Wikipedie

István Sándor

István Sándor, SDB (26. října 1914, Szolnok – 8. června 1953, Budapešť) byl maďarský římskokatolický řeholník kongregace Salesiánů Dona Boska a dělník, popravený během komunistického režimu v Maďarsku. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného mučedníka.

Blahoslavený
István Sándor
SDB
Socha bl. Istvána Sándora v jeho rodném Szolnoku
Socha bl. Istvána Sándora v jeho rodném Szolnoku
Církevřímskokatolická
Zasvěcený život
Institutsalesiáni
Noviciát30. srpna 1939
Sliby 
            dočasné8. září 1940
            doživotní24. července 1946
Osobní údaje
Datum narození26. října 1914
Místo narozeníSzolnok
Země Koruny svatoštěpánskéZemě Koruny svatoštěpánské Země Koruny svatoštěpánské
Datum úmrtí8. června 1953
Místo úmrtíBudapešť
MaďarskoMaďarsko Maďarsko
Příčina úmrtíoběšení
Národnostmaďarská
Svatořečení
Začátek procesu24. května 2006
Beatifikace19. října 2013
náměstí před bazilikou sv. Štěpána, Budapešť, Maďarsko
beatifikoval papež František
Svátek8. června
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatéhomučedník
Patronstudentů, Katolické akce, dělníků ministrantů žáků, Maďarska
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat
 
Portrét na jeho beatifikaci
 
Jeho beatifikační obřad v Budapešti

Narodil se dne 26. října 1914 ve městě Szolnok během první světové války. Jeho otcem byl drážní dělník MÁV István Sándor, matkou Mária Fekete, která jemu a jeho dvěma mladším bratrům zajistila dobré vzdělání. Po dokončení základních a středních studií roku 1931 na odborné škole vyučil soustružníkem železa a kovářem mědi. Poté působil nejprve jako skladník a na krátkou dobu jako soustružník.

Roku 1936 odcestoval do Budapešti, aby se vyučil tiskařem v lisovně salesiánského řádu v Rákospalotě (předměstí Budapeště). Rozhodl se do řádu vstoupit a začal působit ve výchově dětí a mládeže (především ministrantů). V březnu roku 1938 dokončil své tiskařské učení. Téhož roku zahájil v obci Mezőnyárád svůj noviciát. Krátce nato však musel narukovat do armády. Dne 30. srpna 1939 pak znovu svůj noviciát zahájil a dne 8. září 1940 složil své první dočasné řeholní sliby.

O dva roky později musel kvůli druhé světové válce opět narukovat do armády. Zde pak působil v bojích jako dopisovatel a telegrafista. Sloužil v Délvidéku, Sedmihradsku, Felvidéku a také na břehu řeky Don. Za své statečné chování byl oceněn. Poté, co u Donu boje ustaly se jeho jednotka přesunula na západ do Německa, kde se na nějaký čas dostal do amerického zajetí.

Po návratu domů roku 1945 začal pracovat v řádovém tisku. Kromě toho se aktivně podílel na křesťanské výchově mládeže v hutí Katolická dělnická mládež v Rákospalotě. V této činnosti pokračoval i po roce 1946, kdy toto hnutí komunistická vláda zakázala. Dne 24. července téhož roku složil u salesiánů své doživotní řeholní sliby. Roku 1948 složil zkoušku z typografie. Kromě řádového tisku se také zabýval péčí o děti a mládež v sirotčinci v přilehlé budově.

Roku 1950 zakázala státní moc katolické řeholní řády, což postihlo i salesiánskou kongregaci. Jelikož nemohl veřejně působit, pořádal tajná setkání po bytech a výuku náboženství.

Koncem února roku 1951 se tajná policie ÁVH dozvěděla o části jeho ilegální činnosti. Tuto skutečnost se však dozvěděl, načež mu jeho spolubratři naplánovali útěk ze země. Na poslední chvíli si to však rozmyslel a rozhodl se v Maďarsku zůstat.

Změnil si jméno na István Kiss a tajně žil v bytě svého přítele. Začal také pracovat jako dělník v továrně společnosti Persilu Művek. Již roku 1952 byl však fakt, že István Kiss není jeho skutečné jméno veřejně známý.

Dne 28. července 1952 byl členem ÁVH zatčen a uvězněn. Ve věznici byl několikrát zbit. Během tajného soudním procesu od 28. do 30. října 1952 byl spolu s dalšími odsouzen k trestu smrti oběšením. Žádosti jeho a jeho několika spoluvězňů o amnestii byly dne 12. března 1953 zamítnuty. Trest byl vykonán dne 8. června 1953 v Budapešti. Jeho rodina byla o jeho smrti informována až roku 1955. Roku 1994 byl budapešťským soudem rehabilitován.

 
Biskupové na jeho beatifikaci
 
Kněží na jeho beatifikaci

Na hřbitově u kostela Nejsvětější Trojice byl vytvořen jeho kenotaf (skutečné místo pohřbení nebylo s jistotou známo). Dne 12. listopadu 2018 byly na Novém veřejném hřbitově v Budapešti exhumovány ostatky několika osob a roku 2019 bylo potvrzeno, je jedny z nich patří jemu.

Úcta

editovat

Jeho beatifikační proces byl zahájen dne 24. května 2006. Dne 27. března 2013 podepsal papež František dekret o jeho mučednictví.

Blahořečen pak byl dne 19. října 2013 na náměstí před bazilikou sv. Štěpána v Budapešti. Obřadu předsedal jménem papeže Františka kardinál Angelo Amato.

Jeho památka je připomínána 8. června. Je patronem studentů, katolické akce, dělníků, ministrantů, žáků a Maďarska.

 
Lidé na jeho beatifikaci

Odkazy

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=István_Sándor&oldid=23153204“