život a pôsobenie demokrata Jána Ševčíka vo svetle jeho politických vzťahov. Historický časopis. Roč. 68, čís. 3, s. 520.
- ↑ a b Ján ŠEVČÍK [online]. totalita.cz [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–625.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-04.
- ↑ a b jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-04]. Dostupné online.
- ↑ HORIČKA, Martin. Život a pôsobenie demokrata Jána Ševčíka vo svetle jeho politických vzťahov. Historický časopis. Roč. 68, čís. 3, s. 541.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1198, 1313, 1319, 1322.
Literatura
editovat- HORIČKA, Martin. Gottwaldov demokrat. Zabudnutý príbeh Jána Ševčíka. Bratislava: Slovart, 2021, 321 s. ISBN 978-80-556-4571-1
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ján Ševčík na Wikimedia Commons - Ján Ševčík v parlamentu
