Jádro Slunce je centrální část Slunce, ve které probíhají termonukleární reakce a vzniká zde všechna energie Slunce. Poloměr slunečního jádra je asi 175 tisíc kilometrů. Teplota v jádru dosahuje 1,5×107 K[1], na okraji asi 7 000 000 K. Vnitřní tlak se odhaduje na 2,5×1016 Pa. Hustota vnější části jádra asi 20 g/cm3, zatímco vnitřní části až 130 g/cm3. Tvořeno je hlavně volnými jádry vodíku, hélia a volnými elektrony. Jedna z teorií předpokládá, že doba rotace slunečního jádra je 11 dní, ale není přesně známo jakou rychlostí jádro rotuje, ani zda má Slunce diferenciální rotaci.

Schematické znázornění vnitřní stavby Slunce. 1 - jádro Slunce, 2 - vrstva v zářivé rovnováze, 3 - konvektivní zóna, 4 - fotosféra, 5 - chromosféra, 6 - koróna, 7 - sluneční skvrna, 8 - granulace, 9 - protuberace.

V jádru Slunce dochází během proton-protonového cyklu k fúzi jader lehkého vodíku na hélium. Ze čtyř jader vodíku vzniká jedno jádro hélia. 0,7 % původních protonů se přemění na energii. Každou sekundu se tak na energii přemění 5 milionů tun hmoty. Hustota výkonu v jádře je kolem 280 W/m3, tedy srovnatelná s hromadou kompostu.[2] Tlak takto vznikajícího záření působí proti tlaku vznikajícího vlivem velké hmotnosti vnějších vrstev Slunce a udržují tak sluneční hmotu v hydrostatické rovnováze. Energie vzniklá ve formě fotonů gama záření se na povrch Slunce dostává prostřednictvím konvekce, absorpce a emise, opouští ho v podobě elektromagnetické radiace a neutrin.

Reference

editovat
  1. KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 455. 
  2. Karl S. Kruszelnicki. Dr Karl's Great Moments In Science: Lazy Sun is less energetic than compost. Australian Broadcasting Corporation. 17 April 2012. Dostupné online [cit. 25 February 2014]. 

Externí odkazy

editovat