Isospora jaracimrmani

Isospora jaracimrmani je druh kokcídie patřící do rodu Isospora. Tento druh byl pojmenován roku 1995 po univerzálním českém géniovi Járovi Cimrmanovi.

I. jaracimrmani je endoparazit, infikuje trávící trakt chameleona jemenského (Chamaeleo calyptratus) a vyznačuje se vysokou hostitelskou specifitou. Infekce tímto parazitem může mít vážné důsledky pro zdraví hostitele, včetně průjmů, hubnutí a oslabení imunitního systému.

Životní cyklus

Životní cyklus druhu Isospora jaracimrmani je přímý a odehrává se uvnitř hostitele i v jeho okolí.

Schematický nákres životního cyklu Isospora jaracimrmani

Infekce začíná pozřením oocysty hostitelem, v oocystě jsou infekční stadia kokcidie-sporozoity. Následně dochází k excystaci, během které se sporozoity uvolňují ve střevě hostitele. Tyto sporozoity pronikají do buněk střevní sliznice a začínají se množit. Uvnitř hostitelské buňky se sporozoity transformují na meronty, to jsou velká a mnohojaderná stádia. Meronty se dále množí nepohlavně merogonií, vznikají merozoity, které napadají další buňky ve střevní sliznici. V poslední generaci nepohlavního rozmnožování se vyvíjejí gamonty, které jsou pohlavně rozlišené na makrogamonty a mikrogamonty. Makrogamonty se diferencují na oocyty, zatímco mikrogamonty produkují mikrogamety. Po oplození vznikají zygoty, které si vytvářejí obal (oocystu) a během sporulace se dělí na sporoblasty. Tyto sporoblasty se následně mitoticky dělí a vytvářejí sporocysty, z nichž každá obsahuje 2-8 sporozoitů, schopných infikovat dalšího hostitele. Oocysty se uvolňují z hostitele do vnějšího prostředí trusem a zrají po sporulaci, na to má vliv vlhkost a teplota.

Morfologie

Oocysty

Oocysty Isospora jaracimrmani mají průměrnou délku 38,4 µm a šířku 25,6 µm. Tvar oocyst je obvykle oválný a mají silnou hladkou stěnu.

Sporocysty

Sporocysty Isospora jaracimrmani měří přibližně 15,9 µm na délku a 11,2 µm na šířku.

Patologie

Isospora jaracimrmani může způsobit vážné zdravotní komplikace, hostitel ubývá na hmotnosti a má oslabený imunitní systém.

V některých případech však nemusí být přítomnost oocyst v trusu spojena s klinickými příznaky.

Hlavní symptomy

• Průjem: Infikovaní chameleoni často trpí vodnatým nebo kašovitým trusem.
• Úbytek hmotnosti: I přes normální příjem potravy může docházet k výraznému úbytku hmotnosti.
• Dehydratace: Dlouhotrvající průjem může vést k dehydrataci, která se projevuje zapadlými očima a celkovou slabostí.
• Apatické chování: Chameleoni mohou vykazovat apatii, odmítat potravu a být méně aktivní než obvykle.
• Problémy s růstem: U mladších jedinců může infekce ovlivnit růst a vývoj, to se projevuje deformacemi kostí a dalšími zdravotními komplikacemi.

Virulence

• Hostitelská imunita: Oslabený imunitní systém hostitele, například v důsledku stresu, špatné výživy nebo přítomnosti jiných infekcí, může zvýšit virulenci I. jaracimrmani.
• Počet oocyst: Množství pozřených oocyst může také hrát roli v závažnosti infekce. Vyšší dávky oocyst mohou vést k těžšímu onemocnění a výraznějším klinickým příznakům.
• Genetická variabilita parazita: Různé kmeny nebo varianty I. jaracimrmani mohou mít odlišnou virulenci, některé mohou být agresivnější než jiné. Tato genetická variabilita může ovlivnit schopnost parazita infikovat hostitele a způsobovat onemocnění.
• Ekologické a environmentální faktory: Podmínky prostředí, teplota, vlhkost a kvalita stravy hostitele, mohou ovlivnit jak virulenci parazita, tak reakci hostitele na infekci. Například stresující podmínky prostředí mohou oslabit imunitní odpověď hostitele a usnadnit tak rozvoj infekce.

Diagnostika

Nejprve se odebírají vzorky trusu, které se analyzují na přítomnost oocyst pomocí flotace. Následně jsou oocysty podrobeny mikroskopickému vyšetření k určení jejich morfologie a velikosti. Veterinář provádí celkové klinické vyšetření chameleona a hodnotí přítomnost symptomů, jako jsou průjem a úbytek hmotnosti.

Dále se zohledňuje historie chovu a předchozí případy infekce. V případě potřeby mohou být doporučeny další laboratorní testy, jako je biochemie krve nebo ultrazvukové vyšetření. Potvrzení diagnózy umožňuje včasné zahájení léčby a zlepšení zdravotního stavu hostitele.

Léčba

Infekce se obvykle léčí pomocí antiparazitik, nejčastěji používaným lékem je toltrazuril podávaný orálně. Dávkování se obvykle pohybuje kolem 5 mg na zvíře, v závislosti na jeho velikosti a zdravotním stavu. Po podání toltrazurilu je důležité sledovat zdravotní stav chameleona a provést následné analýzy trusu, aby se potvrdilo, že oocysty již nejsou přítomny. V některých případech je třeba léčbu opakovat, pokud se symptomy nelepší nebo pokud jsou oocysty znovu detekovány v trusu. Dále je důležité zajistit optimální podmínky v teráriu, jako je správná teplota a vlhkost kvůli optimálním podmínkám pro hostitele.

Geografický výskyt

Geografický výskyt I. jaracimrmani je spojen s výskytem chameleona jemenského (Chamaeleo calyptratus), tento endoparazit se přirozeně vyskytuje v Jemenu a Saudské Arábii. Tento druh kokcídie byl poprvé popsán v roce 1995 a od té doby byly hlášeny případy infekce u chameleonů v dalších oblastech, včetně Afriky, Madagaskaru a Seychel. V nedávné studii byly oocysty Isospora jaracimrmani detekovány také u chameleona chovaného v zajetí v Japonsku, což naznačuje, že tento parazit může být přítomen i v zajetí a může se šířit mimo jeho přirozený areál výskytu.